Koloběh života

23.

Monato se se zaúpěním složil do křesla a dovolil si na malou chvíli zavřít oči. Miloval tanec a stejně tak páteční večery, ale po fyzické stránce byl týden od týdne unavenější a unavenější. Na druhou stranu ty chvíle, kdy vypustil z hlavy všechny starosti a věnoval se pouze hudbě a pohybu, ho naplňovaly zvláštním klidem. Už jen pro ten pocit a pro nadšené tváře jejich publika, se tance nehodlal vzdát, ať ho vyčerpává sebevíc. Nehledě na výplatu, kterou za své vystoupení dostávali. Rozhodně to nebylo málo, přesto si Monato přibral ještě další práci. Po vystoupení zůstával v baru a kontroloval veškeré faktury, výdaje a příjmy a počítal týdenní obrat. Trochu si tím zvyšoval příjem a pomáhal tak zaneprázdněným manželům, kteří podnik vlastnili.

Protáhl se a s hlasitým zívnutím se zvedl z křesla. Kdyby ještě chvíli seděl, určitě by usnul. Hodil na sebe mikinu, vyšel zpět do sálu a posadil se ke stolu. Netrvalo dlouho a přišel za ním Fellin, číšník a zároveň syn majitelů baru, který mu přinesl jeho obvyklou silnou kávu a štos papírů. Když to množství Monato spatřil, cítil se ještě více unavený. Pořádně se napil kávy, vytáhl z batohu kalkulačku a popadl první papír z kupky. Téměř neslyšně si pobrukoval do rytmu hudby, která se ozývala sálem a plně se soustředil na čísla se kterými pracoval.

Na druhé straně sálu si Zeth oddechl, když se Monato objevil. Na malou chvíli se obával, že Monato odešel nějakým zadním vchodem a on by tím pádem zůstával v baru zcela zbytečně. Naštěstí se tak nestalo, takže si v klidu mohl objednat další pití. Zatímco čekal na svou objednávku, sledoval mladíka na druhém konci místnosti. Netušil, co přesně dělá, ale evidentně do toho byl plně ponořen. Měl stejný výraz jako v hodinách, kdy plnil nějaký složitý úkol a Zethovi se tenhle pohled nesmírně líbil.

Výhled mu zastínil číšník, který mu přinesl jeho mléčný nápoj. Položil sklenku před Zetha a chystal se odejít, ale senior ho zadržel: „Můžu se na něco zeptat?“

„Na co?“ nevrle odvětil číšník.

„Na toho kluka,“ kývl směrem k Monatovi Zeth. I přes masku Zeth poznal, že číšníkovi se moc odpovídat nechce a jeho hlas to jen potvrzoval: „Proč vás zajímá?“

„Líbí se mi,“ vypadlo ze Zetha okamžitě a hned na to si začal v duchu velmi peprně nadávat. Mnohem více než jeho vlastní slova ho zarazila číšníkova reakce. Začal se smát a posadil se naproti Zetha. „Tak to mi dovolte, abych vám popřál hodně štěstí, protože on si nikoho k sobě nepouští. A pochybuju, že u vás udělá výjimku,“ odvětil se smíchem.

„Stejně bych o něm rád něco věděl,“ nenechal se odbýt Zeth. Chtěl vědět, jaký je Monato mimo školní budovu.

„No není toho moc, co bych vám o něm mohl říct. Je to student, jmenuje se Monato a se svojí kamarádkou tady každý pátek vystupuje. Pak nám ještě dělá účetnictví. Co vím, tak si vydělává na školu a živobytí. Je to takovej divnej brouk, chladný a nepřístupný. Zpočátku jsem se s ním snažil bavit, ale evidentně o to nestojí. Jediný s kým se baví, je ta jeho kamarádka. To je tak všechno, co o něm vím,“ zvedl se ze židle a odešel k baru.

„Chladný a nepřístupný? Divnej brouk?“ uchechtl se Zeth. „To na něj docela sedí.“

Ovšem čím více byl Monato chladný a nepřístupný, tím více ho chtěl Zeth poznat. Chtěl vědět, jaký je Monato člověk a jaké má problémy, aby mu s nimi mohl pomoct.