Na pokraji všeho

34. Joel

Bylo zvláštní vidět Jules a Jaspera spolu. To, že je to natolik vážné, mi došlo až tehdy, když jsem s Brunem a Corou v závěsu vešel do kavárny a uviděl ty dvě hrdličky v objetí, s prsty propletenými, blaženými úsměvy na tváři a zrůžovělými lícemi. "To jsou oni?" zeptala se Cora se zvláštním podtónem hlasu. Znělo to jako kombinace otrávení, pobavení, frustrace, zvědavosti a nervozity, takže jsem se rozhodl blíže se touto záhadou nezabývat a pouze jsem tedy přitakal. "Jsi v pořádku, Coro?" zeptal se Bruno s pohledem upřeným na své indigo modré nehty, ozdobené malými plastovými kamínky. K tomu měl na sobě seprané lacláče, pestrobarevnou pruhovanou košili a na nohách se mu vyjímala queer duha na ponožkách, které vystavil na odiv díky svým kotníkovým citrónově žlutým Converskám. Cora na sobě na druhou stranu měla bílé tričko s výstřihem do V, které zkombinovala s obrovskou, očividně pohodlnou hořčicově žluto-černou flanelovou košilí, rovnými džíny a nevýraznou stříbrnou bižuterií. Své kudrnaté černé vlasy jí před odchodem Maya zapletla do upravených sofistikovaných francouzských copů, ale Cora se cítila velice nepříjemně, takže z nich nakonec tajně vykouzlila velmi dívčí culíčky. Na očích měla nasazené sluneční brýle, o kterých nám předem oznámila, že si je v žádném případě nesundá. "Víš, Joele," vysvětlovala mi v autobuse, "nemám ráda, pokud na mě lidé koukají, když zjistí, že taková společensky důležitá věc, jako je udržet oční kontakt, je pro mě náročná. Je to prapodivná směsice opovržení, odsuzování, zmatení a lítosti... Vždy se jedná o zcela trapnou situaci, věř mi." To, že má Cora autismus, jsem se od Bruna naučil brát "v chillu", jako by zkrátka nebyla psí člověk, nosila pouze oblečení inspirované šedesátými léty nebo pila na párty příliš moc tequily; zkrátka osobnostní vlastnost, která člověka ovlivňuje, ale úplně neurčuje, kým ve skutečnosti je. Pravdou je, že Cora byla ze všech z nás, co jsme se U Červeného praporu sešli, ta s nejvíce uspořádaným životem. ("To rutina a zvyky," pokrčila s mírným plachým úsměvem rameny, když se jí na to Anne později zeptala. "Bez ní bych byla dost pravděpodobně nemožná.")
Cora zakroutila hlavou, ale ne aby naznačila, že má Bruno pravdu, nýbrž kvůli sebevědomí, jak mi později došlo. "Vím, že je to naprosto antifeministické, ale Joele, vypadám... Fajn?"
Okamžitě jsem zčervenal. Abych byl upřímný, Cora byla krásná a atraktivní, a to nemálo. Její tělesné proporce odpovídaly (nejspíše) díky její zálibě chodit se svou matkou na túry, s pár přáteli na kola a tančit na pódiu se svou kapelou konvenčnímu ideálu, přičemž její pleť barvy mléčné čokolády jako by se vyhýbala veškerým "bebíčkám", v tmavých očích se jí odrážel vesmír a její plné rty sváděly k obdivu. Brunova sestřenice si toho nevšímala, ale její vzhled poutal pozornost. Tía Maya často vyprávěla, jak její dceru už několikrát pozvali na casting do modelingové agentury; Cora to samozřejmě vždy ihned razantně odmítla, tudíž agentům nezbylo nic jiného než poraženecky odcupitat. "Nechci, aby byla mija vnímána jako sexuální objekt," prohlašovala Maya hrdě o dceřiné reakci. Tato věta mi vyvstala v hlavě, kdykoliv mě napadlo, jak nádherná Cora je, a přál jsem si sám sobě nafackovat. "Vypadáš skvěle," polkl jsem a vrhl rozrušený pohled na Bruna, který se očividně mým chováním skvěle bavil. "Doopravdy."
"Děkuju," zrozpačitěla teď ona. "Půjdeme?" rozhodl se situaci zachránit její bratranec svým velice rozumným návrhem, jelikož jsme u vchodu postávali dobré tři minuty.
"Samozřejmě," zašklebila se Cora, takže jsem taky souhlasil a vyrazil k Julesinému stolku.
První si mě všimla Anne. "Jules," šťouchla do kamarádky, což značilo, že se zatím ostýchá mě oslovit sama. Jmenovaná se otočila, a tak jsem naráz upoutal i Jasperovu pozornost. "Tak už jste tady!" zvolala jeho přítelkyně entuziasticky. "Ahoj, Joele," přidal se přívětivě na mé pokývnutí, zatímco Jules se vymanila z jeho objetí, aby se mohla seznámit s Corou a Brunem. "Bruno, že?" započala hbitě konverzaci. "Skvělý lak na nehty!"
"Parádní outfit u tebe!" pochválil ji Bruno. "Joel říkal, že tvůj skvělý styl odráží tvou silnou personu, a já musím souhlasit." Jules díky tomuto komplimentu mírně zrudly uši, ale ovládla se. "To je milé, ale bojím se, že módní ikona jsi tu z nás dvou ty. Stejná věc by se totiž dala prohlásit o tvém stylu!" ukázala na Brunovy nohy. "A ta tetování obdivuju. Nevím, zda jsem dostatečně odvážná, abych si nějaké dokázala pořídit. Jehly nemám příliš v lásce," zasmála se.
"To úplně chápu," ozvala se mírně stydlivě, ale s kuráží Cora. "Taky mi to nedělá dobře."
"Že ano?" opáčila Jules. "Nemám ani propíchnuté uši, protože máma mi chtěla dopřát možnost volby. Rozhodla jsem se pro nula jehel. Veškeré náušnice, které nosím, se nasazují jiným způsobem, i když to třeba není na první pohled zřejmé."
"Já dírky mám, ale nebudu lhát, hodně jsem u toho v šesti brečela," zaculila se Cora. "Ale musím usoudit, že plus je samozřejmě to, že pokud život půjde do kytek, nebudeme si moct píchat drogy."
"Sláva fobiím," zahihňala se Jules.
"Pojďte se posadit a objednat si, zavolám Roba! Za chvíli začínáme."