Učebnicový kluk

Let

Ráno jsme se probudili a šli jsme na snídani. Popravdě jsme toho moc nesnědli a rovnou jsme si šli vzít kufry. Takové stresy po ránu jsem ještě nezažila, kdež to mě Mike zastavil.
"Zlato, včera jsem ti zapomněl dát to překvapení."
"Nevěřím, že jsem na to zapomněla, myslela jsem na to včera celou matiku. " vztáhl malou krabičku, trochu jsem se lekla, ale potom jsem si uvědomila, že je moc velká na to mít tam prstýnek, navíc je mu sedmnáct, to by bylo moc narychlo.
"Víš, probírali jsme to tak s rodičema a nechali jsme ti vyrobit tohle." Hodila jsem po něm tázavý pohled a podal mi krabičku, když jsem ji otevřela, byl v ní klíč.
"Zlato?? "
"No teď k nám můžeš přijít, kdykoliv budeš chtít."
"Zlato díky moc, ale stejně si radši počkám na tebe."

"No jak budeš chtít, a teď už pojď, ať stihneme let. " dorazili jsme na letiště, kde už na nás čekali kluci.
"Čau lidi, jak jste se vyspali? Jste připravení? "

"No myslíš tím to, že vůbec jsme se nevyspali, a když už jsme byli blízko k tomu usnout tak Lovejoy začal chrápat. Ani nevíme, kdy usnul, ale za chvíli už nespal, když ne všichni,tak nikdo."

"To my s Lili, jsme se vyspali dobře."
"No jo, tak vy jste byli dva my tři, vy jste pár a by parta kluků, co prdí."

"Každopádně měli bychom jít se nahlásit a jít na odbavení. " přišli jsme tam a ta paní za přepážkou byla velice příjemná. Popsala nám, kam máme jít a řekla nám přesné informace. Poté jsme čekali asi půl hodiny na letadlo a Mike s klukama mezitím probírali různé věci kolem kapely, já a Mattova mamka jsme si povídali. 

 "Jaký je vlastně Michael? Vždycky mi přišel jako ten tichý kluk a teď vidím tady tebe a nemůžu tomu uvěřit, že si našel tak pěknou holku. Jako nechci ho nějak urazit, ale nemyslela jsem si, že se k něčemu takovému rozhoupe." Mattova mamka byla ten typ matky,která je strašně přátelská a strašně "COOL" a chce vědět nejnovější drby, ale dalo se s ní mluvit.

 "No mně moc tichý nepřipadal nikdy. To vlastně on na mě poprvé promluvil."
" To bych do něj nikdy neřekla, ale vyrostl z něj hezký kluk" Mattova mamka mluvila mezitím jsem si všimla, že mě Mike pozoruje.  Ani jeden jsme neposlouchali ostatní a asi 5 vteřin jsme na sebe jen tak zírali, až pak ho pošťouchl Mason 'Miku poslouchej tohle je důležitý.' a já se vrátila k tomu poslouchat Sarah, která mi stihla popsat to jak se vlastně Matt a Mike potkali. Bylo to roztomilé, začali se kamarádit v šesté třídě, když Matt přestoupil a nikdo se s ním nebalil, jen Mike jeho kamarádi, kteří byli z béčka.
"Žádáme cestující letu 287, aby se dostavili do odletové haly a nastoupili bránou 10, letadlo je připraveno k odletu."  řekla paní v rozhlase a mně začalo bušit srdce. Mike mě chytil za ruku, dal mi pusu na čelo a zašeptal 'Neboj bude to v pořádku, jsme spolu.' 

Mike mě pustil k okýnku, no nevím jestli to byl nejlepší nápad, ale na druhou stranu lepší, než nevidět nic po celých šest hodin. Klepala jsem se a Mike taky, opřel se mi o rameno a chytil mě za ruku. K tomu nám pustili krásné video o tom, co dělat kdyby náhodou letadlo spadlo. V tu chvíli jsem byla naprosto klidná a vyrovnaná. A teď si ještě lžu. Doufám, že tento let hodně brzo skončí. Když jsme už vzlétli a já se odvážila podívat se z okna, mohla jsem krásně vidět to město, jak auta jezdí silnicemi a lidé stále někam spěchají, přitom pro mě se zastavil svět.