Escape (Taekook/Vkook) CZ

-28-

Ukazováčkem stisknu bílou plastovou prohlubeninu v průsvitné válcovité láhvi s narůžovělou tekutinou uvnitř a stříknu voňavé kapičky na povrch skleněného stolu ve tvaru osmičky. Poté je rozetřu hadrem a téměř sklo vyleštím.

Jin nám těch úkolů nezanechal příliš mnoho, jak jsem prvně předpokládal, na každého z nás vlastně vyšla jedna činnost. Jungkook už uklidil obě dvě koupelny, já už mám též téměř hotovo, jediný Hoseok sedí u stolu a marně se snaží opravit rádio pomocí všemožných návodů nalezených na internetu a spojit to se svým selským rozumem.

S výdechem se s hadrem a čistícím přípravkem v lahvičce přesunu k polici, ze které opatrně sundám vše, co by mi mohlo překážet – květináče s orchidejemi, svíce s částečně shořelými těly, nakonec taky prosklený zdobený rámeček s fotografií uvnitř. Nad tím se ale pozastavím a na fotografii za sklem se pozorněji zadívám. Je na ní mladá žena s černými objemnými vlasy sčesanými do pravé strany a malým, téměř nepostřehnutelným úsměvem, jenž její růžové lesklé rty vytváří. V jejích černých očích se odráží světlo z fotoaparátu a taky slunce, neboť je žena focená venku, což vlastně kazí dojem celé fotografie vzhledem k nečistému a zašedlému prostředí velkoměsta.

Ta slečna je opravdu krásná, ale ač se lehce usmívá, přesto na ní vidím, že je uvnitř smutná. Její pohled je až příliš podobný tomu mému, který jsem měl na své tváři od chvíle, co jsem se dozvěděl o tátově popravě, něco ji trápí, není šťastná, ale nejspíš se tak snažila vypadat.

„Kdo je tady tohle?" zeptám se zvědavě a namířím rámeček s fotkou směrem k hnědovláskovi sedícímu za stolem se znaveným výrazem značícím marné snahy o oživení porouchaného rádia. Pomalu ke mně vzhlédne, ale jeho oči náhle potemní, když si všimne, co držím v rukou. I Jungkook, který se usadil vedle Hoseoka s ovocným koktejlem v rukách zvedne zrak k fotce a zamračí se.

„Nic pro tebe, vlastně ani pro nás," odpoví mi rázně Hoseok a vrátí se svým zrakem k hromádce šroubů a drátků. Protočím nad tím očima, jistě to není nic hrozného, leda tak tajného, jistě to má něco společného s Jinem, když tady tu fotku má vystavenou.

„Ah, no tak, to mi to nemůžete říct? Stejně s tou informací nic neudělám," začnu doléhat, ale Hoseok nevypadá, že by mi chtěl dát věnovat pozornost, poprvé ho vidím takto vážného, netuším ale, jestli je jen tolik mrzutý kvůli nezdařené opravě rádia, anebo je tohle skutečně téma, které by se nemělo ledabyle otvírat.

„Jungkooku...?" optám se napjatě, když mi dojde, že u Hoseoka neobstojím. Čekal bych různé reakce, úšklebek nebo poznámku na to, že jsem ho teď oslovil, ale místo toho si nejistě skousne ret a opatrně se otočí na Hoseoka, ten ale zakroutí hlavou v nesouhlas, to ani nemusel zvedat hlavu od rádia, aby zjistil, kdo ho teď pozoruje.

„Hmm, fajn..." šeptnu poraženě a postavím skleněný rámeček na pohovku, abych mohl na polici setřít všechen prach, ale Jungkookův hlas náhle promluví do ticha.

„Yusoo. Jinova žena, teda bývalá žena, teda... Hoseoku, počítá se to jako bývalá, když umřela během vztahu?" Trhne ve mně, jako by mě někdo silou udeřil do srdce a po těle se mi rozleze štiplavá zima. Na to, jak vážné téma tato slečna očividně představuje, to Jungkook řekl až moc otevřeně a nedbale. Hnědovlásek vedle něj mykne hlavou směrem k němu a probodne ho ostrým pohledem, který na chvíli vyděsí i mě.

„Někdy jsi vážně kretén, Jungkooku," hlesne hlubším tónem, „Jin nám o tom nemusel vykládat, svěřil se nám, protože od nás očekával nějaký soucit!"

„Já soucítím, myslíš, že nesoucítím? Ve třinácti mi popravili rodiče, jak bych mohl nesoucítit!"

„Neřekl jsem, že nemáš soucit, ale neumíš ho správně vyjadřovat," sykne ostře Hoseok a tím umlčí rozhořčeného Jungkooka, kterého se napomenutí svého přítele nejspíš dotklo. Nechtěl jsem je rozhádat, možná jsem se ani nechtěl vměšovat do věcí, které se mnou nemají nic společného, ale moje zvědavost je nezkrotná.