Učebnicový kluk

Kino part 2

Vzal mě do parku. Byla jsem nadšená.
"Tady je to strašně pěkné."
"Líbí se ti tady?"
"Jo strašně moc. Já zbožňuju stromy a přírodu. Kytky a jaro, teplo, léto, tebe a to všechno dohromady." usmál se s vzal mě v pase.
"Co si to říkala?"
" Já zbožňuju stromy a přírodu. Kytky a jaro...."
"A dál?"
" Teplo, léto tebe...?" políbil mě.
"To jsem chtěl slyšet." pořát jsme se objímali, líbali, někdy jsme museli přestat, protože jsme se museli usmívat.
"Měli bychom jít do kina." snažila jsem se promluvit.
"To bychom měli." a zase mě políbil. Chytil mě za ruku. Políbila jsem ho. Políbil mě zpět. Byla to jako nekonečná hra na honěnou, kterou nemohl ani jeden vyhrát, protože než se nadal byl zase na řadě. Po chvíli jsme se rozhodli, že by bylo dobré jít už do toho kina.
"Jdeme si pro lístky?"
"No víš ... Neví, jak bych ti to vysvětlil, ale já už ty lístky mám."
"Kolik tě stály?"
"To je jedno."
"Ne není!"
"Tak kup popcorn."
"Dobře a co si dáš na pití?"
"Malou kolu."
"Dobrá." přišla jsem k okýnku.
"Dva velké popcorny a dvě velké koli." podívala jsem se na Mika a viděla ten jeho úsměv ala jsi strašná, ale miluju tě. Přišla jsem k němu.
"Lili Davisová."
"Ano?"
"Ty jsi strašná, víš o tom?"
"Já to vím záleží na tom, jestli se ti to líbí nebo ne?"
"Nelíbí, miluju to." dala jsem mu pusu. V sále jsme byli mezi prvními. Měli jsme 7 řadu a 7 a 8 sedačku.
"Můžu jít na sedmičku?" podívala jsem se na něj psíma očima.
"Jasně." byla jsem o krok po předu. Šli jsme z leva do prava, abychom nemuseli přecházet ty lidi, co už seděli, když jsme si sedli dali jsme si pití do těch směšných věcí na pití. Hned jak se mi uvolnila ruka chytil mě za ni. Asi v půlce filmu jsem už byla taková cela smutná a na konci jsem brečela, ale on mě furt držel za ruku. Přísahám, že kdyby tam nebyl, tak bych brečela jako želva, když to skončilo a vycházeli jsme z kina zeptal se mě "Ty jsi brečela?"
"Ne." utírala jsem si rozmazanou řasenku a usmívala se. Objal mě kolem ramen.
"To bude dobrý."
"Jo já vím, je to jen film."
"Kolik mám ještě času?"
"Tak 15 minut."
"A nebo...?"
"Nebo 15 minut?!" usmál se na mě
"To si nemyslím."
"Tak v tom případě ti nezbývá nic jiného, než mi věřit." dala jsem mu pusu.
"Takže to nám nezbývá nic jiného, než jít na zastávku že?" *jeho štěněčí oči*
"Nedělej to!"
"A co?"
"Ty štěněčí oči."
"Co?" a nahodil nechápavý úsměv.
"Ten smutný výraz, vypadáš jako stěně." *jeho štěněčí oči*
"Smutně koukám." usmála jsem se.
"No to vidím. Jdeme nebo mi to ujede."
"Neříkala si že už nechceš odjíždět?"
"Říkala, ale taky nechci spát pod mostem."
"Hele já nebydlím pod mostem."
"To já taky ne, ale bydlela bych, kdybych tady zůstala."
"Tak to by si bydlela u mě."
"Nemyslím si."
"Tak v tom případě ti nezbývá nic jiného, než mi věřit."
"Hej nekraď moje slova!"
"Promiň no." políbila jsem ho.
"No tak dobrá."
"Není to tvůj autobus?"
"Jo je!!" dala jsem mu rychle pusu a rozběhla se.
"Napíšu ti, až budu doma." ještě jsem stihla říct než jsem mu pustila ruku. Odběhla jsem tak akorát v čas a sledovala, jak mi Mike mává.