Koloběh života

75.

Měl vůli přežít, přesto ho uvnitř svíraly obavy. Během dne se usmíval a bavil, užíval si klidu, který mu zbýval, ale jakmile se za ním zavřely dveře jeho bytu, dobrá nálada byla pryč. Pokud se domníval, že rozhovor s profesorem Tessem ho přivede na jiné myšlenky, tak se hluboce mýlil.

Nebylo zrovna neobvyklé, že si ho profesor pozval, ale tentokrát na první pohled poznal, že se jedná o něco vážného. Tess nebo také Ronlan, jak už Monato zjistil, byl vždy usměvavý a příjemný muž. Studenti ho snad nikdy neslyšeli zvýšit hlas, natož aby se tvářil vážně či rozrušeně. Ovšem dnes se muž, který byl Monatovým Strážcem tvářil nezvykle vážně.

„Volal jste mě, pane?“

„Ano, pojďte dál a zavřete dveře, prosím,“ odvětil tiše profesor, aniž by zvedl zrak od papíru, který zrovna četl.

Monato udělal, co po něm Tess chtěl a přešel ke katedře zvědav, jaké informace se od profesora dozví. Starší muž si sundal brýle a bedlivě si Monata prohlížel a nakonec si povzdechl: „Opravdu jste se nezměnil, veliteli. Posaďte se na chvíli, prosím.“

„O čem to mluvíte, pane? Už jsem vám říkal, že nejsem velitel, ale váš student a vy na to pořád zapomínáte,“ pronesl mladík a posadil se.

„A vy zřejmě zapomínáte, že jsem vaším Strážcem, takže vím o všem, co se kolem vás děje. Vyšší specialista pro boj v popředí? Opět a zase na sebe berete zodpovědnost za životy ostatních, veliteli? A stále se tváříte stejně nezaujatě jako kdysi i přesto, že víte, co vás čeká. Proto se domnívám, že jste se nezměnil, veliteli.“

„Jak to všechno víte?“ Monatovi se zrovna dvakrát nezamlouvalo, že Tess o něm ví tolik informací.

„To není podstatné, je to moje práce. Jste zde proto, abych vás varoval. Vy sám nejlépe víte, že tahle mise je opravdu nebezpečná. A má dva účely. Jedním je váš úkol osvobodit zajatce a zlikvidovat povstalce, který vaší jednotce zadal Moren. Je to náročný úkol, ale s tím, jak skvělá je vaše jednotka, nevidím žádný důvod k nesplnění mise.“

Profesor se odmlčel a Monato se začínal obávat, co dalšího uslyší.

„Povstalci jsou v posledním roce mnohem silnější a také mnohem připravenější. Mají špehy a mají je na velitelství. Domnívám se, že Moren to tuší, ale ani on nemá šanci s tím něco udělat. Veliteli, musíte použít veškeré své znalosti a schopnosti, které máte, protože tahle mise má být vaší poslední. Hlavním účelem téhle mise je vás všechny zničit nejlépe zabít.“

„To je hodně špatný vtip! Proč by ksakru někomu záleželo na našem zničení?“ rozčílil se mladík a odmítal si připustit, že by profesor měl pravdu.

„Proč? To se opravdu musíte ptát, veliteli? Pokud existuje někdo, kdo má možnost povstalce potlačit, pak jsou to vyšší specialisté. Dnes bude tisková konference na které budou zveřejněna jména členů vaší jednotky a to není vše. Bude zřízen zvláštní vládní kanál, kde bude vaše mise sledována dvacet čtyři hodin denně. Je to jako kdyby vám nakreslili na záda terč a vy to víte stejně dobře, jako já.“

Monato se tiše uchechtl: „Proč mi to přijde tak strašně povědomé?“

„Protože to má na svědomí stejný člověk,“ odvětil opatrně Tess a sledoval jak z mladíkova obličeje mizí barva, aby vzápětí zrudnul vzteky.

„A dost! Co je zas tohle za nesmysl? O co se vlastně snažíte, profesore? Je to snad nějaká zkouška mého trestu nebo co?“

„Sedněte si zpátky, veliteli,“ promnul si Tess unaveně obličej a pokračoval: „Nic by mě netěšilo více, než kdyby se jednalo pouze o nějakou zkoušku, jenomže se bohužel jedná o reálnou situaci. A s vámi to má opravdu hodně společného.“