Iluminace

Lektvar touhy

Bylo určitě po půlnoci, když Severusův už tak lehký spánek vyrušilo důrazné klepání. Severus opatrně pootevřel dveře. Postava na druhé straně prudce dveře rozrazila a Severus se ocitl v pevném sevření.

„Luciusi, co tady sakra děláš?"

„To bys měl vědět ty, ty jsi vynalezl ten lektvar."

Severusova mírně rozespalá mysl se snažila najít souvislosti.

„Lektvar? Nefunguje snad, jak má?"

„Právě že ano. Seve, prosím, neodháněj mě. Moje manželství stejně nejde zachránit. Já miluju tebe a příčí se mi spát s kýmkoliv jiným. Ostatně Pansy taky není tak nevinná, jak jsem si myslel."

„Tomu nerozumím," odtušil Severus.

„Je se Zabinim, mým písařem. Tak už bys mi mohl konečně dovolit..."

Severus chvíli váhal. „Jestli je to pravda s tím písařem, pak jsem já zodpovědný za to, že je ti tvoje žena nevěrná."

„Severusi, to není nová záležitost. Když jsem ji odmítl – ano, přiznávám, odmítl jsem ji, přestože tvůj lektvar funguje, jak má – no zkrátka hned věděla, za kým se vypravit. Našla si skvělou náhradu, jen co je pravda. On je atraktivní a musím přiznat, že k němu cítím jistou vděčnost, že se jí ujal, rozumíš..."

„Když ti teď dovolím, oč mě žádáš, už nebude cesty zpět, uvědom si to."

„Nikdy nebylo cesty zpět. Vždy jsme tu byli jen ty a já." Lucius pevně Severuse objal a přitáhl ho k sobě na Severusovo lůžko. Bylo to fascinující, znovu se ho mohl dotýkat, ležet v jeho peřinách, mít všechno, co mu nikdy nepřestalo patřit.

„Prosím," zašeptal a dál už nemusel říkat vůbec nic. Severus si svlékl noční oděv, vyzval Luciuse k témuž a přitiskl se holou kůží na partnerovu odhalenou hruď.

„Lásko moje, nemůžu uvěřit tomu, že jsi tady se mnou," zavzdychal Lucius.

„Jsem tvůj lékař a přijímám plnou zodpovědnost za lék, který jsem ti podal," řekl Severus s úsměvem. Bylo to opět jejich staré známé škádlení.

„Chybělo mi to," přiznal černovlasý. „Ty jsi mi chyběl. Podruhé už se tě nedokážu zříct."

„Ani bych ti to nedovolil."

Byli naprosto sladění, jako by těch několik měsíců, kdy se snažili žít jen jako přátelé, neexistovalo. 

---

Dalšího dne odpoledne je zaskočila Dracova návštěva. Draco přijel sám, Hermiona se jaksi nemohla odhodlat k tomu, opustit univerzitu a především Rona. Měla své zkušenosti a nechtěla ho nechávat bez dohledu. Koneckonců Draco se setká se svými nejbližšími a ti mu jistě budou nápomocni.

Celý večer dojatě prohlíželi obě iluminace a byli si jistí, že znají jejich autora. Nikdo jiný by nedokázal takto vystihnout Dracovu podobu. Lucius se poté, co byly uspokojeny jeho dlouho frustrované potřeby, vrhl do pátrání po autorovi iluminací s novým entuziasmem. Zjišťováním původu knih pověřil právě Zabiniho a ten se ukázal velice schopným a užitečným i v této oblasti.

„Kniha je z Beauxbatons ve Francii," zněla finální odpověď.

Draco má první indicii, teď už je to jen na něm :-)