Poupě

6. Kapitola

„Asrujkl iuio!"

„Marinet, vyjadřuj se jako člověk..."

„Ale tak k sakru, jak tato blbost funguje?!" rozhodí blondýnka frustrovaně rukama.

Hope se k dívce nakloní, aby mohla zhodnotit obsah papíru na stole zaplněného škrtanci a naškrábanými čísly. Zabodne prst do jednoho z řádků: „Tady máš ale mít odmocninu..."

„A proč jako? Já ji tam nechci! Nemám ráda odmocniny..." založí si ruce na hrudi a trucovitě nafoukne tváře.

Hope s úsměvem zavrtí hlavou sahajíc po zvýrazňovači, kterým kamarádce do papírů napíše nějaké poznámky.

Damien zaklapne knihu ležící v jeho klíně a s dlouhým výdechem se zapře o gauč. „Mám dost..."

„Moje řeč!" přitakává hned náhle zklidněná Mari vesele odhodíc propisku na stůl. „Konec! Jdem se bavit."

„Vždyť jsi nic nepochopila." vrtí kudrnatá dívka hlavou.

„Blbost, nepochopila... Chápu to úplně jasně."

„Se z tebe asi picnu." cvrnkne ji prstem do čela a také odloží všechny studijní materiály na konferenční stolek přetékající papíry, učebnicemi a psacími potřebami. Zapře se lokty o kolena a dlaněmi si promne obličej, na což se zahledí z okna na prosluněné odpoledne.

„Takže co podnikneme?" zeptá se vesele Damien.

„Ven se mi nechce, je tam zima... Ale co třeba nějaké hry? Člověče nezlob se? Mám chuť zase někoho rozdrtit."

„Jak zase? Minule ti jen padaly dobrá čísla." vyplázne Hope na blondýnku jazyk.

„Ne, jsem se jen výjimečně snažila..."

„Jo aha, se tedy omlouvám." odpoví přehnaně provinile.

„Tě asi znova pošlu do limbu." zahrozí jí Mari zaťatou pěstí.

„Seš tak neskutečně brutální osoba..." vloží se do jejich rozhovoru Damien, jenž se o chvilku později stane obětí Marininých rukou, kterými jej štípe na všechna možná zákoutí těla.

„Tak někdo tady musí být ten chlap, ne? A očividně jsem jediná, která se toho může ujmout, když jste oba tak strašně zženštilý."

„Chceš si ukázat, kdo je víc chlap?!" pískne Dami s hrdlem sevřeným nepříjemnou bolestí, jež mu kamarádka způsobuje.

„Seš si jistý, že to chceš? Jo?! Abychom se nedivili."

Damien se pokusí rukou zasáhnout tvář své mučitelky, ale ta se úspěšně vyhne a ještě přitvrdí.

„Au! No tak, neblázni." skučí klučina kopajíc nohama všude kolem sebe, dokud nezasáhne kamarádku do hrudi a nepovalí ji tak na gauč, kde dívku ihned uvězní mezi svýma nohama. Mari se kroutí pod jeho klínem, ale jen si tím způsobí bolest, když se jí kolena zaboří do žeber.

„Takže říkáš, že jsi chlap, jo?" pronese na oko klidně se zrakem upřeným na jeho rozkrok. „Opravdu chceš, abych si to ověřila?"

„Moc vtipný. Když se tak na tebe koukám, začínám pochybovat, že jsi holka... Kampak ti odešla hruď?" povytáhne obočí světlovlásek.

„Bože dost, prosím, žádné svlíkačky!"pískne celá rudá Hope, na níž se upřou dva páry očí.

„Když už je řeč o pohlaví... Myslíš, že ten skřítek je holka nebo kluk?" zamyslí se Mari a Damien se k ní přidá ve zkoumavém pohledu zaměřeném na dívku kousek od nich. Ta zrudne ještě více a zatne ruce v pěst.