Iluminace

Procitnutí

Severus celou noc nezamhouřil oka, pozoroval své spící bližní a láskyplně je hlídal. První se probral Lucius. Uviděl Severuse a unaveně se na něj usmál.

„Seve, tak jste se vrátili... Našli jste Harryho?"

„Ano, přivedli jsme ho."

„Zaplať bůh. Vzpomínám si... bitva s Voldemortem... Jak jsem se dostal zpět do hradu?"

„Přinesli jsme tě. Jsi vážně zraněný, málem jsi vykrvácel. Ale žiješ, jsi tady, lásko moje."

Severus se k němu sklonil a políbil ho na rty. Lucius neměl sílu mu polibek oplatit. „Děkuju ti, Seve. Za všechno."

Draco, probuzený hlasy, poklekl u Luciusova lůžka. Vzal otce za ruku a políbil ji.

„Můj drahý syn je tady a odpustil mi," zašeptal Lucius.

„Měl jsem o tebe takový strach," řekl Draco. „Ještě že jsme tě našli včas. Severus tě operoval. Má zlaté ruce."

Lucius byl přemožený emocemi. Co se vlastně včera večer stalo? Uviděl výbuch a požár u hradeb Malfoy Manor a vydal se se svými vojáky do boje, pak se střetl s Voldemortem a dál už jen tma, na nic z následujících událostí si nevzpomínal.

Draco, jako by vyčetl z otcových očí otázku, pokračoval. „Voldemort je mrtvý. Harry ho zabil."

Malý, statečný Harry. Luciuse drtil pocit viny. Jen kvůli jeho bezohlednému rozhodnutí se rozhodl pro útěk. Draco mu odpustil, ale co Harry?

„Chci ho vidět," poprosil.

„Harry ještě spí, má zraněnou ruku."

„Ruku?" Luciusovi přejel mráz po zádech. Ihned mu došlo, jaké nebezpečí Harrymu hrozí.

„Bude v pořádku?"

Severus mu nemohl dát uspokojivou odpověď.

„Udělali jsme vše, co bylo v našich silách. Operoval jsem ho."

Luciusovi v hlavě vířilo tisíce myšlenek. Harry zabil Voldemorta. Jak se mu to proboha živého podařilo? On i Draco měli jen základní výcvik pro boj, ale ani jeden z nich v tom nenašel zalíbení. Na druhou stranu byl Harry velmi mrštný a hbitý. Lucius si alespoň nechal vyprávět, jak závěrečná bitva probíhala. Kdyby se jeho blízcí nevrátili včas, Voldemort by napadl Malfoy Manor. Harry je před ním všechny zachránil. Lucius ho měl vždycky rád pro jeho milou povahu, ale nyní měl provinilý pocit, že ho dříve dostatečně nedoceňoval, málo si vážil jeho statečnosti. Harry se obětoval pro domnělé Dracovo štěstí a teď se zachoval jako opravdový hrdina. Nezaslouží si, aby přišel o svou vášeň. Jestli už nikdy nebude moci kreslit... Bože, zachraň jeho ruku, prosil Lucius v duchu.

Když se Harry probudil, všichni byli shromážděni u Luciusova lůžka. Harry byl po opiové narkóze ještě trochu zmatený, ale vzpomínal si, že měl Lucius vážné zranění. Potřeboval zjistit, zda je v pořádku. Posadil se na posteli a spustil nohy na podlahu. Dost se mu točila hlava, přesto se rozhodl udělat těch několik vratkých kroků ke svým blízkým. Bylo to ještě nad jeho síly. Kdyby ho nezachytil Draco, snad by spadl přímo do Luciusovy postele.

Lucius se na něj láskyplně usmál. „Harry, tak rád tě vidím."

Všiml si, jak vypadá křehce a zranitelně. Tenhle kluk zabil Voldemorta?

„I já tebe rád vidím, Luciusi," řekl Harry se zářivým úsměvem. Jeho tvář nedokázala lhát.

„Odpustíš mi?" zeptal se Lucius.

„Dávno jsem ti odpustil." A Harry vzal Luciuse za ruku a políbil ji úplně stejně, jako před chvíli Draco.

---

Harry byl velmi vysílený a musel se vrátit na lůžko, i když se mu vůbec nechtělo. Draco ho ale i přes jeho protesty přenesl zpět.

„Zůstaneš tu se mnou?"

Draco přikývl. Harry se s obavami zadíval na svou ovázanou ruku.

Pohlédl na Draca se slzami v očích.

„Neboj se, operoval tě nejlepší doktor na světě."

Harry se schoulil Dracovi do náruče. Zabil Voldemorta. Je tu s ním Draco. Lucius se uzdraví. V porovnání s tím je jeho zranění ničím. Tak proč se mu nedaří zastavit ty proklaté slzy?

Luciuse jsem vám zachránila a Harry si ještě musí něco prožít, než najde své absolutní štěstí.