Zeth se v polospánku pokoušel identifikovat zvuk, který ho budil. Když se mu to konečně podařilo, byl okamžitě naprosto vzhůru. Posadil se a s obavami se podíval na mladíka vedle něj, který ze spaní štěkavě kašlal. Tohle bylo Monatovo trochu nemocný. Povzdechl si a opatrně mladíkovi položil ruku na čelo. Měl horečku, jak jinak. Nebyl lékař, ale i jako laik poznal, že Monato je pořádně nemocný, ne jen trochu. Pochyboval, že by se mu juniora podařilo přemluvit k návštěvě doktora, takže nezbývalo než použít máminy osvědčené recepty. Monato měl za dva dny odjet a s ohledem na povahu jeho výletu bylo důležité, aby byl v pořádku. Tedy alespoň v rámci možností, protože ani jakkoliv skvělá domácí léčba, ho nedokáže uzdravit ze dne na den. Tiše se vyplížil z postele a zamířil do kuchyně a doufal, že mladík má doma aspoň základní suroviny.
Monata nesužovala pouze horečka a kašel. Myslí se mu míhala jedna vzpomínka za druhou a nedalo se mluvit o zrovna příjemných snech. Bylo docela pravděpodobné, že kdyby nebyl nemocný, už dávno by se z děsivých snů vzbudil.
„Neo, co se s tebou děje?“
„Nevím, o čem to mluvíš, otče.“
Sunon se tiše skrýval vedle dveří a snažil se vyslechnout jejich rozhovor. Poslední dobou se stále častěji hádali a chlapce to trápilo.
„Mluvím o tobě. Chápu, že studium a výcvik je jistě náročný, ale není to omluva k tomu jak se chováš, Neo. Nevychoval jsem tě k tomu, abys pohrdal staršími a zkušenějšími. Chováš se arogantně a nepříjemně vůči všem kolem sebe. Kdybych tě neznal, řekl bych, že ti stoupla sláva do hlavy,“ odvětil táta a Sunon za dveřmi nakrčil nos. Nevšiml si, že by se jeho bratr choval jinak.
„Chovám se ke svému okolí tak, jak si zaslouží. Proč bych měl projevovat úctu někomu, kdo si ji nezaslouží? Polovina obyvatel se tváří jako kdyby byli svatí, přitom mají na rukou krev a jsou zodpovědní za vyostřující se situaci s povstalci! Chceš po mně, abych se choval slušně k vrahům? Chudí i bohatí, stáří i mladí, ti všichni se podíleli na tom krveprolití, které Nejvyšší označuje za spravedlivou odplatu. Co je spravedlivého na vyvraždění žen a dětí? Na jejich mučení, hm? Já chápu, že se ti mé chování nelíbí, ale nehodlám ho jakkoliv měnit.“
„O těchhle věcech toho moc nevím a nemohu soudit, kdo má a nemá pravdu, Neo. Mohl by ses zkusit chovat lépe, alespoň před svým bratrem. Vzhlíží k tobě a měl bys mu jít správným příkladem.“
„Suna do toho nepleť, otče! Je ještě dítě nezkažené názory dospělých. On si sám dokáže přebrat co je a není správné!“
~~~
„Kdo byl ten muž?“ Varm stál s rukama založenýma na hrudi a snažil se tvářit neutrálně, ale do jeho hlasu se vkradla nejistota. Sunon k němu přešel a i přes jeho ruce ho objal. Nechtěl pouze uklidnit Varma, ale on sám potřeboval objetí.
„Ten muž je můj táta,“ zamumlal s povzdechem a Varm mu konečně opětoval objetí.
„Nevypadal zrovna nadšeně, že tě vidí,“ pronesl do ticha mladík.
„Taky že nebyl,“ uchechtl se nevesele velitel. „Už roky jsme spolu nemluvili.“
„Tomu nerozumím. Čekal bych, že na tebe otec bude pyšný. Jsi vrchní velitel vojska a vážený občan.“
„Hm. Táta neschvaloval ani mou ani Neovu vojenskou kariéru. Nelíbí se mu, že sloužím Nejvyššímu.“
Chvíli jen tiše stáli a pak se Varm zasmál: „A já jsem si myslel, že moje rodina stála za hovno.“
ČTEŠ
Koloběh života
FantasyReinkarnace jako trest? A ještě na cizí planetě? Přesně tak. Monato už ani neví, kolikátý život prožívá, ale je na Belece již více než tisíc let. Viděl a zažil snad všechno, proto ho už nemůže nic překvapit. To si aspoň myslel, když mířil první škol...
