Koloběh života

35.

Když se blížil čas oběda, měli konečně hotovo. Zeth se snažil pomáhat jak jen se dalo, ale bylo na něm poznat, že nemá Monatovu praxi a tak stejně velkou část práce odvedl Monato. Cítil se trapně a byl nakonec rád, že měl Ai na zádech a alespoň tímhle způsobem mohl pomoct.

„Zethe? Můžeš mi pomoct?“ zavolala ode dveří paní Soi. Zeth opatrně sundal Ai ze zad a zamířil za paní Soi. Momentálně vypadal podobně jako Monato. Celou hlavu měl pokrytou culíky a obličej mu pokrývaly obrázky o kterých ani nevěděl co znamenají.

Paní Soi ho opět vzala do kuchyně, kde byly připraveny talíře s obědem a Zeth si konečně uvědomil, co mu celou dobu přišlo nezvyklé.

„Je tu ticho. Ostatní tu nejsou?“ optal se vedoucí centra.

„Jeli na výlet do rezervace. Zůstala tu jen Ai,“ odvětila teta Soi a tiše si povzdechla.

„Proč nejela taky?“ Zeth věděl, že je příliš zvědavý, ale opravdu ho zajímalo, proč dívka zůstala, zatímco ostatní se jeli bavit.

Teta Soi zesmutněla a zadívala se kamsi do prázdna. „Monato ti ještě o Ai nevyprávěl?“ optala se seniora. Ten jen zavrtěl hlavou a tiše čekal na pokračování.

„Před rokem byli Monato s Honestou svědky autonehody. Kamión se na křižovatce srazil s osobním autem. Byla to taková rána, že přední část osobáku byla skoro oddělená od zadku auta. V zadní části bylo dítě, ale nikdo se neodvážil jít blíže, protože auto doutnalo a začínalo hořet. Bylo pravděpodobné, že se oheň rozšíří a dítě uhoří dříve, než dorazí pomoc,“ paní Soi se odmlčela a podívala se na Zetha. „Není to žádné tajemství, ale předpokládám, že o Honestině minulosti asi taky nevíš, že?“
Zeth znovu zavrtěl hlavou a začínal mít dojem, že neuslyší nic příjemného.

„Honestina matka se zbláznila a podpálila dům. Honesta nejen, že viděla jak její matka uhořela, ale sama tam tenkrát málem zemřela. Trauma z ohně jí zůstalo a když vidí jen malý plamínek, tak dostane záchvat. Monato to samozřejmě ví a jeho specialitou je dělat nemožné, takže se postaral o Honestu dříve, než dostala záchvat a pak se vrhl k už hořícímu autu, aby vytáhl dítě, které tam bylo. Jelikož Ai i Monato jsou stále naživu, vidíš, že se mu to podařilo. Dostal Ai na chodník a i přes varování ostatních se vydal k přední části auta zjistit, jestli jsou její rodiče naživu. Nad autem se nebezpečně nakláněl návěs kamionu a hrozilo, že se zřítí, ale Monato to stejně riskoval. Řidič, otec Ai ,kupodivu žil, jenomže ve chvíli, kdy se Mon přiblížil, aby se ho pokusil dostat ven, návěs se převážil a spadl. Monato vyvázl s jizvou na zádech, ale jinak se mu nic nestalo. Jenomže vím, že si vyčítá, že nestihl jejího otce vytáhnout. Ai se na něj upnula a kdykoliv má záchvat musím zavolat Monata, protože nikdo jiný ji neutiší. Dneska tady je už od půlnoci. Ai nesnese pohled na jakýkoliv druh auta, takže nebylo možné ji vzít na výlet. Kdyby ses zeptal Mona, taky by ti to řekl, jen by nejspíš vynechal část o tom, že Ai zachránil,“ smutně se usmála paní Soi a Zeth nevěděl co by měl říct. Monato se v jeho očích naprosto změnil. Pochyboval, že existuje ještě někdo tak šílený a tak odvážný jako je tenhle junior. Ten člověk byl naprosto neuvěřitelný a Zeth si byl vědom, že mu nesahá ani po kotníky.

„O jakých záchvatech mluvíte? Nikdy jsem se o tyhle věci nezajímal a netuším, co si pod tím pojmem představit?“ zeptal se zvědavě. „Nechci vyzvídat, ale se školou se často jezdí na různé výlety a většinou se sedává u táboráku,“ dodal ještě na vysvětlenou.

