Escape (Taekook/Vkook) CZ

-43-

Zaliju si horkou vodou předem připravené nudle v polystyrenovém kelímku a hůlkami zamíchám pikantní tmavě rudou omáčku. Vše, co Jin navařil na oběd, se spořádalo ještě v poledne, mě přepadl hlad i teď po deváté hodině večerní. Zítřejší den touto dobou už bude Jungkook zpátky v Moment klubu, jistě vyjde už se smrákáním a mně nezbyde nic jiného než na něj netrpělivě čekat do druhého rána.

Chytnu do ruky hřejivý kelímek s mojí večeří a odejdu s ním po schodech do přízemí, odkud vyjdu zadními dveřmi na verandu na zahradě. Zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu, který je po delší době zase o něco teplejší a příjemnější. Panuje tady neskutečný klid, zvuk samoty a ticha se line po zahradě s přerostlou či suchou trávou a plevelem, kterou mdle osvětluje záře z bohaté noční oblohy.

Posadím se na dřevěný schodek verandy, bosá chodidla si opatrně položím na chladnou trávu, načež si o sebe své nohy otřu, když mě zalechtají stébla na holé pokožce. Hůlkami si naberu nudle, ze kterých se dere hustá bílá pára, přes kterou pomalu nejde ani vidět před sebe, párkrát do nich fouknu, abych je ochladil a sním první sousto.

Na to, jak nervózně se dnes cítím, se mi tady příjemně sedí. Když člověk na chvíli hodí za hlavu svou situaci a soustředí se jen na zahradu před sebou a dobré teplé jídlo, dokáže se nad tím i usmát a říct si, že by takto mohl sedět celou noc a stále by mu bylo dobře. Snažím se ignorovat svůj stažený žaludek, který nepovolil už od chvíle, co Jungkook rozbil můj vyzvánějící mobil, takže si tím procházím už celičký den.

„Mm, voní to až do sklepa," ozve se za mnou hlas, který už znám moc dobře, ani se nemusím otáčet a už se moje koutky pohnou směrem nahoru. Mladík s havraními vlasy vlhkými ještě od sprchy, ve které nejspíš byl před malou chviličkou, se posadí vedle mě, tak blízko, až se na sebe natisknou naše stehna i ramena.

„Chceš ochutnat? Jsou tam ještě dva kelímky," pronesu a rovnou naberu hůlkami várku nudlí a naznačím Jungkookovi, aby je snědl. Bez váhání mě svou dlaní chytí za hřbet ruky a nasměruje si hůlky s nudlemi ke své puse, jakmile je ale strčí do pusy, ucukne a začne do sebe nasávat co nejvíc okolního vzduchu.

„Ahh, horký!" zamumlá s plnou pusou a rudým obličejem, než se mu podaří nudle postupně spolknout. Zasměju se a drcnu do něj svým ramenem.

„Jasně, že je to horký, před chvilkou jsem to zalil," odpovím pobaveně a Jungkook na chvíli vyplázne svůj jazyk, jako by se ho snažil ochladit. Občas udělá něco, co jen poukazuje na jeho energickou a nepředvídavou povahu, která je jako vánice, co nezná své překážky. I když to není nejlepší vlastnost, aspoň teda v jeho situaci, kdy je všemi hledaný, mně se to neuvěřitelně líbí. On se mi líbí. I se všemi nedostatky.

Koukám na něj s úsměvem nejspíš už moc dlouho, protože se mnou Jungkook naváže překvapený oční kontakt a poté se jen zasměje, schová svůj jazyk a pohladí mě po líčku, které musí být horké kvůli páře z kelímku.

„Copak, mám snad něco na tváři?" zeptá se klidně a já jen přikývnu na souhlas.

„Krásu. Nic jiného na ní nemáš," vydechnu a odtrhnu od něj oči, abych mohl sníst další sousto nudlí, usrknu je i s omáčkou a na chvilku zavřu oči, jako bych si tím večeři více vychutnával. Znovu je ale musím otevřít, když ucítím na svém kolenu teplou dlaň a poté jeho lechtivé vlasy na mém krku, když se svou hlavou opřel o moje rameno.

„Víš, co bych chtěl udělat, Tae?" zeptá se mě a já pootočím hlavu k němu, zatím, co on zvedne svoje oči k těm mým i přesto, že mi stále leží na rameni, „chtěl bych tě vzít na rande, buď do nějaké restaurace, kam by nám donesli dobré jídlo, víno a svíčky, anebo jít večer na nějaké pěkné pobřeží, a to jídlo s vínem a svíčkami si vezmeme sami, nechci se nechat omezovat svým statusem, víš? Chtěl bych to s tebou prožít."