Iluminace

Šaty dělají člověka

Severus nikdy nepracoval s dětmi a nebýt nyní už šestiletého Harryho, pravděpodobně by si povolání domácího učitele nikdy dobrovolně nevybral. Práci lékaře, kterou by býval miloval, vykonávat nemohl, neboť neměl ukončené univerzitní vzdělání. Alchymie mu neposkytla to, co od ní očekával – zatímco on ji pojímal spíše jako vědu a cestu za poznáním, vladaři, kteří si mohli dovolit alchymistu platit, vyžadovali výsledky, jichž nebylo možno dosáhnout. Se Severusovým svědomím se neslučovalo obelhávat další šlechtice, že vytváří z dostupných surovin kámen mudrců, který jim zaručí bohatství a nesmrtelnost. Domácí výuka mu tak připadala jako nejvhodnější zdroj příjmů. Měl dokončenou artistickou fakultu, jejíž absolvovaní bylo vstupenkou k dalším, profesně orientovaným fakultám, lékařské, právnické a teologické. Uměl psát, ovládal latinu, byl velmi sečtělý a znal všech sedm svobodných umění, mohl tedy svému svěřenci nabídnout více než většina učitelů. Přesto si ale příliš nevěřil. Nedůvěřoval ani osudu, stále čekal na další a další rány.

Kdyby byl přišel na schůzku se svým novým pánem, Luciusem Malfoyem, ve svém běžném oblečení – tedy od hlavy k patě zahalený v černém plášti, s rozpuštěnou hřívou černých vlasů, pravděpodobně by kýžené místo nezískal. Naštěstí se Brumbál zajímal o jeho další plány a poskytl mu zcela civilní oblečení a doporučil mu sepnout neposlušné vlasy do ohonu. Harry zůstal na proměněného Severuse zírat s otevřenou pusou. Tenhle nový tatínek se mu velmi líbil, vypadal o tolik veseleji!

Severus se v zrcadle také málem nepoznal. Jako by na okamžik zahlédl toho muže, kterým byl ještě před několika lety za studií, než ho osud zlomil natolik, že na svůj vzhled zanevřel. Se skepsí sobě vlastní tedy zamířil k obrovskému sídlu s honosným názvem Malfoy Manor, které se mu mělo stát příštím domovem.

---

Lucius Malfoy v něm zanechal hluboký dojem. Byl to muž přibližně jeho věku a první, co Severuse napadlo, bylo, že je nápadně krásný, s dlouhými světlými vlasy, ostře řezaným obličejem a štíhlou postavou oděnou do modrého pláště se zlatou výšivkou. Severus se až zachvěl hrůzou z poznání, že ho ten muž na první pohled magicky přitahuje. Snad by byl nyní raději, kdyby místo soukromého učitele nezískal. Přestože pro svůj image udělal více než za posledních několik let a měl na sobě nové elegantní oblečení, vedle Malfoye si připadal obyčejný a nepatrný. Srdce mu prudce tlouklo až v krku a nervózně svíral malou Harryho ručku ve své, jako by z ní chtěl načerpat sílu.

Malfoy se netvářil nepřátelsky ani arogantně, měl nasazenu jakousi masku netečnosti, za níž ale citlivý Severus tušil neskonalý smutek. Malfoy se ho na nic příliš se nevyptával, evidentně mu stačila Brumbálova doporučení a pergamen svědčící o titulu magistra sedmi svobodných umění z artistické fakulty. Bylo vidět, že se vyzná v oborech, kterým se Snape věnoval, poměrně přesně věděl, jakým typem vědění disponuje a co od něj lze očekávat. Po formální stránce byl tedy uznán dostatečně kompetentním. Severus očekával, že se k věci vzdělávání Malfoyova syna přijde vyjádřit i paní domu a poněkud neomaleně se na ni zeptal. Společenské chování nikdy nepatřilo k jeho silným stránkám a často se mu stávalo, že někoho svou přímostí nechtěně urazil.

„Žena před rokem zemřela," dostalo se mu odpovědi. Proto byl tak skleslý, prolétlo černovlasému muži hlavou a v duchu se kál za svou nejapnou poznámku.

„Vidím, že máte stejně starého syna," řekl Malfoy. „Byl bych rád, kdyby se vzdělával spolu s mým synem. Můj Draco nemá žádné přátele a myslím, že by mu kontakt s vrstevníkem jen prospěl."

„Bude mi ctí," hlesl Severus. Tím byla oficiální část audience u konce.

„Přivedu Draca, chlapci si můžou spolu hrát až do večeře," pronesl Lucius. „Večeřet budete s námi, už dlouho mi chybí společnost inteligentního člověka, se kterým bych si mohl pohovořit na úrovni," pokračoval, ale nebylo v tom nic vychloubačného, byl to spíše povzdech velmi opuštěného muže. Severus se ulekl při představě, že s tímto nádherným mužem bude muset trávit každý večer a duchaplně s ním konverzovat. Odvykl mluvení s lidmi svého věku – poslední dobou hovořil hlavně s Brumbálem, který se k němu choval jako k synovi, a s maličkým Harrym. Nu, nedalo se nic dělat, Severus nemohl dobře placené místo jen tak odmítnout kvůli tomu, že se mu z jeho zaměstnavatele klepala kolena.

O něco sympatičtější verze Luciuse než v originále :-) Na Dráčka si počkejte do další kapitoly.