Escape (Taekook/Vkook) CZ

-21-

Svou kartu přiložím ke skeneru u menším dveřím tady ve sklepě a po odemknutí do nich jen lehce strčím, abych je úplně otevřel. Vyvalí se na mě jen tma a chlad, proto dlaní na zdi nahmatám vypínač a rozsvítím žárovku v oné neznámé místnosti.

Spoléhám na to, že opravdu nevlezu někam, kam bych neměl. Jin by měl jistě zamknuto někde, kam může jen on, i Hoseok tvrdil, že se tady můžu sám porozhlédnout, neměl bych tedy narazit na nic osobního.

Jakmile se světlo rozlehne po prostoru, poznám koupelnu, o které mi Jin říkal. Opravdu to tady nevypadá moc novodobě, celá místnost je obskládaná světlounce oranžovými kachličkami, vedle vchodu je trochu popraskané umyvadlo s obyčejným bílým tuhým mýdlem na plastovém stojánku. Sprchu vidím už odtud, není tady žádný závěs ani umělohmotná bariéra, pouze úzká stěna vytvářející roh a kovová sprcha přidělaná vysoko na zdi s kohoutkem, jenž je snad ještě z dvacátého prvního století.

Je tady chladno, nejspíš to tady Jin ani nevytápí, Hoseok s Jungkookem jistě používají převážně koupelnu nahoře, která musí vypadat oproti tomuhle mnohem krásněji a nověji, tady ta koupelna je spíš až ta druhá náhradní možnost.

S výdechem zhasnu a místnost opustím, zavřu za sebou a zamířím dál do sklepa, odkud už vidím další dvoje dveře, jedny zavřené a druhé naopak otevřené, z nichž vychází i světlo a ztěžklé vzdychy podobné Jungkookova hlasu.
Zrudnu na tím a nervózně se zastavím, už teď můžu poznat, že právě tady je ta menší posilovna, nemám teda důvod se tam chodit dívat, ale přepadne mě šimravá zvědavost a se skousnutou vnitřní stranou líčka do místnosti stejně opatrně nakouknu.

Moje oči spatří nejen několik strojů na cvičení, činky a žíněnky, ale taky zpoceného Jungkooka přitahujícího se na hrazdě z poloviny obnaženého. Jeho černé tričko leží pohozené na podlaze kousek od něj a on sám je ke mně čelem. Můj dech se na chvíli zastaví a očima projedu celé jeho vypracované břicho i hruď značící dlouhodobou dřinu v této posilovně. Neunikne mi ani jeho celé tetování, které doopravdy končí kousek nad pravým prsem.

Polije mě pocit horka, jako bych právě stál na zapálené hranici, nejen ze studu a rozpaků, ale taky z malého strachu, který se mi vyklubal vzadu na jazyku hned poté, co si mě Jungkook všiml.

V jeho očích se lehce zableskne a nemůžu si nevšimnout ani malého šibalského úsměvu. Ještě jednou se přitáhne a poté seskočí na zem, tohle mi do hlavy vyšle signál a já rychle od dveří odejdu, jako bych snad chtěl předstírat, že jsem tam ani nebyl a vlastně mě nikdo neviděl.

„Taehyungu! Stůj, chtěl jsi mi něco?" zaslechnu jeho hlas blížící se ke mně. Bez zastavení dál mířím sklepem, ani nevím kam, jen letmo se za sebe ohlédnu a hrkne ve mně, když uvidím Jungkooka jen kousek ode mě.

„Nic jsem nechtěl, Hobi mi řekl, ať se tady porozhlédnu, klidně běž zase cvičit!" houknu na něj a zrychlím svůj krok, ale Jungkook mě dál následuje. Měl bych zastavit, už tady nejsou další dveře, jen dlouhá užší chodbička, která nejspíš ani nikam nevede. Se zrychleným tepem se otočím čelem k černovláskovi a natisknu se na stěnu.

„Slepá ulička, huh?" uchechtne se a dojde až ke mně, paží se zapře vedle mě o stěnu, jako to udělal i včera večer, to měl v puse ještě ten pendrek a nadrobil na mě krystalky cukru. Teď na mě můžou leda tak spadnout kapičky potu, které se po jeho těle stále sklouzávají. Jeho aroma je teď hodně intenzivní, kromě potu cítím i pikantní deodorant a ten prožene můj nos.

„M-Musíš pořád takhle narušovat můj osobní prostor?"

„Ještě budeš rád, že ti tvůj osobní prostor hlídám, aby ti do něj nevlezl někdo jiný," mrkne na mě a natáhne na sebe tričko, kterého jsem si ani nevšiml, že leželo v jedné Jungkookově ruce. Černá látka překryje jeho lesklé svaly a část tetování a já přitom pocítím menší zklamání, ale proč vůbec? Měl bych si aspoň přiznat, že jsem se jeho těla ještě nestačil vynadívat.