Nový Soul, Jižní Korea, rok 2202
Dva páry bot se odráží od podlahy, klapou a vytváří ozvěnu v prostorné dlouhé chodbě se stovkami různých dveří totožné podoby jen s jinou číslicí. Vysoké podpatky v metalovém lesku patřící krátkovlasé ženě v drahém obleku nejnovější módy a vedle ošoupané boty, jejichž majitelem je pohublý třináctiletý chlapec, jenž byl ještě včera se svou rodinou, dnes je jako sirotek veden do největšího centra pro opuštěné nezletilé.
Oba se zastaví u dveří s číslicí šest set dvacet, bledá dlaň ženy spočine na chlapcově rameni a stisknutím malého tlačítka na místě, kde ještě za starých časů bývaly kliky, se z dveří vysune malý skener v podobě neonového pásku ve velikosti palce. Žena svou osobní kartou ověří svoji identitu a dveře odemkne.
„Kim Yeoyoung, přístup povolen"
Ještě, než ale vstoupí dovnitř, skloní hlavu k hochovi.
„Za těmito dveřmi je část budovy určená pro chlapce do patnácti let, odtud nebudeš vycházet bez doprovodu. Máte vlastní ložnice, vlastní jídelnu, vlastní rozvrh pro studium, vzdělávací programy a volný čas. Neslušné chování není akceptováno, každá činnost je kontrolovaná, nejsou povolené návštěvy na ložnicích. Teď přilož svoji novou kartu ke skeneru, automaticky se zaregistruješ."
Mladý černovlásek bezvýrazně zvedne ruku s bledě modrou kartou do výšky skeneru a počká pár vteřinek, než se jeho údaje zpracují. Moc dobře ví, že zde nemá na výběr, jeho rodiče vždy tvrdili pravdu, v dnešní době lidé nemají žádnou svobodu, obzvlášť ti bez vysokého postavení ve společnosti.
„Eun Yongsik, zaregistrováno, přístup povolen"
Chlapec se na skener zamračí a zmateně zvedne svůj pohled k ženě, jež v klidu stojí opodál a spokojeně sleduje, jak se další sirotek registruje a oficiálně zapadá do rukou centra.
„Takhle se nejmenuju."
„Už ano, je to tvoje nová identita. Nesmíš si ponechat jméno svých rodičů vzhledem k tomu, že to byli odsouzení odpůrci, neměl bys šanci na lepší život, ale takhle ho máš, zapomeň na svoje staré údaje, dnes jsi nový člověk," vysvětlí vlídně žena, ale její tón není přátelský, naopak, odráží se v něm vítězství křičící: „vítej v systému."
„Nikdo na tomto světě nemá šanci na lepší život, to jsou jen kecy," cekne hrubě chlapec a nahněvaně sklopí hlavu k podlaze, aby se dál na ženu nemusel koukat. Tu však odpověď nijak nepřekvapí.
„Chvíli trvá dostat z hlaviček nevyspělých dětí názory jejich odsouzených rodičů, ale věřím, že se to jednou podaří a ty se naučíš žít a jednat správně, Eun Yongsiku," usměje se žena, ale chlapec nad tím sepne dlaně v pěst, až málem přelomí kartu ve své ruce.
„Tak to se načekáte. A jmenuju se Jeon Jungkook."
Zdravím, vítejte u nové knížky! <33
Vím, trvalo to dlouho a popravdě, mělo to trvat ještě déle, protože jsem teď v období, kdy mi to psaní tolik nejde, ve škole se chystám na měsíční praxi a pak ještě dobrovolné závěrky, které ale podstoupit chci pro případ, že bych příští rok neudělala maturitu, takže to teď mám takové divoké.
To taky znamená, že nebudu vydávat každý den, kapitol nemám předepsaných moc, takže si je budu šetřit, protože jakmile se doženu, vím, že by čekání na další kapitoly trvalo zase třeba týden a to moc nechci, raději bych to dodržovala aspoň do těch tří dnů ><
Jinak doufám, že se vám bude příběh líbit, snad vás bude bavit, mimochodem... zapamatujte si prosím Jungkookovo "druhé" jméno, zezačátku ho budete potřebovat xdd
Tak jo, užijte si zbytek večera, moc jsem se na vás těšila, takže snad se tady budeme vídat a kniha vás neodradí <33
ČTEŠ
Escape (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] Kim Taehyung žije ve složité době pokročilé techniky. Lidé nemají právo svobodného rozhodnutí, co se svým životem, řídí se příkazy svého města, ze kterého není jednoduchého úniku. Taehyung s tím není smířený, pomyslné mříže všude kolem n...
