Na pokraji všeho

33. Joel

"Jules? Ahoj! Jak to šlo s Jasperem ?" vypálil jsem na svou kamarádku ihned poté, co jsem přijal hovor. Nebyl jsem však tak rozechvělý pouze kvůli Julesiným pocitům, ale také mě zajímalo, jak přijala Jasperovu sexuální orientaci. Přece jenom jsem si k Jasperovi vypěstoval určitou přátelskou náklonnost, a tudíž jsem věděl, jak moc mu na Jules záleží a v jaké míře je ohledně své queer identity nervózní.
"Šlo to moc hezky," odpověděla Jules s poznatelným úsměvem na rtech.
"Což znamená?" popobídl jsem ji.
"No, ehm, zjistili jsme, že pro sebe máme pocity, což byl velice pěkný moment... A pak mi Jasper prozradil, že je asexuální, věděl jsi to, Joele?"
Bohužel to nebyla řečnická otázka, nýbrž Jules skutečně očekávala upřímnou odpověď. Krucifix, zaklel jsem v duchu. "Uhm, vlastně ano... Jasper se mi zmínil," přiznal jsem.
Jules se zasmála, ale ne pozitivním způsobem - zněla spíš jako zlý, škodolibý duch z klasické literatury devatenáctého století. To nevypadalo dobře. "A to se podívejme... To máme již druhou věc, kterou jsi mi neřekl, Joele Harmone!"
"Co je... Co je ta první?" zeptal jsem se zmateně, ale jakmile jsem otázku vyřkl, ihned mi došla odpověď. Anne.
"Prý jste se tě má nejlepší kamarádka v návalu emocí políbila, nepřipadalo ti vhodné se mi o tom zmínit? Nejspíš ne. A pak jsi kompletně ignoroval její pocity, jako by na ní vůbec nezáleželo, protože ty jsi nechtěl mít problém. Nemám pravdu?"
Teď už jsem v duchu neklel, nýbrž nadával. "Jules, moc mě to mrzí," řekl jsem zoufale, "snažil jsem se to dělat kvůli tobě. Moc mi na tobě záleželo a nechtěl jsem... Zkrátka se to zdálo jako nejlepší řešení s ohledem na vztah mě a tebe i tebe a Anne. Prosím, promiň mi to."
Jules chvíli mlčela. "Joele, Anne je tak trochu vlk samotář. Tvá společnost pro ni neměla význam jen proto, že se do tebe zamilovala, víš? Silně touží po tom, aby to mezi vámi bylo doopravdy v pořádku. Aby vaše přátelství bylo jako předtím. Takže si potřebujete znovu promluvit."
Toto kárání bylo otravné, ale zasloužil jsem si ho. "Jo," prohrábl jsem si vlasy, "samozřejmě, Jules. Cokoliv, jen aby se věci daly do pořádku."
"Zítra večer U Červeného praporu pořádají pub kvíz, tak jako každý týden, a my s Anne se tam samozřejmě chystáme. Můžeme utvořit tým, ale potřebujeme ještě minimálně dva lidi. Mohla bych se zeptat Jaspera, ale stále by nám chyběla přinejmenším jedna osoba. Znáš někoho?" začala ihned plánovat Jules. "Myslím, že je to ideální příležitost, kdy si to můžete vyříkat a obnovit vazby."
Najednou jsem dostal brilantní, vynikající nápad. "Neznám jen jednoho, ale rovnou dva bystré a talentované dospívající," prohlásil jsem hrdě.
"Kdopak by to byli?" zasmála se Jules.
"Můj ex Bruno a jeho sestřenice Cora," odpověděl jsem.
Jules nadšeně tleskla. "Báječné! Ještě dneska Robovi zavolám. Domluvím to s Anne, s Jasperem..."
"Takže vy dva...?" snažil jsem se navrátit k původnímu tématu.
"Ano," přitakala, "jsme v romantickém vztahu."
V duchu jsem radostně za Jaspera zavýskl.