Koloběh života

62.

Netrvalo příliš dlouho a Ai se úplně zklidnila a opět usnula. Bylo to způsobeno tím, že Monato měl možnost zareagovat dříve než se dostala do nejhoršího stavu. To byl většinou ten zásadní problém. Pokud ji stihli včas podat léky a uklidnit, zbytek noci spala bez jakýchkoliv výkyvů, jenomže to by u ní musel neustále někdo být a Monato chápal, že v Centru plném dětí, bylo něco takového nereálné.

Tiše se vyplížil z dětského pokoje a byl překvapen, když si všiml, že Zethova postel zeje prázdnotou. Senior seděl v kuchyni a tupě zíral do hrnku s kávou.

„Promiň, kdybych nezapnul konvici, slyšel bych Ai dříve a nevzbudila by tě. Měl bys jít spát, Zethe, Ai tě už nebude budit,“ pronesl tiše, přesto sebou mladík u stolu trhnul.

„Byl jsem vzhůru, jinak bych ji ani neslyšel. Nemáš se za co omlouvat,“ odvětil senior a dál sledoval černou tekutinu v hrnku.

Monato se zarazil. Byl vzhůru? Cítil, jak se mu hrne červeň do tváří a byl rád za tlumené světlo, které tento stav alespoň trochu maskovalo. Popadl z linky již studenou kávu a posadil se vedle seniora.

„Stejně si myslím, že bys měl jít spát. Nejsi zvyklý ponocovat a budeš zítra zbytečně unavený.“ Snažil se znít autoritativně, ale hlas ho zradil a sám sobě zněl spíše starostlivě než rozkazovačně.

„Ponocuju docela často. Než udělám přípravu pro kurz, své úkoly a úkoly ze svého kurzu, tak se kolikrát ani neoplatí jít spát. Stejně pochybuju, že usnu.“

„Když sis udělal kávu, tak asi těžko usneš,“ konstatoval Monato, přičemž si Zetha bedlivě prohlížel. Senior vypadal, že nad něčím usilovně přemýšlí. Vlastně celý den byl takový zvláštní, jako kdyby ho něco tížilo.

„Co se děje, Zethe? A neříkej mi, že nic, nejsem slepý.“ Monato upil kávy a čekal, jestli muž vedle něj promluví.

„Od paní Soi jsem slyšel, že Honesta se v záchvatu vrací zpět do hořícího domu, Ai taky? Taky každou noc je znovu a znovu v autě a sleduje jak její rodiče umírají?“ odpověděl tiše Zeth a Monato několikrát naprázdno otevřel pusu než se vzpamatoval, protože takovou odpověď neočekával.

„Zpočátku jsem si myslel, že ano, ale naštěstí to není její případ. Doktor se kterým jsem to probíral a který teď má na starosti její léčbu se domnívá, že jedná o nějaký druh nočního děsu, samozřejmě podpořený prodělaným traumatem. U menších dětí se to taky stává, ale nebývá to pravidelné a natolik dlouhé jako u Ai. Naštěstí je to něco, s čím se dá pracovat. Začali jsme podávat speciálně upravené dávky hormonů, které dokáží zklidnit mozkové funkce natolik, aby se Ai dostala pod kontrolu a znovu usnula,“ vysvětlil Monato a stále přemýšlel, proč se Zethovy myšlenky ubírají zrovna tímhle směrem.

„Začal jsem sbírat hračky a věci pro Centrum v prváku v rámci praxe a vždycky jsem to bral jako malou pomoc opuštěným dětem, ale nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že každé z těch dětí má nějaký příběh, který ho do Centra dostal. Byli to jen sirotci, ale když sleduju Ai, tak mi teprve dochází jak nefér je jejich osud. Někteří mají všechno a neváží si toho a tihle nemají nic.“

Monato seniora sledoval a byl si jistý, že za tím vším je něco mnohem víc než jen trápení nad osudem osiřelých dětí, přesto chápal jak se Zeth cítí. Bylo mu ho líto, protože on tohle všechno utrpení viděl už tolikrát, že se s tím naučil žít, ale pro někoho, kdo s něčím takovým nebyl denně ve styku to mohlo být zdrcující.

