Učebnicový kluk

Číslo

Mike's POV    

Událo se toho tolik, že jsem Lili ani nestihl říct to, že musím s klukama na týden odjet. Teď bych jí to nejraději ani neříkal a ani nejel, ale tohle je příležitost. Jen jak jí to mám říct? Chtěl jsem to udělat vtipem, ale teď by můj vtip o tom, že ji opouštím nemusel být zrovna na místě. Nechci ji zranit a nechci ji vidět smutnou. Bože proč je to tak komplikované? Je to horší než matika ta má alespoň nějaké řešení.
"Pane Jaffersone, vy jistě počítáte výsledek této rovnice. Mohu se vás zeptat k čemu jste mezitím došel?" učitel mě pozoroval už po delší dobu mé nepřítomnosti.
"Já stále nemůžu přijít na ten postup."
"V tom případě zkuste dávat příště pozor."  i přes to, že jsem se z toho chtěl vymluvit, tak se mi to nepodařilo. Měl bych dávat pozor, když tady teď nebudu čtrnáct dní a potom tady už možná nebudu vůbec. 

Lili's POV

Seděla jsem na angličtině a musela furt myslet na Temy. Jak se asi musí cítit? Musí to pro ni být strašné. Když v tom jsem slyšela Roba.
"Ssss Lili? Děje se něco?" 
"Ten tvůj kámoš Jack je blbec." 
"Co? Proč?" nic víc jsem mu na to neřekla a jen jsem nad tím mávla rukou. Zazvonilo a já šla ke skříňce, abych si vystřídala učebnice a potkala jsem tam Mika. Stál u mojí skříňky. 
"Děje se něco?" zeptala jsem se. 
"Ne. Vlastně jo, potřeboval bych číslo na tvoji mamku." 
"Co proč na moji mamku?" 
"Moje mamka jí chce něco domluvit nebo tak. Já jsem se tě ráno na to úplně zapomněl zeptat." 
"Jo jasně tak počkej já ti ho napíšu." nepřišlo mi divné, proč chce číslo na moji mamku, protože jeho mamka a ta moje mají hodně společného. Ze skříňky jsem vytáhla bloček lepících papírků a tužku, abych mu napsala to číslo. Mike udělal krok dozadu a povzdechl si.
"Takovej pořádek a řád i ve skříňce. Začínám si mysle, že moje přítelkyně je perfekcionista." 
"Jsem, když chodím s tebou. Tady máš to číslo." políbila jsem ho vzala učebnice a hlavou kývla ke dveřím. 
"Jdeš?" 
"Můžu tě doprovodit?" 
"Hmmmmm dobře to by šlo." došli jsme až k mé třídě. No teda skoro až tam. Chytil mě za ruku a objal mě, přede všemi, co ignorovali všechno okolo sebe a dívali se do telefonů, ale pořád objal mě na chodbě. 
"Uvidíme se?" 
"Jasně, přece mi ještě něco dlužíš." usmál se.
"Počkám tě po škole."
"Končíš dřív než já." 
"Já si ještě něco zařídím a pak tě vyzvednu." 
"Dobře."

Mike's POV  

Po škole jsem šel zavolat Liliiné mamce. Jo kecal jsem jí s tím, že po ní mamka něco chce, ale mám dokonalý plán, který by mohl vyjít. 
"Prosím u telefonu Davisová." 
"Dobrý den tady Michael Jafferson. Neruším vás?" 
"Ahoj Miku ne, co potřebuješ?"
"Víte já a kapela potřebujeme odjet do Ameriky na týden a můžeme si někoho vzít sebou a chtěl jsem se vás zeptat jestli bych nemohl vzít sebou Lili?" 
"Miku, já nevím, co ti na to teď mám říct. Jako ono by to asi šlo, ale kdo s váma pojede? Přece jen nemůžou čtyři kluky pustit do světa samotné nebo ano?" 
"Ne pojede s námi Mattova mamka a na letišti na nás bude čekat odvoz." 
"Miku? Do kdy by jsi to potřeboval vědět?" 
"No kdyby jste mi řekla, že budete uvažovat o tom, že ji pustíte tak odlétat budeme za měsíc, takže tak ty týden předem?" 
"Dobře, no za mě tedy ano, když mi tam na ni dáte pozor, ale musíme to probrat však víš." 
"Děkuji moc, jen Lili o tom v tuto chvíli ještě neví takže tohle je jen můj nápad a příjmám veškerou zodpovědnost." 
"Dobře Miku tak ahoj a dám ti vědět, co nejdřív."
"Děkuji, na shledanou."  Pochopil bych, kdyby ji nepustili, ale chci, aby ji pustili. Teď mi zbývá se na to zeptat Lili, jestli by vůbec chtěla jet.