Učebnicový kluk

Chat II.

Probudila jsem se asi v jednu ráno. 
"Usnula si a tak jsem to vypnul.  Sladké sny, miluji tě." byla to ta nejkrásnější zpráva co jsem kdy dostala. Zaklapla jsem počítač a šla zase spát, dokud mi můj mozek ještě spí. 

Vypadal jako dokonalost. Stál tam v obleku a čekal na mě. Přišla jsem k němu ve světle růžových šatech. 
"Smím prosit?" a nabídl mi své rámě. 
"Zajisté." začali jsme tančit do hudby, kterou hrál orchestr. 
"Budeme mít taky takovou svatbu?" zeptala jsem se ho. 
"Ne. Budeme mít lepší." 

Probudilo mě slunce, které mi začalo svítit do pokoje. Probudila jsem se s úsměvem na tváři. Doufám, že ho dneska budu moct vidět.  Ne jen takhle přes internet, ale doopravdy. Vidět ho a myslet si, že je jen sen. Dotknout se ho a vědět že je skutečný. Políbit ho a vědět, že jsem skutečná i já. 
"Jak se vyspala princezno?" že by telepatie??? 
"Usínala jsem a poslední, co jsem viděla si byl ty, takže úplně dokonale." 
"No teoreticky poslední, co si viděla byl můj pokoj, protože jsem si byl nalít čaj." 
"No já si jako poslední pamatuju jen tvůj obličej." 
"No já si zase pamatuju ten tvůj, jak spíš." 
"Hele. Byla jsem unavená."
"Já nic neříkám." 
"A jak se spalo tobě?" 
"Usínal jsem s myšlenkou na tebe." 
"To se ti asi nespalo dobře co?" 
"Vyspal jsem se do růžova."
"Tak zázraky se dějí."
"Náhodou si krásná, když spíš."
"Děkuji." 
"Já děkuji, že si usla."
"Proč?"
"Protože jsem byl unavený, ale nechtěl jsem tě nechat samotnou."
"Měl si mi to říct. Já bych tě nechala jít spát."
"Příště ti usnu před kamerou já." 
"To zní dobře. Počkáš chvilku? Půjdu na snídani."
"Jasně. Dobrou chuť." seběhla jsem dolů rychle chytla nějaké jídlo a sedla si ke stolu. 
"Ty někam spěcháš?" zeptala se mamka, která vešla do kuchyně. 
"Ne. Já... jen mám hlad." 
"Aha. A jak ses vyspala? Ty si byla dlouho vzhůru že? Když jsem šla okolo tvého pokoje, slyšela jsem že ještě s někým mluvíš." 
"Jo no, já jsem usla a volala jsem s Michaelem." 
"Aha. Kdo to je? Tvůj přítel?" mamce jsem to mohla říct, no s taťkou už by to bylo horší. On by ho hned chtěl poznat a prověřit. No ...
"Jo vlastně už je." 
"Kam chodí do školy?" 
"On je o rok výš než já." 
"A kdy ho přivedeš? Co třeba dneska? Budeme grilovat." sakra.... 
"Můžu se ho zeptat." 
"Jasně zeptej se ho. Potom mi řekni, co na to říká připravím na to taťku."
"Dobře." no ono to neznělo moc špatně a za zeptání nic nedám. 

"Zlato?"
"Ano?"
"Co děláš dneska?" 
"Nic důležitého proč?"
"Víš mluvila jsem s mamkou a tam mi navrhla, že bych tě mohla pozvat na dnešní grilování. Přišel by si?" 
"Počkej zeptám se." takže o tom přemýšlí .... co to dělám? 
"Jasně v kolik?" 
"V 5." 
"Budu tam." 
"Budu tě čekat na zastávce."
"Dobře."
"Miluji tě." 
"Miluji tě."