Iluminace

Na sever

Harry to po odchodu z kláštera vůbec neměl jednoduché. Byl takřka bez peněz, takže neměl ani na zaplacení ubytování v hostinci. To málo, co měl, brzy utratil za jídlo, i když se snažil jíst co nejskromněji. Jeho plánem bylo najít jiný klášter a opět v něm strávit jeden rok postulátu. Nevěděl, jak dlouho může žít takto podivným způsobem. Jednoho dne se bude muset definitivně rozhodnout, zda nastoupit duchovní cestu, nebo se vrátit domů. Nyní ale návratu nebyl schopen. Nejdříve však musel vyřešit otázku aktuálního přežití a nezbyla mu jiná možnost než námezdní práce v zemědělství. Naštěstí bylo léto a brzy si našel uplatnění v jednom zemanském sídle. Byl vychováván v podstatě jako šlechtický syn, jeho výchova se nikterak nelišila od té Dracovy, takže na manuální těžkou práci vůbec nebyl zvyklý. Bylo to pro něj něco nového, a až nyní začal vskutku doceňovat práci lidí, kteří udržovali Malfoy Manor v chodu. V sídle Delacourových se mu líbilo, připomínalo mu to trochu domov. Jen kdyby nebylo té nešťastné práce na poli! Hned první den bylo Harrymu velmi špatně ze slunce, na kterém musel celý den pobývat, takže se vůbec nemohl najíst, jen ležel, bolela ho hlava a bylo mu na zvracení. Vzpomínal s láskou na Severuse, který by určitě pro něj měl nějaký lektvar, po němž by se mu ulevilo. Druhý den ho čekalo to samé, byl už však opatrnější, své husté černé vlasy si neustále chladil studenou vodou. I tak se mu povedlo aspoň se spálit a jeho světlá kůže ho neskutečně pálila. Netušil, jak dlouho vydrží tento způsob života. Znal jen život šlechty, univerzitních studentů a klášterního společenství. Nikdo z ostatních, kteří s ním na pole chodili, podobné problémy neměl, a Harry se brzy stal terčem posměšků. Vše bylo ještě horší tím, že bez brýlí špatně viděl. Lišil se od ostatních vším – způsobem mluvy, oblečením, které připomínalo jeho původ, jemnou tělesnou konstitucí. Jeho osamělost byla oproti klášteru, kde měl Nevilla, téměř nesnesitelná. Od jeho odchodu z kláštera se mu nedařilo ani spojit s Dracem a velmi mu to chybělo.

Po několika dnech mu připadalo, že mu steskem pukne srdce. Jediným potěšením mu bylo kreslení, kterému se věnoval vždy večer, když si ostatní venku povídali. Krásné kresby neunikly pozornosti děvčat a brzy se na jeho umění chodili dívat lidé z celého panství, tak jako tomu bývalo u Malfoyů. Harry využil své dovednosti opět k tomu, aby si vydělal nějaké peníze. Nakonec jeho umění objevily i slečny Delacourovy. Fleur i její sestra Gabrielle byly nesmírně krásné, světlovlasé, s půvabem blízkým Malfoyům. Harry dovedl vystihnout jejich krásu a nakreslil několik jejich podobizen, za něž dostal slušně zaplaceno. Po dobu své umělecké kariéry byl ubytován v příjemném pokoji, a kdyby se nebál, že by ho snad někdo mohl nalézat, snad by byl zůstal i déle. Fleur si ho zamilovala, to bylo zřejmé. Chodila za ním několikrát denně a obdivovala všechny jeho výtvory. Vždy ho při odchodu jemně políbila do vlasů. Harrymu ta něžnost připomněla Draca. Proč se s ním nemůže spojit? Hněvá se na něj Draco? Co se mezi nimi stalo? Harry se rozhodl využít Fleuřiny zamilovanosti mírně nečestným způsobem, chtěl, aby Draco žárlil, tak jako se to stalo, když ho líbal Neville. Jednoho večera jí dovolil víc než jen polibek do vlasů, nechal se políbit na ústa, jen lehce, ale i tak doufal, že Draca vyburcuje k nějaké aktivitě. Fleur byla přešťastná, ale Draco k Harrymu nepřicházel. Harry měl o něj strach. Co když se mu něco stalo? Proč je jejich magické spojení přerušeno? Intenzivně na svého milovaného myslel, snažil se ho mentálně dotknout, ale nedařilo se mu to. To spojení fungovalo jen v klášteře. A tak se Harry rozhodl opustit pohodlný život ve francouzském sídle a pokračovat ve své cestě k dalšímu klášteru, kde stráví opět jeden rok postulátu.

---

Klášter v severském Durmstrangu byl atmosférou daleko ponuřejší než Beauxbatons i Verruca. Harry v něm zpočátku trpěl zimou a brzké stmívání mu způsobovalo úzkosti, ale po čase si zvykl. Mezi silnými zdmi s okny, která propouštěla jen velmi málo světla, našel opět bezpečné přijetí. Jeho spolubydlící Viktor, který byl rovněž v postulátu, byl poněkud uzavřenější povahy, takže ho příliš nevyrušoval v jeho úvahách a rozjímání. Jinak byl ale všímavým společníkem a daroval Harrymu teplejší oblečení a přikrývky, za což byl Harry velmi vděčný. Už míval tak prokřehlé ruce, že mu dělalo kreslení potíže. Nejkrásnějším darem Durmstrangu ovšem bylo, že se magické spojení s Dracem jako zázrakem obnovilo. V noci za ním opět jeho milovaný přítel chodil, aby ho líbal do vlasů a na obličej, málokdy si dovolil víc. Harrymu připadalo, že Draco je nyní mnohem smutnější než dříve, a byl by udělal všechno proto, aby ho rozveselil. Proč si nemohou spolu pomocí magického spojení povídat? Harry potřeboval zjistit, jak se Dracovi daří, a tak udělal, jak předpokládal Neville, maličkou chybu ve své strategii. Na Vánoce dostal Severus další dopis. 

Koho máte v tomhle příběhu nejraději?