Escape (Taekook/Vkook) CZ

-Rok 2203 (1. část)-

Jižní Korea, Nový Soul, před šesti lety

Dvacetiletý mladík se sněhově býlími vlasy a koženou černou bundou dopije poslední lok nealkoholického ochuceného piva a oranžovo-šedou plechovku zahodí na zem vedle ostatní prázdné, zmačkané a okopané. Soukromá střelnice působí spíše jako prostornější garáž, kterou se rozléhají střelné rány, hudba z rádia a hlasy důvěryhodných návštěvníků. Vysoký číšník v černé košili a červenými vlasy překročí plechovkový labyrint a přinese na kovový stůl pět panáků tequily.

„Kdo to objednal? Jedu autem, vy hovada, vypijte si to sami," zabručí s protočením panenek bělovlásek a odsune malou skleničku se zlatým nápojem stranou. Obtloustlý starší muž sedící naproti se chraplavě zasměje, potáhne si ze své cigarety a vylije si do hrdla tequilu.

„Nehraj si na princeznu, Yoongi, jeden panák na kuráž a na zdraví tě nezabije, jen si dej." Yoongi svraští obočí, ale nenechá se znovu přemlouvat, chytne mezi prsty panáka a hrkne do sebe tvrdý alkohol, jenž mu na chvíli rozpálí krk, s bouchnutím položí malou prázdnou skleničku zpátky na stůl a pohlédne směrem k terčům, do kterých střílí jeho ostatní známí, ani by se nedalo říct „přátelé", pouze stejní buřiči, jako je Yoongi.

„Tak se mi líbíš," zašišlá muž s cigaretou mezi zuby a začne vytahovat z peněženky lehce pomačkané bankovky, „Ryumine? Ještě rum a tvůj zadek na můj klín," osloví červenovlasého číšníka, který se jen nevrle zamračí a odejde k baru. Muž se zasměje, až ho to dožene k rozkašlání a konečně si vytáhne cigaretu z úst a hodí ji do plného popelníku uprostřed stolu.

„Kdy se pustíš do toho tvého vysněného obchodu se zbraněmi, hm? Čekám na to jako na Nový rok," zachraptí směrem k bělovláskovi, ale ten s povzdechnutím pozvedne rameny a ukazováčkem si odhrne překážející pramínky vlasů z očí.

„Až budu mít zbrojní průkaz a povolení od města, zatím to ale nevypadá, že by mi chtěli vyhovět, na něco takového nemám dost dobrou práci, takže mě automaticky házejí do škatulky, že na to nebudu mít finance, uhm, zas ty jejich podělaný zákony," procedí frustrovaně skrz zuby a zkontroluje čas na digitálních hodinách zavěšených nad východem ze střelnice. Táhne na čtvrtou hodinu odpolední, v tuhle lednovou dobu už je venku šero.

„Můžeš to dělat nelegálně, ušetříš si práci, vždyť si to povolení snažíš vydobýt už několik měsíců, nenech si kurvit plány zákony," šeptne s úsměvem muž a ušklíbne se, když mu červenovlasý číšník přinese sklenici s rumem a bezvýrazně se posadí do širokého klína. Muž si olízne rty a pohladí mladíka po jeho košili a rozepne mu jeden knoflíček.

„Kolik stojí takový sexouš, jako jsi ty, huh?"

Yoongi znechuceně ohrne nos a vstane od stolu. Zdržel se na střelnici celé čtyři hodiny a zatím toho víc utratil, než nastřílel, necítil se dnes ve formě a na vině byly i starosti se zařizováním obchodu se zbraněmi. Jeho společník měl pravdu, že hádky s městem jsou jen ztráta času a energie, ale nechtěl klesnout až na dno, aby potáhl obchod nelegálně.

Bez rozloučení vyrazí k východu, muž s číšníkem na klíně se za ním jen s pousmáním ohlédne, ale poté rozepne další knoflíček černé košile a zajede svou hrubou dlaní k sametové pokožce. Bělovlásek projde chodbou a kartou si otevře i poslední vrata, která vedou ven. Dýchne na něj studený vzduch ovoněný sněhem, jenž v malinkých vločkách kolem poletuje. Zastrčí své ruce do kapes kožené bundy a rychlejším krokem přijde ke svému autu čekajícímu na něj.

Odemkne ho, shrne vrstvu sněhu z předního skla a nasedne dovnitř. Prochladlá sedačka ho donutí se zachvět a vydechnout páru, v tomto počasí by se jednomu chtělo zůstat v teplém domově a nikam nevycházet, ale dnešek si Yoongi potřeboval něčím zpestřit, aby na chvíli dostal z hlavy obíhání úřadů, a vlastně se mu to i povedlo, kdyby to jeho společník nepřipomněl.