Učebnicový kluk

Jeden den do odjezdu

Večer mi Mike poslal celou "knihu" toho kdy se jede, kam přesně se jede a co budu asi potřebovat. Už se strašně moc těším. Jede se za měsíc přesněji 4. dubna. Ubytování máme zaplaceno v Luxe City Center Hotelu. Máme naplánované i nějaké prohlídky města. Už se nemůžu dočkat. 

2 dny před odjezdem

"Zlato doufám, že už máš sbaleno?" 
"Už asi týden. Zkontrolovala jsem to asi 20x, myslím, že mám všechno." 
"Já taky, jediné, co mi chybí a to právě teď jsi ty." Mike prostě musí být roztomilí, jinak to ani neumí. 
"Zítra se uvidíme je to poslední den ve škole před odjezdem." 
"Jo je to šílené." 
"Už to nemůžu dospat." 
"Já taky ne už jen tři dny a potkám producenta." i přes skype mu zářili oči. 
"Ale i tak bych měla jít spát." 
"Víš co bych teď nejraději udělal?" díval se na mě tím pohledem, že když neřeknu to 'Co?' zkazím mu celou pointu. 
"Co?" 
"Objal bych tě přesně tak, jak tě objímám když spolu usínáme. Dal bych ti pusu a počkal než by jsi mi usla v náručí a pak jen poslouchal tep tvého srdce a při tom usnul. Už se nemůžu dočkat na to, až to zítra udělám." 
"Zlato, proč mi tohle děláš? Chybíš mi víc a víc s každým slovem, co řekneš." chvíli jsme se na sebe dívali a civěli jeden na druhého a nevěděli co říct.
"Nemůžeme to prostě nechat zapnuté? Jen abych tě viděl?" 
"To by šlo zařídit." usmála jsem se a lehla si, tak aby na mě mohl vidět. I on si ustlal a lehnul si. Chvíli jsme si ještě povídali, až do posledních chvile, kdy už jsme ani jeden nedokázali dokončit větu. 

Ráno probíhalo jinak, snídaně byla na stole ve stylu 'možná je to tvoje poslední snídaně' mamka mi udělala palačinky a nutellou, čokoládou a šlehačkou. Přesně tak jak to mám ráda a vypadalo to jako reklama na obezitu zdarma. Když tohle sním, tak se budu po Americe kutálet 'No co žiješ jen jednou' řekla jsem si a snědla jsem ji bez jakýchkoliv výčitek. 

Před školou už mě čekal Mike. Objal mě, div mě nevyzvedl do vzduchu. 
"Chyběla jsi mi." 
"Ty mě víc." většinou nevedeme hádky typu 'ty mě víc' prostě jednou to řeknu já a jednou zase on. 
"Jdeme si užít náš den před odjezdem." dala jsem mu pusu. 
"Tohle je škola zlato." usmál se na mě.
"Říká ta, kterou škola baví." 
"No ale znám lepší způsoby, jak trávit čas." 
"Od té doby, co znáš mě, samozřejmě." 
"Přesně tak." snažila jsem se to říct, co nejprovokativněji. Mike si jen zkousl ret a s úsměvem nade mnou zakroutil  hlavou. 
"Tak pojď." pobídla jsem ho ať už se konečně hne z místa a jde do školy. Rychle se přezul a přišel za mnou ke skříňce. 
"V kolik končíš?" 
"Ve tři a ty?" 
"Já taky." 
"No aspoň, že nekončím dřív než ty, bylo by divné jít k tobě bez tebe." 
"Mám pro tebe i překvapení, ale až doma." 
"Michaeli!!!" 
"Copak Lili?" 
"Vážně mi to musíš říct teď, když mi to řekneš až doma?" 
"Ale já ti to doma neřeknu, já ti to doma dám." 
"Ještě lepší." myslela jsem si, že jsem do toho dala co nejvíce sarkasmu, ale očividně jsem se spletla.
"Že? Nejsem já úžasný?" 
"Jsi, ale v tomhle až tak moc ne." 
"No, abych si to nerozmyslel." udělal krok ke mně a políbil mě. V šatně už nikdo nebyl a zrovna začalo zvonit. Nechtěla jsem ho pustit, ani on mě nechtěl pustit, ale museli jsem oba jít na hodinu. 

*doma
Hned, jak jsme přišli, tak nás uvítali jeho rodiče se spoustou otázek najednou.
"Ahojte. Jak bylo ve škole? Lili už se těšíš? Nemáte hlad?" 
"Ahoj, jo ve škole to bylo fajn, ale jsem rád, že si od ní na týden odpočinu a Lili jaké z toho máš pocity?"
"Dobrý den.  Ano už se těším a právě jdeme z oběda." vždycky, když mluvím s Mikovýma rodičema, tak se snažím mluvit nejvíc spisovně. 
"My půjdeme ke mně." 
"Dobře, pak přijďte na večeři."
"Jo jo." přišli jsme do pokoje a Mike se ke mně otočil objal a objal mně.
"Na tohle jsem čekal celý den." zašeptal mi do ucha a položil mně na postel.