Koloběh života

83.

Zatímco se Monato s úsměvem připravoval na večer, Tess mířil s nepříjemným pocitem do ředitelny. Bylo naprosto výjimečné, aby si ho ředitel pozval a už vůbec ne o víkendu. Muselo se něco dít a Tess se nemohl zbavit dojmu, že se to něco týká Monata nebo stále častěji mizejících studentů. Zhluboka se nadechl a zaklepal na dveře.

„Dále,“ ozval se unavený hlas ředitele školy.

„Dobrý den, pane řediteli,“ pozdravil Tess a zarazil se, když si všiml, jak unaveně ředitel vypadá.

„Profesore Tessi, jsem rád, že jste přišel. Posaďte se prosím,“ pokusil se o úsměv ředitel.

„Domníval jsem se, že se jedná o něco důležitého, když si mě voláte během volna, pane řediteli,“ odvětil profesor a zkoumavě si ředitele školy prohlížel.

„Nebudu chodit kolem horké kaše, profesore. Co všechno víte o Ridovi, jednom z vašich studentů?“

„Nevím, zda rozumím vaší otázce, pane řediteli. Své hodnocení studentů jsem vám již odevzdal a jsem si jist, že tam je napsáno vše, co jsem o Monatovi během školního roku zjistil.“

„Ano, z vašeho hodnocení vyplývá, že Rid je velice nadaný a schopný student, který nemá problém plnit úkoly nad rámec svých povinností a dokáže odvádět skvělou práci i ve ztížených podmínkách. Na to jsem se ovšem neptal, profesore Tessi. Vím, že máte s Ridem bližší vztah než s ostatními studenty a mě zajímá jeho život mimo školní pozemek,“ promluvil vážně ředitel.

Tess se na okamžik zamyslel. Dalo se předpokládat, že ředitel ví o Monatově vojenském výcviku, takže pokud by zapíral, mohl by způsobit zbytečné potíže.

„Pochybuji, že bych měl informace, které vy sám nemáte, pane řediteli. Ve volnu pomáhá v Centru pro opuštěné děti, věnuje se tanci a hodně se učí. Je vojákem, stejně jako jeho strýc, takže se věnuje i intenzivnímu tréninku a účastní se i různých porad. Předpokládám, že tohle všechno víte i beze mě,“ odpověděl chladně Tess a čekal, čím ho ředitel překvapí.

„Jste jediným profesorem na této škole, který tyto informace má, profesore Tessi. A jste také jediným, koho považuje zástupce tajných složek za důvěryhodného. Proto jsem si vás také zavolal.“

„Zástupce tajných složek? Máte na mysli Monatova strýce, Morena Rida?“ otázal se překvapeně Tess a nepříjemný pocit, který měl se ještě prohloubil. Co se ksakru děje, že do toho Moren zatáhl i ředitele školy?

„Ano, mám na mysli pana Rida. Jak vám jistě nemusím připomínat, naše škola je majetkem tajných vládních složek a každý jejich rozkaz musíme poslechnout. Veškeré požadavky, které kdy tajné složky na naší školu měly, řešil přímo velitel nebo jeho asistent. Příští týden se mám s velitelem sejít ohledně změn ve výuce, ovšem dnes ráno mě soukromě navštívil zástupce Rid. Sdělil mi, jaké požadavky bude velitelství mít a také, že jediný, s kým mohu danou situaci probírat jste vy. Ještě než budu pokračovat, chci vědět co máte společného s Ridovýma,“ vysvětlil ředitel.

Tess s odpovědí nezaváhal ani na vteřinu a okamžitě odpověděl: „Jistě víte, že Monatovi rodiče zde studovali. Byli jsme přáteli a s Monatovou matkou jsem se vídal až do její smrti, proto znám celou její rodinu, včetně Morena. Před léty jsem získal důležité  informace, týkající se armády a sdělil je Morenovi, který tenkrát byl ještě velitelem speciálních jednotek. Jsme ve styku už dlouhou dobu.“ Ve své podstatě mluvil pravdu a jak předpokládal, ředitel to více nerozebíral.

