Koloběh života

69.

Prudce se posadil a pomalu uklidňoval paniku, kterou si ze svého snu přinesl. Na noční můry i vzpomínky, které ho ve spánku pronásledují byl zvyklý, ale tohle bylo jiné. Tentokrát to bylo zmatené a o to děsivější. Podobně jako tehdy ve vlaku, kdy se nedokázal vzpamatovat, tak ani teď nedokázal ty hrozné obrazy a pocity vypudit. Chtěl si utřít pot z obličeje, ale jakmile pohnul rukou, zastavila ho bolest vystřelující ze zápěstí do celé paže.

„Kruci,“ zaklel šeptem a tiše vylezl z postele. Krátce pohlédl na Zetha na vedlejší posteli a musel se ušklíbnout. Zase byl odkrytý a peřina se válela na zemi. Stejně, jako předchozí den opatrně seniora přikryl a šel zkontrolovat Ai. Teprve pak se vydal do kuchyně.

Pohlédl na zápěstí a povzdechl si. Nebyl lékař a jako voják měl pouze vojenský zdravotnický kurz, přesto si uvědomoval, že tohle je vážné. Předchozí zranění se ještě nestihlo úplně zahojit a už měl na stejném místě nové zranění. Rány byly hlubší a bolestivější. Měl neblahé tušení, že pokud to takhle bude pokračovat dál, jeho ruce nebudou použitelné.

Zeth na krátkou chvíli usnul a když se opět probudil, Monato s sebou házel po posteli ještě více než předtím. Senior ze sebe skopl peřinu a chtěl mladíka vzbudit, ale nebylo třeba. Monato se prudce posadil a Zeth nevěděl, zda se má ozvat nebo ne. I přesto, že mezi nimi vládla výborná nálada a mladík byl vstřícnější než na začátku jejich přátelství, nebylo pro Zetha jednoduché odhadnout hranice, které nesmí překročit.

Poté, co ho Monato zakryl a zmizel v kuchyni, Zeth posbíral veškerou odvahu, kterou měl a vydal se za ním. Honesta musela mít pádný důvod seniora upozornit na Monatův problém a věřila, že mladíka ošetří. Než vstoupil do kuchyně, zhluboka se nadechl a doufal, že následující minuty přežije.

Monato byl naštvaný, protože se mu nedařilo odepnout náramek, aby si ho dal na druhé zápěstí. Zámek byl vlhký od potu a krve a Monatovi ho nešlo levou rukou pořádně uchopit.

„Ukaž, udělám to.“

Mladík rychle skryl ruku pod stůl, což bylo vzhledem k otevřené lékárničce a několika špinavým ubrouskům, opravdu směšné. Nadechoval se k odmítnutí a drzému vyhození seniora z místnosti, ale nedostal příležitost.

„Nebudu se vyptávat, jen ti to ošetřím.“

Po dlouhé době zase před Monatem stál neústupný vedoucí senior, kterého znal z přípravného kurzu. Vzdal se a položil ruku na stůl.

„Nechtěl jsem tě vzbudit, promiň,“ pronesl tiše a sledoval sešlapaný vzor na koberci.

Zeth se na okamžik zarazil, pak si přitáhl druhou židli a stejně tiše odvětil: „Nespal jsem. Chystal jsem se tě vzbudit. Vypadalo to, že spadneš z postele.“

Monato vzhlédl a pozoroval, jak mu Zeth sundává náramek a utírá ho od nečistot, aby mu ho vzápětí připnul na druhou ruku. V tu chvíli si Monato uvědomil, že Zeth musí vědět víc, než dává najevo.

„Řekla ti všechno?“

Zeth na něj přímo pohlédl a doufal, že jeho poloviční pravdu Monato neodhalí. „Měl bys Hony více důvěřovat. Upozornila mě pouze na to, že náramek musíš mít neustále nasazený a že může nastat situace, kdy budeš mít popálené zápěstí. Nic víc.“

Chvíli bylo ticho, ale pak se senior opět ozval: „Nejsem odborník, ale dřív nebo později budeš mít poškozené nervy. Proč nepoužíváš nintrin?“

„Co to je?“

Zetha překvapilo, že Monato neví, co je nintrin, ale nepovažoval za důležité se v tom hrabat a odpověděl: „Látka speciálně vyvinutá pro podporu léčby elektřinou. Propouští elektrické výboje v plné síle, ovšem zabraňuje vnějšímu poranění kůže. Táta z toho měl návlek na noze, když mu léčili poškozené nervy.“

Monato Zetha pozorně sledoval. Naprosto jasně viděl obavy, které senior má a najednou měl nutkání Zethovi vysvětlit, co se s ním děje.

