Escape (Taekook/Vkook) CZ

-33-

Se zívnutím se přetočím na druhý bok a rukou se pokusím nahmatat Jungkooka, abych se k němu mohl ještě na chvíli přitulit, ale místo něj nahmatám jen prázdnou část matrace, která už je dávno vychladlá. Pootevřu oči a rozhlédnu se kolem sebe, kolem mě je stále šero, ale to jen kvůli žárovce, jež ještě nesvítí svým žlutým světlem, ovšem z chodby se sem dere sluneční světlo, které to tady protrhává.

Vškrábu se do sedu a pohlédnu dolů z patrovky, ale i Hoseokovo místo je prázdné a pěkně ustlané, nejspíš mě ani jeden z nich nechtěl budit, možná je ještě brzy, ale stejně se už cítím vyspaný a připravený vylézt ven z vyhřáté peřiny.

Jsem rád, že včera Jungkook přišel dřív, než měl prvně v plánu, nemám teď z jeho cest do centra dobrý pocit, sice nemám přehled, jak to tam teď vypadá, zda se po mě opravdu strhlo pátrání, anebo na to ještě nikdo nepřišel, ale nechci, aby mladý černovlásek pokoušel své štěstí.

Slezu po kovových studených žebřinách dolů a natáhnu se pro svoje tepláky přehozené přes moji přistýlku, na které jsem včera neusnul, takže jsem se přesunul do postele svého partnera, popravdě jsem se trochu bál jeho reakce, ale kupodivu se s mojí přítomností spokojil. Obléknu si je, aby mi netáhl ranní chlad na holé nohy a vylezu ze sklepní ložnice do chodby, kterou se rozléhá tlumený zvuk tekoucí vody a čím víc se blížím ke dveřím od koupelny, tím je ten zvuk hlasitější.

„Jungkooku?" zvolám, i když to vlastně není podstatné, kdo se za dveřmi právě sprchuje, jenže skutečnost je taková, že v případě, že je v koupelně právě černovlásek, rád bych nakouknul, jen trošku, třeba mu jen popřál dobré ráno, ale nikdo mi neodpoví zpátky, zvuk sprchy je nejspíš příliš hlasitý a bariéra v podobě dveří příliš odolná, aby můj hlas pronikl až dovnitř.

Se skousnutým rtem vytáhnu z kapsy svou kartu a přiblížím ji ke skeneru, ale rychle se zastavím v pohybu, když se mi náhle vybaví slova, která jsem od Jungkooka slyšel těsně před tím, než jsem usnul. „Pokud se někdy zapomenu krotit a ohnu si tě přes stůl, věř mi, neustojíš to... doslova." S rychle bijícím srdcem kartu odtáhnu dál od skeneru a sám popojdu dozadu, na chvíli jsem opravdu ucítil pachuť v puse připomínající strach, i když si opravdu nemyslím, že by Jungkook udělal něco proti mé vůli, věřím, že tento výrok byl jen žertovnou slovní hříčkou, přesto bych ale raději neměl záměrně provokovat jeho pohárky.

Raději se vydám ke schodům nahoru do patra, mám hlad, potřebuju si najít nějakou snídani. Projdu okolo šedé zdobení zdi a vyjdu podél ní až k poslednímu schodu, vejdu do prostorného obýváku, od kterého mám výhled i na kuchyni naproti, vzhledem k tomu, že tyto dvě místnosti neoddělují žádné dveře. Čekal bych, že uvidím u stolu sedět Hoseoka nebo Jina, který jde dneska do práce až odpoledne, ale místo toho uvidím jen prázdné židle. Zaplněná je totiž kožená pohovka, naproti které je rozsvícená velká tenká televize s ostrým obrazem, tak kvalitním, až mám skoro pocit, že moderátorka ranních zpráv je snad v této místnosti s námi.

„Dobré ráno," upozorním na svoji přítomnost. Mladý tmavovlásek se na mě ihned otočí a věnuje mi úsměv na přivítání, zato černovlasý muž s kávou v ruce dál sleduje televizi se zaujatým výrazem, jen letmo na mě mávne, abych si nemyslel, že mě přeslechl.

„Ahoj, Tae, všiml jsem si, že máš v ledničce kimbap, tak si běž dát, Jungkook ještě spí?" Zmateně se zadívám směrem ke kuchyni a upřu pohled na vysokou lednici. Oh, kimbap pro mě? Jestliže mi ho nekoupil Jin, musel to být nejspíš Jungkook, když se včera vracel domů. Hezké, že na mě myslel, i když kimbap na snídani je poněkud zvláštní, neodmítnu.

„Um, ne, myslím, že se sprchuje," vysvětlím a doploužím se k lednici v kuchyni, její obsah je podle procent téměř z poloviny prázdný, ale nejspíš to bude i tím, že má Jin už dávno vytažené některé ingredience potřebné k přípravě obědu. Zelenina, maso, které se ve dřezu rozmrazuje, stejně tak listové těsto a špenát. Ať už to bude cokoliv, jistě to bude výborné, už jsem se za ten necelý týden, co jsem tady, stačil přesvědčit o tom, že Jin je skutečně vynikající kuchař, dokonce lepší, než je moje máma, které ovšem nechci křivdit, vzhledem k tomu, kam až se se svou kuchyní dostala.