Učebnicový kluk

Capital Records

Mike's POV  

Probudil jsem se a Lili ještě spala. Pomalu jsem se vyplížil z postele a šel se pro jistotu převléct do koupelny. Je za deset minut 8. Měl bych si vyjít za klukama v 9 máme být v Capital Records. Když jsem vyšel z pokoje, kluci už šli ke schodišti. 

"Hej, čekejte na mě!" zakřičel jsem, ale dost potichu, aby to neprobudilo Lili. Matt se otočil a houkl na kluky, kteří už se hnali na schody. Doběhl jsem k nim. 
"Tak co? Jaká byla noc?" zeptal se Max. 
"Jo víc nervní než si dokážeš představit." 
"Kámo nejsi v tom sám, my máme stejný pocit." 
"No o tom by se dalo polemizovat, protože se nejednalo jen o kapelu, ale to už je vyřešená záležitost." 
"Miku co se stalo? Jsi nějakej rozhozenej."
"To je v pohodě jen jsem trochu unavenej, chtělo by to kafe."
"Tvé přání je mi rozkazem. Kousek od metra je Starbucks, budeme jako hvězdy."  usmál jsem se nad Masonovou teorií. 
"Dobře tak pojďme." 

Mason měl pravdu, vystoupili jsme z metra a bylo to tam. Vešli jsme dovnitř a vybrali si kafe. Jak už jsme byli venku tak Matt prohlásil.
"Tohle je ta nejdražší káva, co jsem pil a přitom chutná jako ta, co si udělám i doma." 
"Ty si ještě nebyl ve Starbucks?" řekl Max provokativním ženským hlasem a všichni vybuchli smíchy. 
"Tak kluci a je to tady. Jdeme dovnitř." 

Vešli jsme do haly, která byla vážně obrovská, všude spoustu lidí a uprostřed byla recepce. 
"Dobrý den, my jdeme za Johnem Feldmannem." 
"4M?" 
"Ano." paní vzala sluchátko ohlásila nás a poslala nás k výtahu.
"Čtvrté patro, páté dveře vlevo."
"Děkujeme." srdce mi začalo bít jako o život. Čím blíž jsme byli, tím víc jsem se toho bál. Zaklepal jsem a ozvalo se "Dále." otevřel jsem a seděl tam John. Vešli jsme dovnitř. 
"Dobrý den, já jsem Michael tohle je Matt, Max a Mason."
"Čaute kluci, já jsem John a budeme si tykat ne? Máme spolu pracovat, ale tohle je spíš rodinné." 
"Dobře Johne." řekl Max a potřásl si s ním rukou. 

"Tak kluci, už máte něco vlastního? Kromě 'I'm gonna love you, I promise'?" 
"No jo, pár jich máme." 
"A můžete je zahrát?" 
"Teď?" 
"Jasně, jsme ve studiu. Co jiného?" usmál se a pobídl nás ať si vezmeme kytary a Mason si sedl za bubny. Byli jsme na tuhle chvíli domluveni že zahrajeme 'Hello Stranger' byl to jeden z našich posledních songů, co jsme složili před odjezdem, takže jsme ho museli hodně cvičit, ale troufli jsme si ho zahrát a i se to vyplatilo. 

"Kluci to bylo super. Myslím, že jestli chcete můžeme podepsat smlouvu dneska a zkusit se domluvit, jak to bude dále probíhat." 
"Jo, jasně." 

Na hotel jsme se dostali až večer a Lili už byla v pyžámku, ležela na posteli a sledovala televizi. Když uslyšela kliku, vystřelila a objala mě. 
"Ahoj. Jak bylo? Jaký je producent? Máte to? Jasně, že jo."
"Jo bylo to super i John je super a ano máme to. Jen.... no nevím to jistě a napevno se domluvíme zítra, ale nejspíš se budeme muset stěhovat sem." hned jí přešel úsměv, ale po chvilce zase naskočil. 
"No to je super. Zahráli jste mu Hello Stranger?" 
"Jo líbila se mu. Ty nejsi smutná?" 
"Jako proto, že se ti daří? Zlato já jsem šťastná i za tebe." usmívala se, ale já věděl že to není úplná pravda. 
"A za nás dva?" 
"Co?" 
"Jsi šťastná za nás dva?" 
"Co ti na to mám říct? Odjedeš mi a už tě neuvidím každý den, nebudu tě vídat ve škole nebudu jezdit s tebou ke mně, nebudu se na tebe smát na chodbě a budeš mi strašně daleko, ale já vím, že tohle je prostě součást toho, co tě čeká. Rozhodně nejsem ta, co se bude stavět mezi tebe a tvé štěstí a už vůbec ti nebudu dávat ultimátum. Prostě to zvládneme jinak. Bude to těžší, ale my to zvládneme, protože my nejsme jako ostatní." 
"Lili ty mluvíš a mně se nechce odjet už teď."