Učebnicový kluk

Přespání

Když jsem v pátek přišla do školy šla jsem si zaplatit jednodenní výlet do Londýna. A koho jsem nepotkala? Mika.
"Ahoj." usmál se na mě. "Ty jedeš taky?"
"Ahoj. Jop. Ty taky?"
"Ano." jsme tak zaneprázdněni sami sebou, že se ani neptáme na takové věci.
"A jedeš s někým?"
"Ano..... S celým autobusem." on má někdy tak špatné vtipy, až je to vtipné.
"Hahaha. Myslela jsem jestli s někým sedíš?"
"No ... že by ... s tebou?"
"V to jsem doufala." když už jsme vycházeli z kabinetu chytl mě za ruku.
"Doprovodím tě ke třídě." na to jsem jen kývla hlavou a usmála se. Už jsme přicházeli ke třídě.
"Víš co mi to připomíná??" otočil se na mě a díval se na mě z té jeho přirozené výšky.
"Co ti to připomíná?"
"Tvůj první zmatený den ve škole."
"No spíš ztracený." usmál se tak, jak to vždycky dělává, aniž by si uvědomoval, že mě to nutí políbit ho. Můžu to udělat vůbec ve škole. Upřeně jsem se na něj dívala a přemýšlela jsem nad takovou kravinou tak hluboce, že jsem si ani nevšimla, že se jeho hlava přibližuje ke mně a jeho rty se přitiskly k těm mým. V tu chvíli jsem cítila na sobě oči všech lidí, co byli jak ve třídě tak jen procházeli na chodbě. Do Londýna se jelo za 14 dní. Jelo se brzo ráno a vracelo se pozdě v noci. Mike mi navrhl, že bych u něj mohla spát klidně oba dva dny.

Když jsme šli k němu tak jsem začala mít pochyby.
"A nebude to vašim vadit?" podíval se na mě tím pohledem really?
"Myslíš si, že naši tě nechtějí poznat?"
"Oni o mně ví?" nebyla jsem tak překvapená, ale zeptat jsem se musela.
"Všichni o tobě ví a ti, co neví, tak vědět budou. Chci, aby tě všichni poznali."
"A co si vašim o mně říkal?"
"No tak stručně jsem tě popsal a snažil jsem se vynechat takové ty detaily jako, že když se směješ, tak si koušeš ret nebo to, že pokaždé, když máš rozpuštěné vlasy a díváš se do země, tak si pramínek vlasu zastrčíš za ucho."
"To nedělám." řekla jsem a zastrčila si vlasy za ucho.
"Ne vůbec." a pokračovali jsme po cestě k jeho domu.
"Tak a jsme tady. Mé království." vešli jsme dovnitř, všude bylo ticho.
"Kde jsou vaši?"
"Ještě v práci. Příjdou asi za hoďku. Nedáš si něco? Nemáš hlad?"
"Ne díky. Jen kam si můžu dát věci?"
"Ukaž. Já ti je vezmu. Pojď za mnou." vyšli jsme po schodech do jeho pokoje. Měl uklizeno a myslím si, že on je ten typ kluka, co má uklizeno pořád.
"Tak tohle je teď tvoje království. Já budu spát dole." nechtěla jsem náš vztah nějak uspěchat, ale chtěla jsem spát vedle něj. Chtěla jsem vedle něj usnout a i se probudit.
"Ale však můžeš spát tady.... se mnou."
"Ty by jsi mě nechala ........ spát.......... s tebou.......... v posteli?"
"Spát....jasně." nepodíval se na mě divně nepřišlo mu to jako bych ho nějak odstrčila. Možná to má jako já a nechce nic uspěchat, vždyť se známe jen tři měsíce.
"Tak dobře. Když mi to dovolíš." položil tašky na zem, pomalu se ke mně přibližoval a políbil mě. Pomalu se začal pohybovat a směrem k posteli a jeho kroky mě nutily jít za ním, protože jsem ho nechtěla pustit. Posadil se na postel a jemně mě zatáhl za ruku, což mě přinutilo se posadit vedle něj. Potom jako by přestal. Na chvilku se všechno zastavilo. Podíval se mi do očí, usmál se otočil se pro notebook.
"Pustíme si nějaký film?" usmála jsem se
"Víš co by si mohl?"
"Pro tebe bych mohl všechno."
"Mohl by jsi mi něco zahrát na kytaru?" usmál se a sklopil hlavu.
"Dobře. Vlastně jsem se naučil jednu přímo pro tebe."
"Pro mě?"
"Tvoji jednu z nejoblíbenějších." překvapuje mě, že to ví. O hudbě jsme se moc nebavili, ale hned jak začal hrát na kytaru jsem ji poznala.

"For a while we pretended
That we never had to end it
But we knew we'd have to say goodbye
You were crying at the airport
When they finally closed the plane door
I could barely hold it all inside

Torn in two
And I know I shouldn't tell you
But I just can't stop thinking of you
Wherever you are
You
Wherever you are
Every night I almost call you
Just to say it always will be you
Wherever you are? " začala jsem se na něj usmívat jako blbá . Nevím jestli jsem i brečela, ale ta písnička ve mně vyvolává strašně hodně pocitů a kord, když ji zpívá můj Mike. Když dohrál, tak se na mě usmál.
"Ale ten šílený křik na konci jsem tam nechtěl dávat."
"To bylo dokonalé." zase sklopil s úsměvem hlavu
"Ty jsi dokonalá."
"Ty si blázen." odložil kytaru a políbil mě.
"No v tom případě nevím, jak dlouho nám to vydrží. Dokonalost a bláznovství nejde k sobě."
"Zlato ty si důkaz toho, že to může být jen jeden člověk." miluju to když si vyměňujeme takové roztomilé komplimenty a vždycky se usmějeme, abychom získali čas na to vymyslet ještě krásnější odpověď.
"A ty jsi důkaz toho, že žiju." políbila jsem ho. Byl tak strašně roztomilí. Je tak strašně roztomilé.
"Zlato?..... Zahraješ mi to ještě jednou?" políbil zase on a usmál se. Natáhl se pro kytaru, začal hrát a díval se mi do očí. Asi v půlce pomalu otevřela dveře jeho mamka s taťkou. Jsem celkem ráda, že nepřišli před pár minutama, když jsme se tady líbali. To by nebyl ten nejlepší první dojem. Mike dohrál a chtěl mě políbit, ale než se stačil jenom pohnout tak jsem se usmála a řekla "Dobrý den." otočil se a vstal. Vstala jsem taky.
"Ahoj mami, tati. To je Lili, moje přítelkyně."
"Ahoj Lili já jsem Mishel."
"Já jsem Jacob."
"Těší mě." překvapilo mě, že ta hodina s Mikem uběhla tak strašně rychle.
"Mami já budu nakonec spát tady s Lili jo?"
"A nebude dělat žádné voloviny doufám."
"Mami!!!"
"No co. Jen se ujišťuju." otočila se ke mně.
"A vážně ti tohle kopyto nebude vadit? S ním se spát nedá. Strašně chrápe. Někdy to jde slyšet až k nám do ložnice."
"Mamííí." usmála jsem se a zavrtěla hlavou.
"Když tak ho pošli spát do obýváku."
"Dobře."
"No tak my vás nebudeme otravovat děti. No děti...?" odešli a Mike si sedl a podíval se na mě.
"Vážně mě pošleš do obýváku?" usmála jsem se
"Ne." a políbila jsem ho.