Escape (Taekook/Vkook) CZ

-37-

„Tohle mám brát jako souhlas?"

Černovlasý mladík přetočí naše pozice, abych byl zády opřený o nahřátou stěnu sprchy, zatím, co on mě začne topit v dravějším polibku, než jsem byl doteď zvyklý. Horké kapičky vody na mě nedosáhnou, ale pára okolo mě zahřívá dost, jako by byla přikrývkou. Cítím jemné horké dlaně, jak kloužou po mé mokré kůži a stírají ze mě krůpěje vody.

„Jsi opravdu obrovské lákadlo, Taehyungu," zašeptá mi do ucha, ke kterému se nahne a rty se otře o můj ušní lalůček. Omámeně nad tím přivřu oči a reflexně své dlaně opřu o jeho mokrou hruď.

Najednou mají pro mě tato slova zcela jinou váhu, než měla předtím, když jsme si ještě byli téměř cizí. To jsem uvnitř sebe panikařil, protože jsem z této věty pochopil, že tehdejšího Eun Yongsika přitahuju, ale teď panikařím z jiného důvodu – brzy zažiju něco nového, co jsem doteď nepoznal, ta slova jen zdůrazňují, že nebudu litovat svého rozhodnutí zůstat tady a nechat si všechno líbit od nynějšího Jeona Jungkooka.

„To ty taky... jinak bych byl teď v posilovně a čekal, až se osprchuješ, abych mohl jít po tobě," hlesnu nazpátek, čímž Jungkooka na chvíli zastavím. Zdvihne hlavu ke mně a prohlédne si můj nervózní, ale zároveň napjatý obličej, ještě mi prsty odhrne mokré pramínky vlasů z čela.

„Hmm, perverzní zvědavče," osloví mě s úšklebkem, až se z toho hbitě napnu a zamračím se na černovlasého mladíka přede mnou. Vím moc dobře, že to dělá schválně, přiznal se přece už dávno, že se mu moje ostřejší reakce líbí, i přesto ho ale pokárám.

„To je lež, ještě jedna podobná přezdívka a odcházím odtud," syknu mu přímo do rtů, které si ale hned na to drze vezmu, abych mu jen ukázal, že tady nedominuje jen on. Ucítím jeho úsměv i přes polibek, jenž on sám ještě prohloubí a natiskne mě na stěnu ještě víc, až nejsem skoro schopný se nadechnout.

„Jsi si jistý, že bys byl schopný odejít?" zasměje se tiše a dlaní mi začne přejíždět po podbřišku a pomalu mířit níž, až chytnu tendenci křížit nohy a zakrývat tak své nejcitlivější místo, ale jsem jako uvězněný mezi Jungkookem a stěnou a pohnout se nedokážu ani o kousíček.

„Kdybych chtěl, vyprostím svůj osobní prostor, jak jsi mě to sám učil, hmm?" odpovím mu odvážně a v tuhle chvíli během vteřinky skončí moje ruce přišpendlené na zdi Jungkookovou dlaní, zatím, co druhou jemně pohladí moji ještě nikým nedotknutelnou pýchu. Moje odvaha zmizí, jako pára nad hrncem. Mým podbřiškem se rozleze dráždivé šimrání, když si Jungkook bez varování vezme do ruky celou moji délku mnohem hruběji.

„Ale ty nechceš, viď?" uchechtne se vítězně, ani nečeká odpověď. Moje rty jsou pevně semknuté k sobě, abych ze sebe nevydal ani hlásku, ač to právě není úplně snadné. Stydím se před ním zvukově projevovat, přitom jsem s tímto měl počítat už dopředu. Černovlásek si to ale převezme a palcem mi od sebe rty odpojí, zatím, co druhou rukou už dávno pravidelně pohybuje. Myslím, že jsem nikdy nebyl červenější, a to jsem si říkal, když jsem byl jen v jeho blízkosti, ale teď před ním stojím nahý a prostor mezi námi je doslova úplně zdevastovaný.

„Nedrž to v sobě, nebudeme přece celou dobu potichu," zasměje se a rty se přisaje k mému krku. Reflexně zakloním hlavu a hlasitěji zavzdychám. Je to pocit úlevy, na kterým se okamžitě stanu závislým a ze svých úst nechám utíkat další a další vzdychy.

„To je lepší," zašeptá tiše jeho hlas a přestane s rukou pohybovat. Zmateně otevřu oči, abych zjistil, proč přestal právě teď, ale ani se nemusím na nic ptát, protože on ve skutečnosti nepřestal – otočí si mě k sobě zády, ale nechá mě nalepeného na horké zdi, která mi teď dělá největší oporu a past zároveň.