Učebnicový kluk

Lili Ruce Pryč se vrací

Usla jsem ani jsem nevěděla jak a probudila jsem se až kolem jedenácté. Rychle jsem šla odepsat Mikovi.
"Vyspala jsem se dobře, děkuji. Nechceš dneska něco podniknout?" byl online, kdo by v tuhle dobu nebyl?
"To jsem rád a klidně něco podnikneme. Jestli chceš, můžeš přijet?"
"To by bylo super. Třeba kolem druhé?"
"Dobře budu tě čekat." rychle jsem vyletěla z postele, oblékla se a šla na oběd, který byl dneska nějak brzo, ale nahrávalo mi to do karet. Hodila jsem na sebe černé džíny, růžové tričko a vínový svetřík. Na oběd byl kuřecí řízek a bramborová kaše.
"Mami, tati, pojedu dneska k Mikovi nevadí to?"
"Samozřejmě, že ne zlato." rodičů se vždycky ptám tak, že jim oznámím, co mám v plánu. Vždycky mi to dovolí, no skoro vždycky. Někdy se stane, že mě nechtějí pustit, tak radši řeknu, že je to v pořádku, než abych se s nimi hádala. S touto taktikou vím, že příště mi to dovolí. Je to takový můj taktický tah, jak být 'hodná holčička'. Naposledy, co jsem tohle udělala, mi bylo asi třináct.
"A co je nového?" taťka se snažil udržet konverzaci.
"Mikova skupina má producenta."
"Tak to je úžasný. Oslavili to?"
"No oslavili to řádně a v jejich stylu, pizza a video hry."
"No jo to jsou hold už kluci, zlato." řekla mamka a podívala se na taťku.
"Co tím chceš naznačit dráha?"
"Vůbec nic, jen konstatuji situaci."
"Když jsi použila takové slovo, tak se chceš z něčeho vykecat." je divné, ale krásné, že se mí rodiče dokážou stále takhle škádlit.
"A v kolik plánuješ, že pojedeš?"
"No v jednu, abych tam ve dvě byla."
"Tak já tě hodím, stejně potřebuju jet do města."
"Dobře, tak já řeknu Mikovi, ať mě nečeká na autobusu."
"Jo já tě hodím, až k němu."
"Díky tati."

*u Mika
zazvonila jsem a otevřel mi Josh.
"Ahoj Lili Ruce Pryč. Dlouho jsem tě neviděl." začali jsme se smát.
"Ahoj Joshi. Kde je Mike?"
"Musel jít pro něco k Masonovi, tak říkal ať na tebe počkám." vzal mě do kuchyně.
"Nedáš si něco? Čaj? Kafe?"
"Dala bych si čaj, díky."
"Hned to bude." otočil se ke mně.
"Jakej si dáš? Červené ovoce nebo... " ani to nedořekl
"Jop červené ovoce."
"... vážně? Máme i jiné čaje."
"Já zbožňuji červené ovoce."
"Ahááá." otočil se zpátky ke konvici na čaj. "takže co říkáš na tu velkou novinu?" byla jsem si jistá, že myslí věci ohledně Mikovi kapely, ale zeptala jsem se, abych získala čas na to promyslet si co řeknu.
"Co máš na mysli?"
"No vždyť víš? Mike a kapela?"
"Ahá, no já jsem za ně ráda, tohle si vždycky přál. A pořád o tom mluvil."
"Jo a neštve tě to?" překvapilo mě, že jeho mladší brácha takhle přemýšlí.
"Ne vůbec já jsem ráda, že má něco, co ho baví, jen se trochu obávám, co bude dál, ale věřím mu a věřím v nás."
"Lili jestli si myslíš to, co si myslím, že si myslíš, tak na to vůbec nemysli. Od té doby, co tě poznal o tobě pořád mluví. Vždycky před tím, něž se máte sejít nebo vidět vyšiluje a počítá, jak dlouho ještě a na autobus chodí tak o půl hodiny dřív. Jako ty se usmíváš a příjde ti to krásné, ale nevíš, jak se cítím já. To já jsem jeho oběť."
"Prej oběť."
"Nesměj se tomu, já to myslím vážně. Takže vůbec nemysli na to, že hudba je na jeho prvním místě. Ty jsi na jeho první míst, vždycky."
"Díky Joshi. To vážně potěší." Ještě chvíli jsme tam kecali a pak jsme slyšeli dveře.
"Joshi???? Už je tu Lili?"
"Jo už jsem tady zlato." vstala jsem, Mike přiběhl do kuchyně a objal mě, až mě vyzdvihl do vzduchu.
"Wow Miku takové romantické gesto." řekl provokativně Josh.
"Buď ticho Joshi." okřikl ho.
"Zlato klid. Radši mi pověz úplně všechno od začátku."
"Vážně to chceš slyšet? Zase?"
"Anooo."
"No..." začal s nadšením vyprávět a smál se u toho a měl takové jiskry v očích, které jsem viděla každé ráno, když jsme se viděli poprvé. Nevím jestli se mi takové malé, třpytivé jiskřičky dělají taky, ale v jeho očích vypadaly jako tisíce hvězd. Na slova: producent a nové možnosti se usmál a vzal mě za ruku. A ke konci .. "...a to všechno bych rád prožil s tebou. Teda jestli chceš?" byla jsem tak zasněná donjejo očí, že jsem chvíli mlčela.
"Jistě, že chci. Chci s tebou prožít všechny krásné okamžiky."
"Bez tebe by nemohl být žádný krásný okamžik."