Koloběh života

48.

„Stalo se něco?“ doufala, že z jejího hlasu nebude poznat opilost.

„Nic vážného. Jen jsem ti chtěl dát vědět, že beru Ai na pár dní do vesnice. Poslyš, jsi v pořádku? Zníš unaveně,“ ozval se mladík v telefonu.

„Ai se bude ve vesnici určitě líbit, ale je dobrý nápad, abys s ní jel sám? Nemám jet s váma?“ zeptala se a úspěšně ignorovala Monatovu otázku.

„Není třeba, jede s náma Zeth,“ odpověděl po kratším zaváhání Monato.

„Proč on?“ Otázka z ní vyletěla dříve, než se stihla nad svými slovy zamyslet.

„Tobě to snad vadí?“ zjišťoval její kamarád a i přes telefon bylo slyšet jeho zklamání.

„Ne, to vůbec ne!“ vyhrkla rychle, „Jen mě zajímá, proč jsi změnil k Zethovi svůj postoj. Když jsme nastoupili do školy, vypadalo to, že ho nesnášíš.“

Monato  dlouho neodpovídal, až se Honesta začala bát, že se na ni naštval a zavěsil, proto se lekla, když konečně promluvil: „Nechtěl jsem se s ním bavit, to je pravda. Jenomže je docela tvrdohlavý a taky vytrvalý.“

„To nic nevysvětluje, Monato. Takových vytrvalých lidí kolem tebe bylo více, ale jenom Zeth dostal privilegium být tvým kamarádem,“ namítala Honesta.

„Na rozdíl od ostatních, Zeth je ochoten dodržovat moje pravidla a to nikdo kromě tebe nezvládl,“ odpověděl docela klidně Monato. 

„To bude asi tím, že tě má rád,“ uchechtla se přiopile Honesta.

„Je to kamarád! Nemyslíš, že by bylo divné, kdyby mě nenáviděl?“ pokusil se o vtip Monato, ale Honesta poznala jeho nervozitu. Mělo ji to varovat, aby už mlčela, jenomže to by nesměla strávit poslední dvě hodiny v baru s Keramem.

„Takhle jsem to nemyslela a ty to víš. Ten kluk se do tebe zabouchnul,“ odvětila a znovu nastalo ticho, ale tentokrát se nebála, že by Monato zavěsil.

„Co chceš, abych s tím udělal?“ zeptal se její kamarád po nějaké době.

„Já? Spíš mi řekni co s tím chceš udělat ty. Oba víme, jak se k těmhle lidem chováš, ale u Zetha jak se zdá, jsi udělal výjimku,“ vypálila na něj Honesta.

„Nebudu s tím dělat nic. Nechám Zetha, aby sám přišel na to, že jsem pěkný parchant a nesnesitelný člověk,“ ozvalo se z telefonu a Honesta málem překvapením přístroj upustila.

„A co když ho to nijak neodradí? Co budeš dělat pak?“ vyptávala se dál.

„Budou prázdniny, zapomene,“ odpověděl s naprostou jistotou Monato.

„A když ne?“

Nastalo hrobové ticho a Hony věděla, že se trefila do černého. Někde v hloubi duše předpokládala, že ráno bude svých slov litovat, přesto promluvila:
„Řeknu ti, co bys měl dělat. Měl bys Zethovi dát šanci. Už jen to, že je ochotný snášet tvoje nálady a dodržovat pravidla, svědčí o mnohém.“

„Hony-,“ začal Monato, ale dívka mu skočila do řeči: „Ne, Monato, nezkoušej na mě ty řeči o tom, jak chceš být sám a nechceš, aby tě někdo zklamal! Mluvíš, jako kdybys žil kdoví kolik let, ale tak to není. Nemůžeš všechny a všechno odsoudit jen kvůli nějakým pomateným zákazům, které jsi si sám určil! Nemůžeš říct, že ti někdo ublíží, když k tomu nemáš žádný důvod! Přestaň se konečně chovat jako zbabělec! Jsi schopný vlézt do hořícího auta, postavit se přesile a porvat se za svůj názor, ale nejsi schopný přijmout, že tě Zeth má rád a chce s tebou trávit čas? Zkousla jsem to množství tajemství, která máš, i přesto, že začínám mít dojem,  že tě vůbec neznám, ale fakt se nedokážu déle dívat na to, jak se sebe děláš debila!“

Ticho vystřídalo rytmické tut, tut, tut. Monato zavěsil.

Honesta frustrovaně zavrčela a několikrát praštila hlavou do polštáře. Dokud byla opilá, tak si plně neuvědomovala následky svých slov, ale teď, když byla střízlivá, si mohla jen nadávat a obávat se, kolik toho podělala. Na klidu ji nepřidávalo ani to, že ji Monato nezvedal telefon, přestože věděla, že touhle dobou je už určitě vzhůru.

Vystřelila z postele a přešla ke knihovně. Úspěšně ignorovala bolest hlavy a hledala jednu jedinou knihu. Měla na výběr pouze dvě možnosti. Buď se Monatovi omluví za svou opileckou upřímnost nebo si bude stát za svým názorem a pokusí se Monata přimět k rozumu.

„Tady to je,“ zvolala nadšeně a vytáhla z police starší knihu. Nikdy by ji nenapadlo, že hrdina z jejího oblíbeného románu bude tolik podobný Monatovi. Nebo spíše Monato je podobný hrdinovi.

Strčila knihu do kabelky a vydala se do sprchy. Byla téměř u dveří, když jí zapípal telefon, proto udělala několik kroků zpět, aby zkontrolovala, kdo jí píše. Spadl ji kámen ze srdce, když zjistila, že zpráva je od Monata.

Už jsi vystřízlivěla? Jsem u Ai, zase měla záchvat.

Usmála se. Jelikož Monato poznal, že byla opilá, zdálo se, že se na ni nezlobí. Možná by se měla přece jen omluvit, jenomže něco jí říkalo, ať pokračuje v tom, co v opilosti začala. Mohla jen doufat, že její jednání neublíží Zethovi.

Nebyla jsem tak moc opilá, pouze upřímná. A ty víš, že jsem měla pravdu.

Poslala odpověď a odebrala se do sprchy. Její původní vztek na sebe samou vystřídal jakýsi druh nadšení. Nenechá svého tvrdohlavého přítele samotného. Každý potřebuje lásku, i Monato.