Poupě

23.23. Kapitola

Nabídněte bílé květině vodu s černou barvou a ona zešediví. Vtáhne do svých pletiv vnucené látky, přijme je do těla a nechá je stát se její součástí, a nakonec se s tím vším smíří. Existuje dále se svými šedými květy, pokračuje v existenci, ve své cestě.

Hope je jeho bílý kvítek, který on má šanci očernit nádhernou temnotou, nechat ji rozlézt po její stále nechutné, čisté dušičce a stvořit bohatý, nádherný květ. Vzpírá se, cítí dívčin odpor unikající z každičkého póru bledé pokožky, avšak on jej zahubí jako otravného parazita. Podá poupátku očerněnou vodu a bude přihlížet jejímu smíření. Protože on ví, že přijde, že ji pohltí a nechá v něm utonout. On sám se o její duševní obrat postará, připraví pro něj živnou půdu, aby mohl vyklíčit.

Ještě chviličku, můj drahocenný poklade. Už jen pár chvil a propadneš novému světu.

Při stisknutí dlaně se vmísí do její mysli, vzpomínek, aby vytáhl důležité esence pro zradu této naivní bytosti. Probádá vzpomínky na děti ve třídě, jenž z nevinné udělali vinnou. Prohlédne si ignoranci, lhostejnost a nepodloženou zášť okolí. Prohlédne si chvíle s přáteli. Pozastaví se u párty, která se zvrtla v nejhorší noční můru. Prohrabe se vzpomínkami na bratra. Vše otiskává do své vlastní paměti, aniž by nechal uniknout jedinou vlnku uspokojení.

Nedovolí, aby někdo jeho plán zmařil, aby jej ona zmařila.

Všichni věří ve své osvobození tvou rukou...

V duchu se zasměje té sladké vůni zoufalé naděje, k níž se jeho zahrádka začala upínat. Ještě si na jejich vábivých pocitech pochutná, vytrhne je a pohřbí ve svém hlubokém nitru.

Avšak stále nedokáže rozhodnout zdá vytvořit z Hope stinnou bytost byla chyba či nejlahodnější volba. Pokud dokáže zničit to světlo, jenž se snaží si ze všech sil uchovat, bude jeho drogou na dlouhá staletí v jejich budoucnosti. Už teď v sobě nosí toliko mámení, až má občas problémy dívku celičkou nezhltnout. Ale ještě chvíli musí vyčkat, nechat ji vykvést, teprve poté zabloudit k jejímu chvění, které se stane delikatesou, jedním z jeho nejdokonalejších výtvorů.

Přeruší kontakt jejich dlaní a mírně se na dívku usměje.

„To bude ještě zajímavé." pronese tiše k Hope, která nechápavě zamrká.

Ze všech sil se drží, aby se nerozesmál, když pocítí závan její naděje, důvěry a odhodlání. Je odhodlaná jej změnit, je všechny změnit, osvobodit, skončit s jejich špatnými existencemi. Důvěřuje sobě i jemu, že konec bude dobrý, zdárný. Věří v Yukiho nitro, které nevnímá tak černým, jakým skutečně je. Netuší, že mladík se již nikdy nevrátí do světla, které jej upálilo. Místo toho ji spoutá a stáhne k sobě.

Hope je příliš naivní a hodná, proto není schopna zaregistrovat to, co má přímo před sebou. Ale čas pro ni krutého odhalení se blíží a bude to Yuki, k němuž se poté obrátí, k němuž se upne a nikdy od něj neodejde.

Stane se jí zachráncem a spásou.

„Nesmíš porušit naši dohodu, ano?" upozorní jej hnědovláska, na což v odpověď chápavě přikývne.

„Tak pojďme si dát něco na zub, ne?" roztáhne koutky do chladného úsměvu.

Sleduje, jak květinka znejistí, polkne a sklopí pohled, než se odhodlá vstát a čelit jeho chladným očím.

„Slibuji, že si to užiješ, květinko moje. Jen mě následuj, důvěřuj a přijmi."

„Nikdy tě nepřijmu, nikdy tvou temnotu nepřijmu."