Od výletu do Vony se toho dost změnilo. Monato si objednal nintrinové návleky a nemusel řešit popáleniny na zápěstích. Zeth se už nepodivoval nad Monatovým zombie xichtem a léčba malé Ai postupovala mnohem lépe a rychleji než před festivalem. To ovšem nebylo vše. Změnil se především vztah mezi dvěma mladými muži. Trávili spolu mnohem více času, téměř denně si psali nebo volali a Monato se usmíval zase o něco častěji než dříve. A pro jejich okolí to byla vítaná změna.
Zeth si sedl ke stolu a vytáhl dnešní úkoly. Keram, který seděl naproti němu ho s úsměvem pozoroval.
„Monato s Hony taky přijdou?“
„Měli by. Teda aspoň Mon psal, že mi něco Ai něco posílá,“ odvětil Zeth a věnoval se úkolům.
„Asi začnu žárlit, trávíš s Monatem spoustu času.“
„Cože?“ Zeth překvapeně vzhlédl a Keram se rozchechtal.
„Dělám si srandu, Zethe! A hele už jdou!“
Zeth se okamžitě otočil a spatřil Monata jak něco vysvětluje Honestě a všelijak přitom máchá rukama. Honesta ho se zaujetím poslouchala, jen občas se na něco zeptala.
„… a pak jsem se otočil a zabilo mě kuře!“ Monato se zatvářil naprosto nešťastně a Zeth vůbec netušil o čem se ti dva mohli bavit.
„Co?“ zeptala se Hony překvapeně.
„Chápeš to? Devět hodin vylepšuju hrdinu, projdu všechny úrovně, aby mě pak zabilo pitomé, debilní kuře!“ odvětil vztekle Monato a Honesta na něj nevěřícně zírala. A nebyla sama. Všichni v doslechu, kteří Monata slyšeli ho zcela nezakrytě sledovali.
„Děláš si ze mě prdel, že jo?“
„Vypadám na to?“ pronesl vážně mladík a Honesta se v tu ránu rozchechtala. Držela se Monata a doslova řvala smíchy. Velká část přihlížejících se začala tiše pochechtávat a odvraceli od dvojice zrak.
Monato si povzdechl a táhl ji ke stolu. „Že já blbec ti vůbec něco říkal. Seš prostě ztracenej případ.“
„Já?“ zajíkala se dívka. „To t-tebe zabilo ku-ku-kuře!“
Mladý junior ji posadil vedle Kerama a sám si sedl vedle Zetha.
„Co se stalo?“ ozval se vedle něj senior.
„Tahle osoba,“ namířil Monato prstem na smějící se dívku, „chtěla, abych ji vysvětlil, proč jsem rozbil ovladač k herní konzoli, ovšem stejně nepochopila, že jsem byl poražen zcela nečekaným způsobem.“
„Ku-kuře!“ vyhrkla Honesta mezi smíchem.
„No a co? Jak jsem měl jako vědět, že ten nebezpečný boss bude kuře, které mě jednou ranou zabije!“ ohradil se Monato, ale docílil pouze ještě většího smíchu, protože Keram se přidal k Honestě. Zethovi sice cukali koutky, ale silou vůle se držel a nerozesmál se.
„Kvůli tomu jsi rozmlátil ovladač?“
„Jo, nasralo mě to. Člověk se s tím sere celou noc a pak tohle!“ zuřil Monato a Zeth už měl opravdu problém se nerozesmát. Raději změnil téma.
„Psal jsi něco o Ai, ale nějak jsem nepochopil, co mi posílá.“
Monato se začal přehrabovat v batohu a nakonec vytáhl menší krabici pokreslenou samými obrázky.
„Tady máš,“ podal ji Zethovi a vytáhl si sešit.
„Co to je?“ ptal se nejistě senior.
„Vím já? Včera mi to dala, že je to dárek pro tebe,“ odvětil mladík a upil kávy, která konečně trochu vychladla.
ČTEŠ
Koloběh života
FantasiaReinkarnace jako trest? A ještě na cizí planetě? Přesně tak. Monato už ani neví, kolikátý život prožívá, ale je na Belece již více než tisíc let. Viděl a zažil snad všechno, proto ho už nemůže nic překvapit. To si aspoň myslel, když mířil první škol...
