Escape (Taekook/Vkook) CZ

-61-

Naliju na lžičku bledě žlutou sirupovitou tekutinu a natáhnu ji k ústům mého partnera. Od Jungkookovy záchrany uběhl již necelý týden a antibiotika, která Jin sehnal, vykonala svoji práci velmi rychle. Černovlásek poslušně otevře pusu a spolkne dnešní dávku léků. Už žádné horečky ani příšerný kašel, Jungkook se téměř zotavil, ač stále je lehce oslabený a během dne odpočívá v peřinách, už nevypadá jako živá chodící mršina.

„Vypadáš dobře, půjdeš se mnou nahoru?" zeptám se s úsměvem a odložím lahvičku s antibiotiky na stolek vedle postele. Jakmile Jungkook léky zapije čajem, přikývne na souhlas a vyhrabe se ven z lůžka.

„Jo, mám chuť na ledovou kávu, jestli si ji okamžitě neudělám, chytnu absťák." Zasměju se nad jeho výrokem a pozoruju, jak na sebe natahuje volné černé tepláky a převléká se do čistého bílého trička.

„Co kdybych ti řekl, že kávu na ty léky nesmíš?"

„Tak tě srdečně neposlechnu, Taehyungie, přežil jsem vlastní popravu, přežiju už všechno," mrkne na mě a mávnutím ruky mi naznačí, abych šel k němu blíž. Postavím se na nohy a připloužím se k němu, jeho silné paže se okamžitě omotají kolem mého pasu a pevně mi sevře boky, až mě to donutí nadskočit a tiše pípnout.

„Mám tak zatraceně přitažlivého muže," zamručí a políbí mě na krku. Zahihňám se a odstrčím ho od sebe.

„Ovšem, když jsi mě tehdy nazval lákadlem, umím si představit, jak moc tě přitahuju, ale jestli se mě teď chceš pokusit ohnout, rovnou tě musím zastavit. Jin sem za chvíli přijde a odnese si peřiny, chce je dnes všechny vyprat, takže nepočítej se soukromím, navíc jsem se nabídl, že mu s tím pomůžu." Jungkook si povzdechne a otráveně si o mě opře čelo.

„To zní jako hodně nudný den, co kdybychom se spolu raději zašili na zahradu?" Protočím panenky a zakroutím hlavou v nesouhlas.

„Bohužel, na dnešek jsem už zabraný, ale můžeš Hoseokovi pomoct s obědem, dneska ho má na starost, aspoň si k sobě zase najdete cestu." Sice jsem chtěl, aby si dali mezi sebou prostor, ale za celou tu dobu se ani nepozdravili a možná by jim neuškodilo, kdyby si spolu na chvíli promluvili. Je mi líto, když kolem sebe vidím, jak vztahy mezi členy tohoto domu se mění, u některých převážně k horšímu.

„Nemyslím si, že to Hoseok chce..." šeptne nejistě černovlasý mladík a pohlédne na mě štěněčíma očima. S malým povzbudivým pousmáním ho pohladím po čele a letmo ho líbnu na líčko.

„Zkus to, už tak je to napjaté mezi ním a Jinem, mohl bys mu dát najevo, že jsi stále jako kamarád tady pro něj, hm?" Jungkook s povzdechnutím přikývne a odtáhne se ode mě. Zdá se mi méně mohutný, řekl bych, že ztratil na váze, ale po tom všem se nemohu divit.

„Tak jo, půjdu za ním, i když se naše cesty stejně brzo rozdělí, nezapomínej, že nám utíká čas, zanedlouho budeme muset odtud zmizet, Tae," řekne vážně a já nervózně přikývnu na souhlas, než ale stačím něco odpovědět, jeho dva prsty mi nadzvednou bradu, „ale všechno dobře dopadne, věř mi."

„J-Já ti věřím, Jungkooku," špitnu a černovlásek mě sladce políbí na rtech.

„Budeme v pořádku. Všichni."

Yoongi p. o. v.

„Ta rána už vypadá lépe, sice to ještě nemá zahojené a nejspíš to stále bude pobolívat, ale už nekrvácí a stehy nehnisají, brzy bude zotavený," pronese Jin během toho, co malému hnědovláskovi obváže paži novým čistým obinadlem, aby měl ošetřenou střelnou ránu jako v bavlnce a nedošlo k infekci nebo zanícení. Jimin sedí mlčky na gauči jen v dlouhém tmavě modrém tričku a holé nohy mu visí dolů, jen špičky palců se sotva dotýkají podlahy. Já stojím naproti nim a vyčkávám, až bude Jin s obvazováním hotový, abych si mohl vedle mladíka sám přisednout.