Restaurace

2.7K 178 6
                                    

* "To máme dost času nezajdeme si na jídlo? Musíš mít hlad."
"Jo jasně. Klidně."
"Můžeme jít na roh ulice. Je tam taková malá restaurace."
"Tak jdeme."

Mike's POV
Přišli jsme do restaurace a sedli si ke stolu. Přišel číšník.
"Prosím, co si dáte?" podíval jsem se na Lili a ta mi naznačila, že ještě nemá vybráno.
"Ještě chvilku. Děkuji." číšník přikývl a odešel.
"Tak co si dáš?" podíval jsem se na ni.
"Nevím asi pitu bez žampionů a ty?"
"Já ji taky zkusim. Je to aspoň dobré?"
"Jo, mě to chutná. Ty taky nejíš žampiony?"
"Já nejím žádné houby."
"Kolik toho máme společného?" usmála se.
"No možná víc, než si myslíš." znovu přišel číšník.
"Už máte vybráno?"
"Ano. Dvakrát pitu bez žampionů prosím."
"Ahm a něco k pití?" podíval jsem se na ni a ona kývla.
"Mohla bych poprosit rybízový džus do půl litru ředěný s vodou?"
"Zajisté a vy mladý muži?"
"Já si dám ti samé."
"2x pita a 2x ředěný džus." ihned jak odešel tak na mě Lili upřela pohled.
"Takže dneska jedeme podle mě?" a usmála se.
"Chci zkusit, co ti chutná."
"Já miluju jídlo takže na 98% jím všechno."
"A co nejíš?"
"Houby a játra."
"To je vše?"
"Ano. A co nejíš ty?"
"Houby, rajčata, čerstvou cibuli a játra."
"Jinak všechno?"
"Jop."
"To si budeme rozumět."
"My jsme si do teď nerozuměli?"
"Oprava. To si budeme víc rozumět." musel jsem se usmát, když se zmateně snažila opravit.
"To je lepší." usmála se taky. "Strašně krásně se směješ." Miku co to plácáš?
"Díky. To si, ale ještě neviděl moje dvě bradičky."
"A ukážeš mi je někdy?"
"Když mě rozesměješ až tak moc tak oni se objeví sami."
"Tak to je výzva." donesli jídlo. Vypadalo to zajímavě. Byl jsem zmatený jestli se do toho mám pustit, nebo spíš jak? Nebylo to tak strašné, na mě trochu moc zeleniny, ale jinak se chutě prolínaly. Pití, ale bylo dobré s tím jsem vůbec neváhal.
"Tak co, chutná ti to?"
"Jo, je to hodně dobré."
"To jsem ráda, že kvůli mně nejíš nějaké jídlo, co ti nechutná."
"Já věděl, že vybereš dobře." je mi s ní strašně dobře, když se na ni podívám cítím, že ke mně něco cítí. Já jen to nechci uspěchat, ale tak moc s ní chci být.
Když jsme dojedli šel jsem ji doprovodit k autobusu. Už byla tma a na nádraží svítily světla. Pod jedno si stoupla na nástupišti 3.
"Strašně ti to sluší v tomhle světle." sklopila hlavu. Já už nechci dál čekat. Chci to udělat. Přistoupím k ní blíž. Tak blízko, že cítím jak se celá chvěje. Nevím jestli je to proto, že je jí zima nebo proto, že ví, co přijde. Chytím ji za ruku. Ona zvedne hlavu. A já ji políbil. V tu chvíli jsme byli jen my dva. Nikdo jiný. Žádný čas.

Učebnicový klukKde žijí příběhy. Začni objevovat