Escape (Taekook/Vkook) CZ

-34-

Promnu si svoje lehce zpocené dlaně a zakloním hlavu, abych viděl na železnou tyč středně vysoké hrazdy. Stačí jen natáhnout ruce a trochu povyskočit, abych se k tyči dostal. Když jsem odcházel do sklepa, zamířil jsem rovnou do posilovny, i když vím, že na cvičení nejsem úplně stavěný, vlastně v tom ani nevidím velkou zábavu, ale potřeboval jsem se něčím rozptýlit, a při této myšlence jsem si vzpomněl, jak Jungkook mluvil o tom, že ho čas v posilovně dokáže značně uklidnit a nabít energií.

Já se teď hlavně potřebuju zbavit myšlenky, že je můj obličej zveřejněný v televizi pod štítkem útěkářů a hledaných zločinců. Moje máma se za mě musí hrozně moc stydět, jistě se užírala strachem, když jsem se stal nezvěstným, ale teď se teprve dozvěděla pravdu, jistě se dozvěděla i o té operaci, která ovšem shodou okolností neproběhla.

Mám takový zlý pocit, že i kdybych se chtěl vrátit domů, po tomto se na mě máma už nikdy upřímně nepodívá s nadšením, a ještě by mě nahlásila a zdržela, abych nemohl uniknout, i když moc dobře ví, co by mě za tohle čekalo.

Ale možná ji podceňuju...

S nádechem se chytnu pevně tyče hrazdy, až moje špičky palců u nohou levitují jen malý kousíček nad podlahou. Pokusím se ze všech sil přitáhnout, což se mi poprvé povede i bez vydání velké námahy, ale jakmile se o to pokusím podruhé, ucítím, jak je moje tělo najednou mnohem těžší a ruce mnohem slabší. S vyčerpaným zafuněním se vytáhnu až k tyči, ale hned na to svoje síly ztratím a nohama dopadnu zpět na podlahu.

Reflexně už zavřu oči a připravím se na ostrou bolest ozývající se mezi nártem a kotníkem, protože jsem na zem dopadl docela tvrdě, ale zmateně oči zase otevřu, když žádná bolest nepřijde. Fascinovaně se zadívám na svůj nárt s malou jizvičkou a usměju se pro sebe. Skoro jsem zapomněl, že moje devítiměsíční utrpení už vlastně skončilo, a to jen díky Jinovi. Je to zvláštní pocit, chutná sladce, jako nekonečná volnost.

Odhodlaně se znovu pevně zachytím na hrazdě, abych zjistil, kolik síly jsem ještě schopný do tohoto dát, ale než se stačím vůbec pokusit o přitáhnutí, vyruší mě hlas, jenž se ozve od dveří naproti hrazdě.

„Myslel jsem, že posilovna není tvůj šálek," řekne pobaveně Jungkook, který právě stojí opřený o futra s pažemi složenými na hrudi a menším úšklebkem v obličeji, když se mu právě poskytuje nezapomenutelný pohled na moji visící osobu, která se předtím k posilovně skutečně nehlásila

„Taky, že stále není, chtěl jsem si to jenom zkusit..." obhájím se a zkusím se znovu přitáhnout. Chtěl jsem na něj zapůsobit, když už tam stojí a kouká se, cítil jsem v sobě adrenalin, který mi měl pomoct, ale ve skutečnosti moje ruce proměnil v želatinu a já se nezvládnu zvednout ani o centimetr. Zůstanu s pažemi napnutými, jako kytarové struny, viset a houpat se nad podlahou a můj obličej začne pořádně rudnout, nejen z úsilí, ale i ze studu, když si s každou další vteřinou uvědomuju, jak směšně musím pro něj vypadat.

Černovlásek si pro sebe pobaveně zakroutí hlavou a přijde ke mně, tím, že jsem stále zavěšený, mám teď hlavu o trochu výš než on, ale i tak ucítím jeho horký dech na své bradě, když se na mě téměř natiskne a svými prsty mi jemně přejede po bocích, než si je drze vezme do celých dlaní a přitáhne si můj pas blíž tomu svému, až mi zavibruje celé tělo z náhlého elektrizujícího nárazu na jeho břicho.

„Ah-... Jungkooku," napomenu ho s vydechnutím a pevněji sevřu tyč ve svých dlaních, až mi zbělají klouby. Čekal bych, že se po jeho dotycích reflexně pustím, ale moje tělo se rozhodlo k opaku – doslova v této poloze přimrznu a jako bych čekal, co všechno si ještě Jungkook dovolí udělat.