Učebnicový kluk

Velký pátek

Ráno jsem se probudila s nadšením na to, že je pátek a konečně konec týdne a taky, že poznám Mikovi kamarády. No i když mě to i trochu děsilo. Vždyť teoreticky neznám ani Mika a mám poznat jeho kámoše? No ať už to bude jakkoliv prve musím přežít školu. Nejsem si ale jistá jestli to mé nervy zvládnou.

Šla jsem si pro nějaké jídlo místo oběda a šla na náměstí. Tam už ale čekal Mike. Byl otočený zády, neviděl mě. To mi dalo příležitost ho trochu vyděsit.
"Baff." poskočil a začal zběsile dýchat.
"To my nedělej mohl jsem dostat záchvat." úsměv mi ihned spadl ze tváře.
"Ježíši promiň jsi v pořádku?" začal se smát. A jako fakt hodně smát.
"Měla ses vidět."
"Ty ses ale blbej." řekla jsem a šťouchla do něj.
"Tak jsme se vyděsili navzájem. Můžeme jít."
"Dobře. A kudy vlastně?"
"Dovolte mi, abych vás dovedl an místo zkoušky." řekl tak vznešeně a pak se začal smát.
"Dobrá tedy. Buďte můj princ v černých converskách."
"Jen pokud budeš moje princezna." na to jsem mu neodpověděla jen jsem se na něj usmála, protože popravdě já jsem nemohla vydat ani hlásku.
Když jsme došli na místo zkoušek, což byla Mattova garáž, už tam všichni byli.
"Čau Miku. Jdeš pozdě, zase." řekl takový malý no jako stejně byl vyšší než já, ale oproti Mikovi byl malý, hnědovlasý kluk.
"A koho nám to sem vedeš?" křikl ten, co seděl za bubnama.
"To je Lili."
"Tvoje holka."
"Ne moje princezna." zasmál se.
"Dobře princezno Lili já jsem Matt on je Max a tohle je Mason. Teď Michaeli vem si kytaru a pod." Mike se na mě otočil.
"Sedni si tady a jestli chceš něco na jídlo nebo pití támhle je malá kuchyňka."
"Jo diky." sedla jsem si a pozorovala, jak hrají. No hlavně jak hraje Michael. Vytáhla jsem mobil a podívala se na čas. Chci zůstat do konce, ale pojede mi autobus. A další pojede až za 2 hodiny. No nevadí tohle uvidím, až do konce. Všichni zpívali a vždycky se na mě někdo koukl. Byla jsme jako nezvaný host. Možná proto, že jsem byla nazvaný host. Jako zvaný, ale nevěděli o mně ostatní. Každou pauzu se mě někdo zeptal na to jestli něco nepotřebuju. Jak zkouška skončila a všichni se začali utišovat, tak jsem nemohla jinak než jim zatleskat.
"Takže se ti to líbilo?" zeptal se Matt. Doufám, že to byl Matt, protože se v nich ještě moc nevyznám.
"Jasně že jo. Můžu přijít i příště?"
"Jasně Lili, budeme rádi."
"Dobře kluci. My půjdem. Tak zítra ve škole."
"Ahoj."
"Čau." odpověděli jednohlasně. když jsme vyšli ze dveří Mike se mě zeptal
"Tak kam půjdeme teď? V kolik ti to jede?"
"Asi tak za hodku a půl."
"To máme dost času nezajdeme si na jídlo? Musíš mít hlad."
"Jo jasně. Klidně."
"Můžeme jít na roh ulice. Je tam taková malá restaurace."
"Tak jdeme."

To je pro dnešek konec. Strašně moc děkuju za hvězdičky. Popravdě jsem ani nečekala že to někdo bude číst. Na další část se můžete těšit někdy příští týden. -Rosie xx