„Co se týče Ai, tak nejčastěji v noci sebou začne házet a křičet jako smyslů zbavená. Zdá se, že je v nějakém druhu transu, nikoho nepoznává a nelze ji nijak uklidnit. Nikoho až na Monata. Honesta nejprve upadne do šoku, nevnímá nic kolem sebe a v tu chvíli je jediná možnost odvést ji od zdroje ohně a probrat ji fackou. V opačném případě se začne chovat jako kdyby byla přímo v ohni a není to hezký pohled. Podle doktora se její mysl vrátí do chvíle, kdy byla uvězněna v hořícím domě,“ paní Soi podala Zethovi dva talíře a usmála se. „Netvař se tak vyděšeně. Jsou i horší věci na světě a Honesta s Monatem jsou sehraná dvojka. Monato vždycky včas pomůže Hony a ona zase pozná, kdy je Monatův stav mimo limit a zasáhne. Mnohem více mě momentálně trápí malá Ai. Celý rok se jí Monato věnoval každou volnou chvíli, kterou měl a stačila jedna návštěva stanice a je tam, kde byla.“

Zatímco mluvila kráčela po schodech a Zeth ji následoval. „Konečně si hrála s ostatními, začínala znovu mluvit i její záchvaty byly méně časté. Teď je ve stejném stavu, v jakém ji přivezli. Na tom má vlastně Monato taky zásluhu. Obešel snad všechny možné úřady a doktory, aby ji umístili tady.“

Když vešli do místnosti, veškeré nářadí a nepořádek, který tam předtím byl, zmizel. Monato s Ai všechno uklidili a teď si prohlíželi nějakou knihu. Zeth se při pohledu na Monata otřásl. Myslí mu proběhla představa, jak vytahuje Ai z hořícího auta a někde uvnitř ho sevřel zcela neznámý pocit.

„Hele, jídlo! To jsem zvědav, co nám teta připravila,“ zvedl Monato Ai na ruce a přešel k nim. „Hm, to vypadá dobře. Tak pojď, umyjeme si ruce a pustíme se do toho!“
Ai se Monata držela jako klíště, když ji nesl do koupelny a paní Soi je s úsměvem sledovala.

Jakmile se všichni usadili k talířům, neodpustila si poznámku: „Pořád říkám, že ses minul povoláním.“

„Fakt? Jako údržbář bych se asi taky uživil,“ odvětil mezi sousty Monato a Zeth se lehce zasmál. Z nějakého důvodu mu představa Monata jako údržbáře přišla směšná.

„To taky, ale stejně si myslím, žes měl jít na nějaký obor spojený s psychologií,“ pokračovala teta.

„Nezačínej s tím zase. Víš, že na lidi nemám nervy, vždyť bych skončil v nějakém nápravném zařízení, protože bych někoho určitě zabil,“ oponoval jí Monato.

„Tím si nejsem jistá. S tou svojí paličatou povahou a soustavnou potřebou pomáhat ostatním bys byl ideální psycholog,“ usmívala se žena.

Zeth se jejich přestřelkou docela bavil. Sice viděl, že s Ai nebo s Honestou se Monato baví na úplně jiné úrovni, ale jinak mu musel dát za pravdu, že by někoho určitě zabil. Možná paní Soi neví, že Monato umí být opravdu pěkně arogantní zmetek.

„Budu muset říct Propenovi, že se mě zase snažíš odradit od studia,“ pohrozil tetě Monato. „Kdy se vlastně vrací? Docela dlouho jsem s ním nemluvil.“

„Jsi hrozný! Vždycky používáš mého muže proti mně,“ rozčilovala se na oko paní Soi.

Monato se začal smát. „Pamatuji si dobu, kdy to bylo opačně a tys používala Propena, abys mi pohrozila.“

„To bylo před tím, než-,“ Soi se zarazila, když zavadila pohledem o Zetha a pak pokračovala, „než jsi začal mít svou vlastní hlavu. Což mi připomíná, že ti mám vzkázat, ať nestrkáte všude ten svůj frňák.“

Monato nadzvedl obočí a pobaveně se zašklebil: „Koukám, že informace se u vás doma šíří rychlostí blesku. Neboj, frňák nikam nestrkám. Znáš mě, do všeho lezu rovnou celou hlavou.“

Paní Soi si povzdechla a pak k Zethově překvapení, přistál Monatovi pěkný pohlavek. „Nemysli si, že když jsi dospělý, tak už nemusíš poslouchat. Když Propen řekl, že toho máš nechat, tak toho necháš.“

Monato chvíli mlčel a upřeně zíral do talíře. Zeth, který vůbec nevěděl o co se jedná poznal, že nálada se rázem změnila. A to nejen u Monata, ale i u paní Soi. Nakonec Monato odložil příbor a postavil se: „Ai dojedla, půjdu ji uložit.“

„Monato, netuším do čeho se zase pleteš, ale když o tom ví i Prop, tak to nebude prkotina. Měl bys poslechnout,“ pokusila se vedoucí centra o mírný tón.

„Právě proto, že nevíš o co se jedná, tak si prosím odpusť přednášky na tohle téma. A Propen by měl taky mlčet, protože musí vědět, že když se naseru, tak mě nic a nikdo nezastaví. A věř mi, že mám důvod být nasraný,“ po těch slovech se otočil a odešel k Ai.