Učebnicový kluk

Nejšťastnější muž na světě

Počkal jsem na Lili, přesně tak, jak jsem jí slíbil, jen jsem si stále nebyl jistý, jak jí to mám říct. Možná jsem si zařídil telefonát, ale tohle jsem nezařídil, ne tak docela. Uvažoval jsem nad pár verzemi, ale ani jedna se mi nezdála dost výjimečná pro Lili. Chtěl jsem ji ohromit, alespoň z poloviny tak, jak ohromuje ona mě každý den. Možná to chtělo jen více času na to, abych to vymyslel, ale ani já jsem nemohl čekat tak dlouho na její odpověď. Zeptám se jí dneska, teď, když už ji vidím vycházet ze dveří. 
"Ahoj Mikey." políbila mě a tím mi dala inspiraci.
"Ahoj Lili." proč se její jméno nedá zdrobnit? "víš musím ti něco říct a taky se tě na něco zeptat. Chci ti říct, že to na, co se tě teď zeptám je pro mě velice důležité a je to velký milník v mém životě." 
"Mikey, zlato to zní jako žádost o ruku." 
"No skoro ses trefila, ale neboj to proběhne trochu jinak." zaculila se "Jen chci říct, že já a kluci musíme na týden odjet do LA a chci, aby jsi byla součástí našeho prvního tripu do Ameriky. Takže má otázka zní. Lili Davisová pojedeš se mnou do Ameriky a uděláš mě nejšťastnějším mužem na světě?" 
"Zlato samozřejmě, že bych s tebou jela strašně ráda, ale co naši?"
"Mluvil jsem s tvojí mamkou." 
"Cože si?" nebyla naštvaná, ale překvapená.
"Zavolal jsem jí a zeptal se jí jestli by tě se mnou pustila do Ameriky." 
"A co ti na to řekla?"
"Že to ještě proberete doma, ale že když budeme mít dozor, jakožto že budeme mít dozor, tak by tě pustila." 
"Mikey, ty jsi úžasný. Já s tebou jedu do Ameriky." 
"No možná ano."
"Zlato ty jsi volal mým rodičům a zeptal ses jich jestli mě pustí s tebou. Ukázal jsi jim, že jsi odhodlaný a sebevědomý. Takže s někým jako ty mě rodiče pustí i na konec světa, když mě vrátíš samozřejmě."
"No s tím vracením bych si nebyl až tak jistý." 
"Budeš muset, jinak mě nikdy s tebou už nikam nepustí." 
"Nebudou muset, když už budeš navždy moje." zakryla si obličej rukou, abych neviděl, že se červená. Usmívala se tím úsměvem každé holky, když jí někdo polichotí, ale úsměv Lili byl jinačí ne jen teď, ale vždycky když se usmála, bylo to jako by se na mě usmály všechny hvězdy na nebi. 
"Lili? Zlato? Co jsi jedla na oběd?" 
"Jablko, myslím." 
"To není moc dobrý oběd. Pojď zvu tě na oběd, i když nenávidíš, když za tebe někdo platí. Musíš si zvykat, že tě rozmazluju." 
"Ale jen pro tentokrát?" nejsem si jistý, jestli to byla otázka nebo upozornění, ale i tak jsem se nad tím jen pousmál, abych jí dal najevo, že se mílí.