„Bylo by to hezké, kdyby život byl fér, jenomže nežijeme v komiksovém světě plném superhrdinů. Je jedno jestli dospělý nebo dítě, každý může ze dne na den ztratit všechno co měl. Čím více nad tím člověk přemýšlí, tím je to horší. Každý má nějaký svůj příběh, který ostatní neznají. Jako dítě jsem každou Honestinu návštěvu psychologa obrečel. Bylo mi strašně líto jí i těch ostatních dětí, jenomže lidé s trápením většinou nestojí o lítost. Často jim stačí vědět, že nejsou sami. Honesta je krásný příklad toho, jak jít dál. Naučila se žít život s úsměvem i přes jizvy na těle i na duši. Možná to bude znít krutě, ale přestaň řešit něco, co neovlivníš. Jenom si tím ubližuješ a časem ti to přeroste přes hlavu. Vím o čem mluvím.“

Ticho v místnosti narušovalo jen tikání nástěnných hodin a cinkání lžičky, kterou Zeth míchal zbývající kávu. Oba mlčeli a Monato si byl jist, že senior chápe, co se mu snažil říct. Nechtěl se dívat, jak se trápí a přemýšlí nad něčím, co stejně nezmění.

„Proč sám ze sebe děláš naprostého zmetka?“

Monato překvapeně na Zetha pohlédl. Senior se díval přímo na něj, ale tentokrát Monato nedokázal z jeho očí vyčíst, co se mu honí hlavou.

„Nedělám ze sebe zmetka, já zmetek jsem, Zethe,“ odvětil smrtelně vážně.

„Náladový, drzý, sprostý, krutý, arogantní i docela nebezpečný, to všechno jsi. Ale rozhodně nejsi špatný člověk, za jakého se vydáváš. Na to jsi totiž už udělal příliš dobrých věcí, nemyslíš?“ oponoval mu Zeth.

„Myslím, že si mě idealizuješ, Zethe. Dobré věci dělám jen pro lidi, které mám rád. Možná se ti zdá, že jsem už udělal hodně dobrého, ale mám na svědomí i spoustu špatných věcí. Ne, ať si o mě myslíš cokoliv, já nejsem dobrý člověk. Každá mince má dvě strany,“ stál si za svým junior, přesto raději uhnul před Zethovým pohledem a přešel k oknu.

„Myslím, že Monato, kterého já vidím je ten který se ukrývá uvnitř té tajemstvími opředené slupky. Dokonce mám dojem, že bys žádné špatné věci nedělal, kdybys nemusel. Ne, já tomu věřím. A teď už sklapnu, protože taky stoprocentně vím, že tohle celé patří do kategorie ,neptej se‘.“

Monato slyšel, jak se Zeth postavil a následné cvaknutí dveří, když odešel z kuchyně. Odešel a nechal ho rozhozeného tak, jak snad nikdy dříve nebyl. Cítil jak ho v očích štípou slzy, nedokázal však rozeznat jestli jsou to slzy vzteku nebo smutku. Pouhého tři čtvrtě roku a Zeth ho měl dokonale přečteného. Poznal to, co se Monatovi dařilo přede všemi skrývat a neměl problém mu to jednoduše vpálit do obličeje. Možná přece jen byla chyba ustoupit a dát jejich přátelství šanci, možná ho nikdy neměl přestat srovnávat s Varmem.

První slza si našla cestu po jeho tváři a další ji bez čekání následovaly. Bylo to podruhé během relativně krátké doby, kdy jeho tváře smáčely slzy a v obou případech se jednalo o rozhovor s milovanou osobou.