„Chápu. V tom případě s vámi mohu mluvit na rovinu. Jistě víte, že se z expedic vrací stále méně studentů. Jedná se o expedice nařízené právě tajnými složkami. Vybírají si, kteří studenti se zúčastní a jejich zmizení má vždy stejné vysvětlení: studenti se rozhodli pro studium a následnou práci v terénu. Neexistuje žádný hmatatelný důkaz o tom, že by to nebyla pravda, ovšem já osobně tomu nevěřím. Dokud se jednalo o jednotlivce, dalo se této verzi věřit, ale jakmile se začalo jednat o skupiny pěti a více lidí, pojal jsem podezření. Další z podezřelých faktů, který mě osobně děsí je, že si vláda vybírá i profesory, kteří mají studenty doprovázet. Jedná se pořád o stejné osoby, takže předpokládám, že jsou do celé téhle situace zapojeni. Co si o tom myslíte, profesore Tessi?“ otázal se vážně ředitel.

„Stejně jako vy, i já s vámi budu mluvit upřímně. Moren má již nějakou dobu podezření, že se zde děje něco nekalého o čem neví ani on jako velitelův zástupce. Zkoušel jsem zjistit něco jak od profesorů, tak od studentů, ale bezvýsledně. Profesoři expedice popisují jako úžasné a poučné. O vojenských výzkumnících mluví s téměř s posvátnou úctou. U studentů jsem také pohořel. Někteří se dokonce chlubili s fotkami, které jim zmizelí spolužáci údajně poslali. Můj názor je ten, že studenti, kteří se z expedic nevrátili jsou buď po smrti nebo jsou někde drženi proti své vůli.“

Ředitel si Tesse hodnou chvíli prohlížel a nakonec s povzdechem pronesl: „Vy, matematici, vždy na vše používáte chladnou logiku. Bohužel, i já došel ke stejnému závěru. O tom, že mladý Rid jede na misi, jistě víte, že ano?“ Tess jen přikývl a ředitel pokračoval: „Máte nějaké reálné informace, jak se situace s povstalci vyvíjí? Zástupce to nijak nerozváděl, ovšem velitelství bude požadovat zařazení základního vojenského výcviku do výuky a to z důvodu údajně vysokého rizika války.“

Tess na ředitele šokovaně zíral. Tohle nečekal ani v nejdivočejších představách. „Chcete říct, že studenti se budou povinně učit bojovat? Co je to ksakru za blbost?“

„Podle zástupce Rida, je tohle požadavek na změnu výuky, se kterým za mnou velitelství hodlá přijít. A nebudou do výcviku zařazeni všichni, ale pouze vybraní jedinci.“

„Situace s povstalci je bezesporu vážná, proto taky posílají Monata a jeho jednotku. Rozhodně se však nejedná o předzvěst blížící se války. Povstalci stále nemají tolik lidí, aby něco tak velkého mohli rozpoutat. Je to lež, takže rozhodnutí velitelství musí mít úplně jiný důvod, nehledě na fakt, že Daji má skvělou a velkou armádu, nepotřebují nějaké studenty na obranu země!“ rozčiloval se Tess a konečně chápal, proč ho do toho Moren zatáhl. On, jako zástupce velitele, nemohl sdělovat interní informace. Už jen tím, že soukromě přišel za ředitelem si zadělával na pořádný malér, ovšem Tess byl civilista a nebyl žádnými pravidly svazován.

„V tom případě to znamená, že mají se studenty nějaké jiné plány,“ odvětil nešťastně ředitel.

Tess se pohroužil do vlastních myšlenek. Ani trochu se mu nelíbila představa, že další nevinní studenti budou zataženi do Neových plánů. Mohl jen doufat, že Call přijede s dostatkem informací, které by mohli použít na ochranu studentů, kteří s Neovou válkou nemají nic společného.

„Pokusím se zjistit co se dá, pane řediteli. Bohužel, jak se zdá, na škole nebudeme moci nikomu věřit.“

„Pokud cokoliv zjistíte, dejte mi vědět, profesore Tessi. Jsem ředitelem téhle školy bezmála třicet let a nehodlám se dívat, jak se ze studia stává boj o život. Proto jsem si tuhle práci rozhodně nevybral,“ pronesl rozhodným tónem ředitel a profesor Tess v něm na malý okamžik spatřil velitele Sunona. Nakonec pouze přikývl a opustil ředitelnu.