Escape (Taekook/Vkook) CZ

-23-

Kovový plot okolo skládky, ke které jsme s Jungkookem konečně dorazili, je mnohem vyšší, než jsem si z dálky mohl myslet, každé malé oko plotu připomíná svým tvarem včelí plástev, které pospolu pevně drží a neprohýbají se, jako pletivo okolo Jinova pozemku. Jde tady cítit pach gumy a prachu, ale není to o moc horší než odér zadýmeného vzduchu z motorových dopravních vozidel v centru Nového Soulu, kde jsem vlastně žil celý svůj život.

S pootevřenou pusou pomalu zakloním hlavu a vzhlédnu až k vrcholku plotu, kdybych se tohle jen pokoušel přelézt a poté z úplného konce spadl na tvrdou zem suché hlíny připomínající svou tvrdostí spíš beton, jen štěstím bych to přežil s polámanými kostmi v těle.

„Není tady zaparkované žádné auto, takže se nemusíme bát nečekaného setkání s civilisty," pronese hlas vedle mě, jenž mě dostane ven z myšlenek a donutí mou hlavu myknout směrem k němu. Už teď je Jungkook na cestě podél plotu a já sotva stačím vyjít rychlejším krokem za ním, abych ho dohnal.

„Kdykoliv sem ale může někdo přijet, ne? Možná jsme měli zůstat na zahradě..., vždyť já bych měl teď končit operaci a probouzet se z narkózy," šeptnu nervózně a zadívám se skrz plot k rozsáhlé skládce plné starých a rozbitých věcí vypouštějící ten silnější zápach.

„Klid, přece bych tě sem netáhl, kdybych si nebyl jistý tvým bezpečím," ujistí mě a zastaví se na místě, kde už je plot lehce prohnutý a jak vidím, nejspíš i děravý.

„Takže jsi si jistý?" optám se, jako bych snad potřeboval maximální jistotu o jeho myšlenkách, což je vlastně pravda, sice Jungkookovi věřím, ale na druhou stranu, on je očividný charakter, kterého moc věcí neděsí a rád riskuje, alespoň do jistých mír, ale já takový nejsem a tím pádem mě má na krku, má na krku všechny moje chyby, které jsem vůbec schopen udělat během krizové situace.

„Koukni," vybídne mě a z kapsy v rukávu, které bych si nikdy sám od sebe nevšiml, vytáhne ostře vypadající delší nožík připomínající svým tvarem starodávnou zbraň, kterou lidé nazývali dýkou. Něco takového už by se nikde nenašlo a už vůbec by se to nedalo koupit, tohle bude jen obyčejný nůž upravený dle speciálních požadavků.

Přepadne mě menší strach, vůbec jsem netušil, že má Jungkook u sebe celou dobu zbraň, která dokáže zabít. Předpokládám, že by to nikdy nepoužil jen tak, ale jen v situaci, v níž by šlo skutečně o život, ale co všechno můžu u tohoto člověka předvídat?

„Kde jsi to vzal...?" černovlásek si svou ostrou zbraň prohlédne, ale poté ji zastrčí zpět na své místo ve skulince v rukávu, což trošku uvolní moje náhlé napětí, které přišlo, když měl Jungkook tu věc v rukách.

„Mám ji od člověka, který zbraně sbírá a pak prodává podobným, jako je on. Není to sice moc legální, ale zatím mu na to nikdo nepřišel, i kdyby jo, za tohle si odsedí jen pár let, protože nikoho nezabil, ale jinak je to fajn chlapík, zná se s Jinem, proto se s ním znám i já... možná se s ním taky někdy setkáš, ale nezaručuju, že si budete rozumět, on není moc na... no, navazování přátelských vztahů," vysvětlí ve zkratce a odkryje kus znehodnoceného plotu, abychom se skrz díru mohli oba dva protáhnout na druhou stranu.

„Chápu, um... k čemu ten nůž vlastně máš?" optám se, když se dostanu skrz plot, jenž mi jen trochu rozcuchal moje vlnité vlasy. Jungkook se nad tím uchechtne a odkopne zmačkanou plechovku, jež se mu přimotala pod nohy.

„Není to jasný? Obyčejného člověka to odstraší, ty odvážnější patřící k policii to... snadno zraní," řekne klidným tónem, přitom si dal záležet, aby to poslední slovní spojení neřekl příliš morbidně, ne přede mnou, i když já nejsem hloupý a došlo mi, že „zranit" není to jediné, co by byl Jungkook schopný udělat. Tohle mě ale znejistí.