Učebnicový kluk

Randíčko

"Tak nikam jít nemusíme."
"To zase ne. Já se ještě chvilku pokochám svým krásným výhledem a musíme jít. Máme toho hodně na práci."
"Co si zase naplánoval?"
"Nech se překvapit." usmál se na mě jeho šibalským výrazem. Možná až moc šibalským, dle mého názoru. Díval se na mě, jakoby mě viděl poprvé.  
"Tak jdeme, ať všechno stihneme."  

Šli jsme dolů po ulici, možná jsem zvolila nevhodnou obuv na procházku. Ale já si ty podpatky prostě vzít musela. Už mě začínaly bolet nohy,  tak jsem trochu zpomalila, čehož si Michael ihned všiml, zastavil se a vzal mě do náručí. 
"Vždyť si strháš záda, co to děláš?" vykřikla jsem, protože jsem se lekla, ale zároveň jsem se strašně smála. '
"Už tam budeme a nosit tě na rukou, bych klidně dělal od rána do večera." ušli jsme takhle asi půl kilometru, a i když jsou lidi v LA zvyklí na hodě věcí, stejně se za námi otáčeli. Postavil mě zpátky na zem. 
"Tak a jsme tady." a otevřel mi dveře do restaurace. 

Pamatuju si, kdy jsme byli naposledy v restauraci, jako by to bylo včera, ale už se mi to zdá jako strašně dávno. Vždycky mi rande v restauraci přišlo možná až moc ... fancy ... úplně jiné, než jaké jsme vždycky s Mikem měli. Rádi spolu něco podnikáme a zažíváme srandu.  A potom v restauraci jsme v klidu a vypadáme vzdělaně a kultivovaně.

Když jsme se vraceli ke dveřím od pokoje Mike se zastavil. Na chodbě nikdo nebyl  a ještě jsme neprošli hlavním senzorem pohybu, takže světlo tam bylo jen to, co vedlo z druhé chodby.
"Víš Lili, tohle není to jediné překvapení, co pro tebe mám." řekl šeptem a tak jsem to pochopila po svém.
"Myslím, že ty si těch překvapení  za dnešek měl, až dost. Teď je čas na mé překvapení." řekla jsem stejným šeptem jako on a políbila ho. Na tuhle chvíli jsem byla připravená. Černé šaty skrývali mnohem víc. Políbil mě zpátky  a potom se usmál.
"To nemyslím. Teda ne, že bych to neměl na mysli, a doufám že se teď nebudeš zlobit, ale pozval jsem ještě kluky na malé posezení." ne, že bych kluky neměla ráda, ale jako završení romantického večera bych čekala něco jiného. Respektive jsem čekala něco jiného. 

Otevřel dveře a vešli jsme do místnosti, bylo celkem tma, jen z kuchyně se svítilo a šly slyšet hlasy. 
"Ještěže jsem upekla tu  buchtu." 
"Ty si upekla buchtu?" zasmál se. Vešli jsme do kuchyně a byli tam všichni. Teda možná až moc. Ne moc, víc. 
"Čau všichni. Lili tohle je Michael, Michaele tohle je Lili." možná jsem tam stála několik hodin, než jsem něco řekla. Tuhle chvíli jsem si představovala hodně krát ve své hlavě. Teda ne přesně tohle. Logicky, koho by to napadlo. Možná jsem měla i otevřenou pusu. Pane bože já mám otevřenou pusu. Co mám říct? Co mám sakra říct?
"Ahoj Lili." podal mi ruku.
"A Ahoj. Promiň, já nečekala jsem ... " na chvíli jsem se odmlčela, než mi vůbec došlo, že jsem nedořekla větu. "... tebe." Michael se zasmál a já se podívala na svého Mika a přitom pořád třásla Michaelovou rukou. 
"Co? Jak? Jak ??" nemohla jsem ze sebe vydat moc slov a nechtěla jsem znít ... trapně.
"Náhodou jsme se potkali ve studiu. Prve jsem nevěděl, kdo to je, ale pak mi to došlo."
"No a když jsme se poznali , tak jsem chtěl poznat tu úžasnou Lili, jak říká Mike."
"Hele odstup jo." řekl můj Michael a s úsměvem mě vzal kolem pasu.
Usmála jsem se taky. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Michaela znám strašně dlouho a zároveň nechci znít šíleně. V hlavě jsem si přehrávala, co se stalo za posledních pět minut. 

"Takže, jste se potkali ve studiu. Takže, se mám těšit na nové album?" doufám, že to neznělo divně.