„Narodil jsem se s poškozenou částí mozku. Tou částí, která má na starosti spánek. Normální lidé mají REM a NREM fáze spánku, která se ještě dělí na další stupně. Jenomže já těchhle fází nejsem schopný, spím krátce a vesměs jen ve fázi REM, proto věčně vypadám jako zombie,“ snažil se mluvit bezstarostně, ale Zeth nebyl hlupák na kterého by tohle platilo.

„O spánek jsem se nikdy nezajímal, ale ještě ze střední školy vím, že NREM fáze je pro lidské tělo důležitá, takže je mi jasné, že to má nějaké ale a myslím, že právě kvůli tomu ale nosíš tenhle náramek,“ odvětil senior a Monato si s mírným úsměvem povzdechl. Zethovi to prostě pálilo.

„NREM se dělí na čtyři části. Usínání, usnutí, hluboký spánek a nejhlubší spánek. Normálně projdeš všemi stupni, jenomže já nejsem normální. Netuším jak vlastně vypadá něco jako usínání. Pokud jdu spát a nejedná se zrovna o situaci, kdy mám v hlavě milióny věcí na dořešení, tak prostě zavřu oči a spím. Okamžitě upadám do REMu. Máš pravdu, NREM je pro tělo důležitá a já nejsem výjimkou, proto v závislosti na mé únavě, se dostanu z REMu do třetího stupně NREMu, takže do hlubokého spánku, který však můj mozek nedokáže řídit. Tady přichází na řadu náramek. Je propojený s čipem, který mi jako dítěti implantovali a neustále sleduje mou mozkovou aktivitu, aby mě mohl z NREMu probudit.“

Zeth věděl, že riskuje, ale nemohl si pomoct a zeptal se: „Proč tě musí z NREMu budit, když ho tvé tělo potřebuje?“

Dokončil ošetření a podíval se na Monata, který mlčel. Po tom, co věděl od Honesty a co si vyslechl od Monata tušil, kde tkví problém. Ale potřeboval to slyšet od mladíka, který seděl naproti, přestože věděl, že se mu to jistě nebude líbit.

„Jak jsem říkal, můj mozek nedokáže NREM řídit. Pokud se nevzbudím včas, tak přejdu do nejhlubšího spánku a neumím se sám vzbudit. Bohužel můj mozek v tu chvíli nereaguje ani na žádné vnější podněty. Když v takovém stavu zůstanu příliš dlouho, tělo se dostává do stavu podobného kómatu a neurony v mozku postupně přestávají přenášet signály. Proto mě náramek musí probudit a naštěstí to vždycky opravdu zvládne,“ Monato se na chvíli odmlčel a teprve pak pokračoval: „Dříve jsem nemusel popáleniny řešit, ale jak stárnu, je potřeba zvyšovat sílu výbojů. A nemusíš se tvářit tak tragicky, není to nic na co se umírá a řekl bych, že na světě je spousta lidí s mnohem horšími problémy. Má to i své výhody.“

„Výhody? Na představě, že se za celý život nikdy nevyspím, fakt nedokážu najít nic výhodného,“ odsekl Zeth, který se snažil tvářit neutrálně, přestože uvnitř něj to vřelo.

„Tohle si nemůžeš představit. Já považuji za výhodné mít nějaký čas navíc. Můj spánkový režim mi dovoluje být vzhůru téměř do rána a nikdy nezaspat. Jdu spát pozdě a vstávám brzo, takže stíhám i více věcí. Mám i více času na učení. Jakmile jsem tohle pochopil, rozhodl jsem se toho využít ve svůj prospěch. Doktor tomu říká odchylka, Honesta porucha a třeba Norm to nazývá vadou. Ač mě to někdy sere, beru to jako součást mého života. Těch pár lidí, kteří to ví, si zvykli na můj zombie xicht a více to neřeší.“

Pozoroval zamlklého seniora a přemýšlel, zda udělal správně. Možná měl mlčet, ovšem už bylo pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Koneckonců, Zeth si pravdu zasloužil, když se mu vkradl nejen do srdce, ale i do nočních můr.