Koloběh života

99.

„Ženy jsou od toho, abychom je my muži chránili, rozumíš? Muž, který vztáhne ruku na ženu je odpad a ten který tomu nečinně přihlíží je ještě horší.“

„A co když je to někdo jako já? Neumím se prát, vždyť jsem se nikdy s nikým ani neporval,“ ptal se Keram otce.

„Když budeš přihlížející, tak je vždy možnost nějak pomoci. Můžeš zavolat ochranné složky nebo požádat o pomoc někoho z kolemjdoucích. Vždycky je nějaká možnost, synku,“ odvětil táta a mladík se zamyslel.

„Nad čím dumáš, Kerame?“ zeptal se ho starší muž a hoch se zamračil.

„Vždycky jsem si říkal, že je přece dobře, když se neperu s klukama a vyhýbám se různým potyčkám. Jenomže když tě teď poslouchám, jak budu chránit svoji holku, když to neumím?“

„Myslíš, že já jsem se někdy uměl rvát?“ zasmál se táta a pokračoval: „V tomhle ohledu byla z nás dvou vždy lepší máma, ale když nastala nepříjemná situace a někdo chtěl mámě ublížit, pustil jsem se do bitky i když jsem nic neuměl. Až budeš mít dívku, kterou budeš mít opravdu rád, tak ti bude jedno jestli se prát umíš nebo ne, prostě ji budeš chtít chránit.“

Bylo to pár let zpátky, kdy si takhle povídal se svým tátou. Tehdy se mu žádná dívka nelíbila, tak na jejich rozhovor brzy zapomněl, ale teď když sledoval Hony, jak se naprosto jistě pohybuje a nehodlá se vzdát, znovu se mu tátova slova vybavila. Měl pravdu, Keram by klidně Honestu bránil jakýmkoliv dostupným způsobem, ovšem když ji viděl, začínal pochybovat o tom, že by o to vůbec stála. Není to žádná křehká dívka, která potřebuje něčí pomoc. Život ji naučil, že se nemůže na nikoho spoléhat a musí se postarat sama o sebe. Keram to chápal a byl svým způsobem na Honestu hrdý, ale až příliš bolestně si uvědomoval, že není mnoho věcí, které by pro ni mohl udělat. V tom případě neviděl žádný důvod k tomu, aby o něj měla zájem. Monato řekl, že se jí Keram líbí, to ovšem nic neznamená. Povzdechl si a sklopil hlavu. Byl opravdu naivní, když si myslel, že by mohl něco udělat pro dívku jako je Honesta. Ona se o všechno dokáže postarat sama.

Když kolem Kerama procházel, všiml si Monato jeho smutného výrazu. Hned si domyslel, co mladého muže trápí. Jakmile bude mít možnost, musí si s ním promluvit. To, že se o sebe Honesta dokázala postarat ještě neznamenalo, že nikoho nepotřebuje. A obzvláště, když bude Monato pryč, by bylo vhodné, aby měla někoho na koho je spolehnutí. Monato věřil, že na Kerama se spolehnout může.

Vešel do provizorní arény a zamračil se na Baie:
„Co to zas vymyslíš?“

„Já? To se spíš zeptej té svojí kamarádky. Je pěkně tvrdohlavá a taky děsivá.“
Monato střelil pohledem k Honestě a když spatřil, jak se spokojeně usmívá, bylo mu vše jasné.

„Takže? Jak to uděláme?“

„Oba víme, že dohromady nejsme žádného hereckého výkonu schopni. Navrhuji vzít to jako běžný trénink,“ odvětil Bai a utáhl řemínky Monatových rukavic. „A mohli bychom to vzít se vším všudy, koneckonců, tohle je především divadlo pro hosty, ne?“

Monato protočil očima a přešel na určené místo. Nasadil si kapuci a schoval ruce do kapes. Když se vším všudy, tak se vším všudy.

Zeth byl zvědavý, jak bude jejich souboj vypadat. Předpokládal, že to bude opravdu zajímavá a zároveň nebezpečná podívaná.

„Bai k nim patří taky, že ano?“ optal se Norma stojícího vedle něj.

„Vidím, že máte opravdu skvělý postřeh, Zethe,“ usmál se starší muž. „Ano, Bai je Monatův kolega. Stejně tak můj švagr, Propen.“
Zeth mlčel. Nemělo smysl to jakkoliv komentovat, přestože byl mírně překvapen.