Draco a Harry

82 6 2
                                    


Draco v noci spal jen lehce, často se budil. Nemohl uvěřit tomu, že má Harryho v náručí. Obavy, co bude ráno, však neustupovaly. Co když se Harry rozhodne zůstat v klášteře? Nebo se vrátí domů, ale jejich vztah už se neobnoví?

Konečně ranní slunce ozářilo Harryho tvář. Mladý muž otevřel oči a snažil se zaostřit. Draco napjatě pozoroval, jak se na něj bude tvářit.

Harry se na něj usmál.

„Vítám tě, Draco."

„Harry..."

Oba dva se k sobě spontánně přiblížili a stiskli si rty v dětském polibku. Budou se k sobě vracet pomalu a něžně, jako zpočátku jejich vztahu. Harry si beze slov položil Dracovu hlavu do svého klína a jemně čechral jeho vlasy. Draco se za roky, co se neviděli, změnil. Působil daleko mužněji. Harry si vedle něj připadal nepatrně. Uvědomoval si, že sám stále vypadá jako kluk. Nezdálo se však, že by to Dracovi vadilo. Díval se na něj stejně zamilovaně jako dřív. Líbal konečky jeho prstů, pak se přetočil a položil jej pod sebe. Políbil ho tak vášnivě, že Harry nemohl odpovědět jinak než pozváním do svých úst. Za okamžik už se líbali jako o život, jejich jazyky se divoce proplétaly, téměř se nemohli nadechnout.

„To nemůžeme, jsme v klášteře," zašeptal Harry, ale neznělo to moc přesvědčivě.

„Čekal jsem na tebe příliš dlouho," zavzdychal Draco.

„Odpusť mi to. Odpusť mi, že jsem tak zbaběle utekl. Nevěděl jsem, že ses neoženil."

Draco Harryho k sobě pevně přitiskl.

„Neomlouvej se. Bylo to nedorozumění. Vím, že jsi nechtěl nikomu ublížit."

Harrymu se v očích zaleskly slzy. „Můžeme začít tam, kde jsme přestali?" zeptal se.

„Ale jistě," odpověděl Draco a začal znovu Harryho líbat.

„Takto doslova jsem to nemyslel," zasmál se Harry.

Měl by Draca odstrčit, ale nějak to nedokázal. Stejně věděl, že na duchovní cestu už se nevydá, že celý jeho svět je Draco, Draco, Draco....

Měl by se cítit provinile, ale cítil se jen šťastně, uvolněně. Upřel na Draca svůj pohled ještě zastřený z nádherného prožitku. „Jsem rád, že jsi mě našel."

„Chtěl jsi, abych tě našel. Dělal jsi chyby v té své krycí strategii."

„Nebyl to záměr," podotkl Harry. „Myslel jsem, že máš rodinu, děti, nechtěl jsem ti být přítěží. Nemohl bych se dívat na to, jak se tě dotýká někdo jiný," přiznal.

„Dotýkej se mě ty," zašeptal Draco. „Prosím."

„Měl jsi někoho?" zeptal se Harry žárlivě.

„Jak si můžeš něco takového myslet?" řekl Draco skoro uraženě. „Copak jsem tě nenavštěvoval aspoň ve snech?"

„Promiň, že se chovám tak majetnicky," usmál se Harry. Políbil Draca na krk tak vášnivě, až mu tam zanechal otisk. Svlékl mu oděv a dotýkal se ho tak, jak to uměl jen on. Něžné prsty talentovaného iluminátora kreslily po přítelově hrudníku různé obrazce.

„Dostaneš ještě víc."

Za okamžik ucítil Draco něžný stisk jeho rtů a jemné kousnutí.

„Ty jsi neuvěřitelný!"

„Chyběl jsi mi," zašeptal.

„Všechno ti vynahradím. Taky jsi mi chyběl."

Draco Harryho políbil na čelo, na jeho jizvu. „Nemůžu bez tebe žít. Miluju tě, Harry."

„Miluju tě, Draco."


Teď by mohl být happy end, ale ještě je na ně pár překážek čeká. 

IluminaceKde žijí příběhy. Začni objevovat