Koloběh života

64.

Zetha probudila televize, před kterou seděla Ai. Během vteřiny se mu vybavilo co se v noci stalo a okamžitě pohlédl na vedlejší postel. Vypadala úplně stejně jako večer, což znamenalo, že Monato se do postele nevrátil. S povzdechem vylezl z postele a přešel k dívce.

„Dobré ráno, už jste snídali?“ zeptal se jí a doufal, že ho vnímá, jelikož měla zrak stále upřený na obrazovku.

„Monato tu není a tys spal, tak jsem si vzala jogurt,“ odpověděla aniž by se na Zetha podívala.

Monato je pryč? Zetha to po včerejší noci znepokojovalo, ale věděl, že mu stejně nezbývá nic jiného než čekat. Ustlal všechny postele, převlékl se a konečně uslyšel cvaknutí dveří. Vzápětí se objevil Monato a Zeth nevěřil vlastním očím. Mladík vypadal příšerně, hůře než kdy předtím a Zetha píchl osten viny. Byl to on, kdo nedokázal být zticha a zřejmě měl Monatův vzhled na svědomí.

„Dobré ráno,“ usmál se na ně mladík, „nesu snídani!“

Zeth se vzpamatoval teprve když Monato zmizel v kuchyni. Neváhal, vydal se za ním a hned ve dveřích vyhrkl: „Omlouvám se!“

Monato se na Zetha otočil s nechápavým výrazem: „Omlouváš se? A za co prosím tě?“

„No,“ poškrábal se Zeth na hlavě, „nechoval jsem se zrovna vhodně.“

„Vhodně? Jaké blbosti se ti zase honí hlavou?“ zeptal se mladík a vzápětí se mu mihlo tváří pochopení. „Ne, Zethe, opravdu nemáš na svědomí, že jsem byl v noci vzhůru a rozhodně jsi neřekl nic takového, abych se naštval. Projevil si svůj názor, nic víc. Za to se hlava netrhá.“

Zeth tiše sledoval jak Monato krájí ovocný koláč a připravuje kávu a čaj. Netušil, co dalšího by měl říct a plácnout něco jen tak do větru mu nepřišlo zrovna správné.

„Zethe, já si vážím lidí, kteří mají svůj vlastní názor. Nepotřebuju se bavit s někým, kdo bude jen slepě papouškovat názory ostatních. Ty nejenže máš vlastní hlavu, ale taky jsi schopen poznat hranice, které bys neměl překročit. To je něco, co mě nemůže naštvat, tak se přestaň tvářit jako na pohřbu. S takovým výrazem tě nechám doma a půjdu se bavit jen s Ai.“

Senior chvíli nevěřícně zíral na Monatova záda a pak se uchechtl: „Víš, že minimálně polovina lidí by se se mnou tak týden nebavila?“

„Když jsou hloupí, to je jejich věc,“ otočil se mladík s talíři v ruce, „ty vezmi tohle a já vám zanesu pití.“

„Ty jíst nebudeš?“

„Ne, já byl nucen snídat pod strýcovým dohledem,“ zasmál se Monato a vzal hrnky s kávou a čajem.

Ai sice měla jogurt, ale stejně se do koláče s chutí pustila. Zeth musel uznat, že kuchař je Monatův strýc opravdu skvělý. Když to řekl Monatovi, mladík se rozesmál.

„Všichni v rodině umí skvěle vařit, dokonce i Moren, jen já jsem se nějak nepovedl. Tahle činnost jde úplně mimo mě,“ vysvětlil seniorovi se smíchem. „Až se najíte, tak vyrazíme. Já se mezitím trochu zkulturním.“

Jakmile za sebou Monato zavřel dveře koupelny, úsměv z jeho tváře zmizel. Nechtěl těm dvěma přidělávat starosti, ale faktem zůstávalo, že dnešní noc a ranní rozhovor s Normem se na něm přece jen podepsali. Jenomže unavený s náladou pod psa může těžko Ai a Zethovi zpříjemnit den, což bylo jeho hlavním cílem. Napustil do umyvadla ledovou vodu a několikrát do ní ponořil obličej. Přece jen po téhle proceduře vypadal i cítil se líp.
Když vyšel, oba seděli připraveni u stolu. Nádobí bylo umyté i uklizené a televize byla vypnutá.

„To jsem tedy nečekal,“ pronesl překvapeně a posadil se k nim. „Většina vesnic a měst v Rudých pláních oslavuje začátek úrodného období. Říká se tomu Festival úrody. Je to podobné jako Letní slavnosti, které bývají v Puris. A Festival úrody dnes začíná. To je náš plán.“

Zeth své nadšení projevil jen širokým úsměvem, za to Ai jásala pěkně nahlas jak se na dítě jejího věku sluší a patří.

„Takže můžeme vyrazit?“

„Jasně,“ pištěla dívka a jako první stála u dveří.
„Je nadšená,“ pronesl tiše Zeth tak, aby ho Ai neslyšela.

„Divíš se?“ odpověděl stejně tiše mladík. „Ve městě jsou samá auta, takže nemá šanci si užít jakoukoliv zábavu. Proto jsem ji sem bral. A tebe taky, aspoň změníš názor na Rudé pláně.“

Vyšli z domu a Zetha zarazilo, jak je ulice vylidněná.

„Včera tady bylo celkem živo, to jsou všichni na festivalu?“

„Na festival jsou zavřené školy a nikdo nemusí do práce. Všichni se zúčastní, přestože je to každý rok téměř stejné. Je to vlastně jediný den v roce, kdy můžou být všichni spolu. Vona je taková jedna velká rodina, takže se tohle bere jako velká událost,“ vysvětlil mu Monato a vedl je ulicí někam za domy.

Jak se blížili, byla slyšet hudba a hlasitý smích. Náhle se před nimi rozprostíralo velké prostranství zaplněné stánky, kolotoči, jevištěm, zvířaty a všemu tomu kralovala věž tak vysoká, že Zeth už jen z pohledu na ni dostal závrať.