Escape (Taekook/Vkook) CZ

-35-

„Osmnáct, devatenáct a... uh, dvacet," vydechne vyčerpaně Jungkook, když dosáhne svého slíbeného počtu kliků i se mnou na zádech. Pousměju se pro sebe a poplácám ho po jeho zpoceném rameni, na kterém jde vidět velký mokrý flek, protože si kvůli mně nechtěl sundávat tričko, když už jsem alespoň změnil názor a přikývl na jeho návrh, že mu budu dělat závaží. Teď bych si možná tolik nestěžoval, ale raději jsem se o tom nezmiňoval, Jungkook by toho určitě využil, a to tričko si vážně sundal.

Posiloval jsem chvíli, rozhodně kratší dobu, než jsem prvně očekával, ale i během takové chvilky jsem ze sebe vydal snad všechny své síly, rychle jsem se unavil a Jungkook se naopak nabil energií a chtěl se přede mnou trochu předvést. Trenér k nezaplacení.

Slezu z jeho zad a posadím se na žíněnku, sám cítím, že jsem se zpotil, ale pot na mě stačil zaschnout a teď je mi spíše chladno na vyčerpané tělo. Jungkook je teď naopak rudý, jako čerstvé třešně, bohužel ne z rozpaků, jako to vídá on u mě, ale z horka. I jeho černé vlasy se mu lepí k lesklému čelu.

„Možná jsem se trochu přecenil," uchechtne se, jakmile sotva popadne dech a sedne si do tureckého sedu naproti mně, dýchá mi tak svůj horký dech přímo do obličeje, přijde mi, že už to snad dělá schválně, ale líbí se mi to, jeho specifická vůně mě více ujišťuje o tom, že jsem tady se svým přítelem, se kterým mi nehrozí žádné nebezpečí.

„To vidím, nejsem tak lehoučký, jak vypadám, huh?" zasměju se a prsty si odhrnu své tmavé vlnité vlasy z obličeje, zatím, co Jungkook si ty své prohrábne celou mokrou dlaní. Jeho černé tahy poseté po celé jeho pravačce se teď jasněji lesknou a upozorňují na sebe.

„Ále, jsi střední obtížnost," mrkne na mě a já se ušklíbnu nad tou známou frází. Všiml jsem si, že se Jungkook rád opakuje, rád upozorňuje na naše starší konverzace a jen mi je tím připomíná, líbí se mi to, vždy mám při tom pocit, jako bych měl tu čest ty krásné chvilky prožít prostě urychleně znovu a zrovna tohle mě právě dostalo do vzpomínky, kdy mě nesl na svých bedrech až domů.

„Jungkooku?" pronesu klidněji a zadívám se do jeho lesklých očí, „já jen... pořád si říkám, jak je sakra možné, že ses mi doslova ze dne na den dostal tak moc do života, chci říct... už od první chvíle jsi byl speciální a teď jsme spolu, jako by nám to bylo souzené."

„Třeba vážně bylo," odpoví mi s malým pousmáním a elegantně chytne moji ruku a proplete si se mnou prsty, abych ho nemohl snadno pustit, ale o to bych se ani nesnažil, „i ty jsi mi totiž uvízl v hlavě už to první setkání, a to se jen tak někomu nepovede." Těší mě slyšet tato slova, akorát mi tím dává najevo, jak moc speciální jsem já pro něj.

„Hm, co bys řekl na to, kdybychom se šli osprchovat?" dodá ještě, abych už nestačil nic dalšího říct a na konci věty se na mě svůdně usměje. Zasměju se nad tím a přikývnu na souhlas, po tomto sprchu opravdu potřebuju.

„No, měli bychom," potvrdím mu, ale on se nad tím uchechtne a svou druhou volnou dlaň mi položí na moje koleno, nad tím dotykem se opět napnu a nervózně semknu rty pevně k sobě.

„Asi jsi mě nepochopil správně, Taehyungie, myslel jsem... že bychom tam šli společně," vysvětlí a moje srdce na chvíli vynechá svůj úder.
Vybaví se mi ráno, kdy jsem málem svou kartu přiložil ke skeneru a vlezl do sklepní koupelny s domněním, že se právě Jungkook sprchuje, ale neudělal jsem to kvůli nejistotě. A teď mě ta nejistota přepadá znovu, jako bych byl znovu u zavřených dveřích a váhal, zda zavítat dovnitř, anebo raději odejít dál.

„Heh, jsem moc hr, že? Klasický Jeon," pronese pobaveně, ale zároveň docela nervózně Jungkook po mém dlouhém mlčení. Překvapeně k němu zvednu zrak, vypadá to, že ač na mě nechce s ničím spěchat, nedokáže se hlídat a nevědomky mě vlastně tahá do něčeho, na co je jistě ještě brzy. Ale na druhou stranu, ještě, než jsme si vůbec vyznali city, už jsme měli za sebou dva polibky, myslím, že celý náš vztah vznikl z jednoho velkého „hr".

„To není jen tebou... nemám rád svoje tělo, stydím se i sám před sebou, určitě se nevyrovnám tvému bývalému kamarádovi s výhodami," šeptnu a pokusím se to podat lehce vtipnou formou, abych trochu odlehčil atmosféru, ale Jungkook se nad tím zamračí a silněji stiskne moji ruku, až sebou cuknu.

„Můj bývalý kamarád s výhodami měl nadváhu, já jen, aby sis nemyslel, že to byl nějaký atlet, ale on je přece úplně pasé, nemysli si o mě, že hledím jen na tělo, prosím..." Zamrazí mě z poslední fráze, nechtěl jsem, abych takto vyzněl, tohle bych si o něm nepomyslel, i když mám uvnitř sebe jakýsi neovladatelný pocit, že Jungkook přeci jen kouká i očima, nejen srdcem, a nechci ho zklamat.

„Promiň, tak jsem to nemyslel, já jenom-..."

„Tae, nemusíš se obhajovat, jestli se na to necítíš, půjdeme se prostě osprchovat zvlášť a třeba někdy jindy se odhodláš, ani náhodou si neber k srdci všechny moje návrhy, jasný?" zahřmí, až se mi z toho v krku vytvoří knedlík, který nejsem schopen spolknout. Hrozně rád bych mu vyhověl, vždyť jsem nad tím před několika hodinami sám přemýšlel, ale ten můj neúprosný strach mě dokáže tak moc omezit.

Jakmile se černovlásek začne s povzdechnutím zvedat ze žíněnky, pevněji ho chytnu za ruku, až ho donutím zastavit a podívat se mi do očí, ve kterých teď jistě čpí spoustu emocí promíchaných do sebe, jako míchané alkoholické drinky.

„Půjdu," vyhrknu rychle skrz stažené hrdlo, „ale pod podmínkou, že si mě nebudeš prohlížet, nebudeš se mě dotýkat a svléknu se sám!"

„Moc podmínek, nedodržím ani jednu," odpoví mi drze a já zakmitám svými panenkami z návalu adrenalinu.

„F-Fajn, ale... já i tak jdu," zakoktám odvážně, i když vlastně moc odvážný nejsem, uvnitř se chvěju, protože mám divný pocit z toho, že jdu dobrovolně do sprchy s tímto mužem, o kterém už mám nějaký obrázek, znám pár jeho verzí, které mezi sebou náhodně přepíná a člověk nikdy neví, kdy svá slova myslí vážně, a to mě vede zpět k myšlence, zda by byl opravdu schopný mě přehnout přes stůl, jak se minulou noc zmiňoval.

Ale konec konců, v koupelně přece stejně žádné stoly nejsou...

luv you, purple you~ :33