Koloběh života

78.

Věnováno VeruVerunka

Cesta domů byla náročnější než Monato očekával. Jeho tělo bylo od dlouhého sezení v dešti a chladu naprosto ztuhlé a až v polovině cesty se konečně rozpohyboval.

Stále měl chuť se vzdát a jen tak se někde utápět v sebelítosti a smutku, ale příliš dobře si uvědomoval, jaká rizika by jeho jednání přineslo. Byli silnou jednotkou pouze tehdy, když nikdo nechyběl, proto nemohl dovolit, aby ho emoce převálcovali. Opět a zase se musel postavit a čelit všem hrozbám, které ho čekají, aniž by se ohlížel napravo nebo nalevo. Tess měl vlastně pravdu, vůbec se nezměnil. Veškeré myšlenky na Nea a jeho zradu odsunul stranou a zaměřil se na jediný cíl. Vymyslet plán, který by celou jejich jednotku dostal v pořádku zpátky domů.

Poté, co si dal dlouhou a horkou sprchu, zatopil v krbu a uvařil si čaj, se usadil ke stolu a znovu se začetl do složek, které měl k dispozici. Chvíli jen tak listoval papíry a pak se zadíval na mapu, kterou měl rozloženou na stole.

„Pokud se nás chtějí zbavit a mají své lidi na velitelství, tak určitě plánují nějakou past,“ zamyslel se nahlas. „A nejlepším způsobem, je špatně vytyčená trasa.“

Zvedl telefon, vyhledal v kontaktech Baie i Propena a spustil skupinový hovor. Telefon položil zpět a znovu začal zkoumat mapu.

„Monato? Co se děje, že jsi spustil skupinu?“ ozval se jako první Propen a hned vzápětí byl slyšet Baiův hlas: „To by mě taky zajímalo. Jestli se jedná o dnešní tiskovku, tak pláčeš na špatném hrobě.“

„Kvůli tomu nevolám, i když jsem rád, že jsi mi to připomněl. Úplně mi to vypadlo z hlavy,“ odvětil Monato a pokračoval: „Získal jsem hodně důležitou a především hodně špatnou informaci. Na velitelství jsou špehové povstalců.“

„Co to je za blbost? Moren by nic takového nepřipustil!“ okamžitě reagoval Bai, ale Propen ho přerušil: „Počkej, Baii. Víš to jistě, Monato?“

„Bohužel, je to tak. A ani Moren na ně nemá páku, spíše naopak. Obávám se, že někdo má našeho milého vedoucího v hrsti, jinak by určitě nesouhlasil se zveřejněním našich jmen a už vůbec ne s reálným vysíláním naší mise. To je ovšem momentálně náš nejmenší problém.“

„Nezní to zrovna jako malý problém, Monato. Chceš říct, že je něco ještě horšího?“ promluvil Propen.

„Chtějí se nás během mise zbavit. Jsme považováni za reálné nebezpečí pro povstalce,“ vysvětlil Monato a v místnosti se rozhostilo ticho během kterého zaslechl tlumené kroky v předsíni. Bylo mu jasné, že jistě dorazila Honesta, ona jediná měla klíče od jeho bytu. Neměl však čas se tím příliš zaobírat a nemělo smysl přerušit hovor, protože jeho kamarádka jistě přišla kvůli tiskovce, takže všechno vlastně už ví.

„Zbavit? Tím myslíš zabít?“ ozval se Bai a v jeho hlase byl znát jasný strach.

„Pokud možno ano. Jsme příliš velké riziko. Musíš uznat, že to je celkem velká pochvala, Baii. Asi jsme fakt dobří,“ snažil se odlehčit situaci Monato a zaslechl jak se Propen uchechtl.

„Dobře, a jaký máš plán? Kvůli tomu přece voláš, ne?“

„Tak nějak, Prope. Zatím nemám žádný plán a nemyslím si, že nějaký do odjezdu vymyslím, na to mám málo informací, ale potřebuju sehnat mapu trasy, kterou šel Soran a jeho skupina. Domnívám se, že se nás pokusí dostat do nějaké pasti a jelikož mají na velitelství své lidi, špatně vytyčená trasa je ideální způsob. Taky bych chtěl zjistit, co je zač ten armádní kameraman. Zavolám i Dixovi, aby si trochu pohrál s vybavením,“ pronesl stejně klidně, jako kdyby mluvil o počasí.