Učebnicový kluk

Oběd s Temy

Mike's POV

Vyběhl jsem ven, ale byla už pryč. Nevím, kam zmizela. Rozhlížel jsem se po parkovišti, ale nikde nikdo. Počkat zahlédl jsem tu její džinovou bundu. Ty její rozpuštěné dlouhé vlasy. Nasedala do auta. Jdu pozdě. Nevím, jestli mě viděla, ale zamával jsem jí.

Lili's POV

Vyšla jsem ze školy a na parkovišti už stála mamka. Rozběhla jsem se k autu. Nastupovala jsem. 
"Ahoj zlato. Jak bylo první den? Co kluci? Máš nějaké kamarády?"
"Ahoj mami. Jo bylo to super. Nic a jo mám kamarádku. Je z druháku. Ukazovala mi školu. Jmenuje se Temy. Temy Swanová."
"To je krásné. Zajedem si na jídlo? Musíš mít jistě hlad."
"Jako vlk."
Přijeli jsme k restauraci.
"Mami chápu, že mě chceš vzít na oběd, ale asi kilometr odtud je McDonald."
"Překecala si mě." zasmála se a restauraci jsme přejeli.

"Dala bych si jeden cheeseburger a kolu a ty?" podívala se na mě. 
"Happy Meal jako vždycky a překvap mě." řekla jsem skoro bez náznaku smíchu.
"Dobře běž zabrat místa." sedla jsem si k oknu v rohu a dívala se ven. A koho nevidím? Temy se žene do McDonaldu, jako by jí týden chuděrce nedali najíst. Zamávala jsem na ni a ona si mě všimla. Rukou naznačila, ať jí držím místo. Mezi tím přišla mamka. 
"Mami sedne si k nám Temy ano?"
"Jo jasně ráda poznám tvé kamarádky."
"Jé dobrý den těší mě já jsem Temy."
"Já jsem Lilina máma Marie."
"Vypadáte dobře." Temy se na ni usmála a mamka zase na ni. Je hezké, že si rozumí, ale jediné nad čím dokážu přemýšlet je on. Jeho vlasy, oči a plné rty. Už jen stěží si je dokážu představit. Horší je, že neznám ani jeho jméno. Určitě to bude nějaké jméno, co má krásnou zdrobnělinu. 'Lili jsi v tom až po uši.' ani mě nezná já tady sním. Na druhou stranu usmál se a já vím, že to bylo na mě díval se mi do očí. O ničem nemůžu říct víc, že mi patří jako tento pohled. 
"No a to se stalo, když Lili byla malá."
"Mami! Už zase?" mám svoji mamku ráda, ale ráda vytahuje staré trapné příběhy a fotky z mého dětství. Díky bohu nemá u sebe ty fotky.

Dojedli jsme a začali se zvedat k odchodu.
"Těšilo mě Temy. Doufám, že se někdy zastavíš k nám."
"Bude mi ctí. Na shledanou. Ahoj zítra."
"Ahoj." objala jsem ji. 
Šli jsme k našemu autu a já furt přemýšlela nad ním. 
"Co se děje? Něco je špatně?" 
"Ne já.... jen sem trochu přetažená. Zítra budu v pohodě." budu pokud ho uvidím. Nevím, co se mi stalo. Takhle se zaláskovat, ale líbí se mi to. A bude ještě víc, jestli mě bude mít rád.
Doma jsem se akorát umyla, vyčistila zuby a šla spát. Než jsem usla promítala jsem si furt jeho obličej v hlavě.