Učebnicový kluk

LA baby

"Zůstaneš v LA se mnou?"
"Mikey víš, že bych strašně ráda, a..."
"Šššš, stačí říct ano nebo ne. A potom stačí jediný telefonát, všechno jsem zařídil."

Na světě existují různá nekonečna. Nekonečno čísel, nekonečno vesmíru dokonce i to nekonečno, které probíhalo právě teď. Stál jsem před Lili a díval se jí do očí. Viděl jsem nebo spíš jsem se snažil, jí vidět do hlavy. Její oči se snažily mluvit, ale její rty nemohly najít způsob, jak se pohnout. Sám nechápu, jak na to mohli Lilini rodiče přistoupit, a ona nad tím tak dlouho přemýšlí. Není to dlouho, ale tím adrenalinem, co proudí v mých žilách, je všechno milionkrát rychlejší.

"Ano." měl jsem slzy v očích. Možná tam byly už předtím, ale teprve teď jsem je cítil. Stál jsem jako opřený, tak moc, že nakonec to byla Lili, co mě políbila.
"Lili, jsi úžasná."
"Jak se ti? ... Jak si to zařídil?"
"Zavolal jsem tvým rodičům a taky jsem mluvil s Johnem a klukama. Sice jsme to podepsali, ale oficiálně se budeme stěhovat až za rok. Do té doby budeme jezdit sem na týden nebo na měsíc, a to jen když složíme něco fakt dobrýho. Teď v týdnu nahrajeme dva song, které se vydají postupně. To budou třeba tři měsíce." stála a dívala se na mě. Potom si znovu sedla ke stolu.
"Já opravdu nemůžu uvěřit tomu, co se děje."
"Já vím, je to šílený a je toho fakt hodně, ale tohle zvládneme. A budeme mít dost času, a příležitostí se tady porozhlédnout."

Šel jsem za ní a obejmul ji. Cítil jsem, jak se celá třese. Políbil sem ji na levé líčko a slyšel jsem, jak hluboce vydechla. Cítil jsem její parfém, který byl něžně cítit vanilkou. Odhrnul jsem její vlasy na stranu a políbil ji na krk. Šlo vidět, jak z ní opadá stres a jak se její tělo uvolnilo. Políbil jsem ji znovu. Svoji ruku mi dala na líčko, aby si mě přitáhla blíž. Otočila se a políbila mě na rty. Svou ruku jsem jí dal do vlasů mezi tím, co se ke mně otočila, chytila mě za opasek a přitáhla si mě ještě blíž. Jakoby mi tělem prošel blesk. Napětí mezi námi se se zvyšovalo stejně tak, jako počet polibků, které jsem už přestal počítat. Vzal jsem si ji na ruce a odnesl ji do ložnice.

Mezi tím, co Lili spala, seděl jsem na posteli přemýšlel jsem. Možná se věci opravdu dějí moc rychle, ale nedokážu si představit, je prožívat s někým jiným než s ní. Sakra málem jsem byl otec. Nejdivnější na tom je, že představa na mě, Lili a naše dítě, nebyla vůbec děsivá. Naopak to, že to byla právě Lili, mě uklidnilo. A stěhovaní se sem. Přes oceán, do jiné země, by měla být ta nejděsivější věc, co udělám, ale vlastně vůbec není. Když se na ni podívám, cítím se být doma, ať je to v Birminghamu, LA nebo na ulici pod lampou. V tu chvíli mi dala ruku na rameno.
"Proč nespíš?" řekla rozespalým hlasem. Otočil jsem se k ní a přitulil ji.
"To nic, spi dál." ani jsem to nedořekl a už spala. Dal jsem jí pusu do vlasů.
"Prosím, zůstaň se mnou už na pořád."