Koloběh života

96.

Zeth poslouchal rozhovor u stolu jen okrajově, více pozornosti věnoval Ai, která se mu opět usadila na klíně. Vysvětlovala mu, jak nacvičovali a co všechno se jim přihodilo, ale v jejím podání se zdálo, že téměř všichni byli na pokraji smrti.

„…ale ten den, co byl Monato tak smutný byl stejně nejhorší,“ povzdechla si dívenka a Zeth se zarazil. Kdy byl Monato nějak zvlášť smutný? Ničeho si nevšiml, přestože s Monatem byl téměř denně. Naopak se zdálo, že je veselejší než dříve.

„Ale no tak, Ai,“ ozvala se Honesta, „nebyla to taková katastrofa. Monato byl jenom hodně unavený, proto byl tak protivný.“

„Nemáš pravdu!“ zvýšila Ai dotčeně hlas. „Já se ho ptala a říkal, že je smutný, protože někdo koho má rád se stal zlým člověkem a bude muset být potrestaný.“

Všichni se na dívku překvapeně podívali.

„A co ještě říkal?“ zeptal se Norm, když poznal, že nikdo z Monatových přátel neví o co se jedná.

„Že ho strašně dlouho neviděl a myslel si, že se má dobře. Ale někdo mu řekl, že dělá samé špatné věci. Byl opravdu smutný, když to říkal, ale nakreslil mi krásný obrázek,“ odpověděl důležitě dívka a začala něco hledat v batůžku, který měla u sebe. Nakonec vylovila složený papír a ukázala ho ostatním.

Kresba vyobrazovala pohledného mladého muže, který vypadal jako nějaký vůdce nebo král. Nikdo ho nepoznával, tedy až na Norma. Ten okamžitě věděl o koho se jedná, protože takových obrázků měl doma spousty. Neo, Sunonův bratr. Proč ho ale Monato tak najednou nakreslil? A jak ví, že se z něj stal špatný člověk? Hlavou mu vířilo množství otázek na které si přál získat odpovědi.

„Víš co, Ai?“ ozvala se Hony. „Monato ti vlastně řekl velké tajemství. Ani mně nic nepověděl. To asi znamená, že už si fakt velká holka.“

„Vážně?“ rozzářila se Ai a Honesta s úsměvem přikývla. Chtěla trochu uvolnit napjatou situaci a jak se zdálo, povedlo se. Všichni u stolu se přece jen začali usmívat.

Ai nadšeně pokračovala ve vyprávění a tentokrát to byl Norm, kdo poslouchal jen tak na půl ucha. Myšlenkami byl u Monata a snažil se zjistit, co se to kolem jeho synovce děje. Začínal mít obavy, že se nejedná o běžný boj s povstalci. Možná je v Monatově okolí více lidí z jeho planety. To by vysvětlovalo mladíkovo přesvědčení o náročnosti nadcházející mise. Norma ze všech těch myšlenek začínala bolet hlava. Promnul si obličej a zaposlouchal se do rozhovoru Honesty a Ai.

„Teď ses mě fakt dotkla, Ai,“ hrála Honesta uraženou. „Klidně bych ti tu hračku vystřelila místo Monata.“

„Heck říkal, že mu Monato sestřelil stavebnici, aniž by se zvedl od stolu. Prý to bylo strašně daleko,“ oponovala dívka a Norm se uchechtl.

„Heck to přeháněl. Nebylo to tak daleko, seděli jsme u jiného stolu,“ řekl malé Ai.

„To je jedno, chci, aby mi ji vystřelil Monato,“ zvedla vzdorovitě bradu a ukázkově se mračila.

„A co kdybych ti ji vystřelil já?“ zasmál se na Zeth.

„Ty?“ zamyslela se Ai a nakonec zavrtěla hlavou. „Ne, nejdříve Monato a pak ty. Tak budu mít dvě hračky.“

Osazenstvo u stolu se po jejích slovech začalo smát. Keram celou dobu sledoval Zetha, jak se věnuje dítěti na klíně a byl spokojen. Viděl, že jeho kamarád má neustále úsměv na tváři a to bylo opravdu skvělé. Věřil, že když bude Monato pryč, tak Ai bude pro Zetha dobrým záchytným bodem. Mohli by si vzájemně pomoct.