Iluminace

Felčarova dcera

Lucius vypůjčil dva hnědáky a vydali se na cestu domů. Za světla nebyl problém najít správnou cestu.

„Co řekneme dětem?" zeptal se Severus.

„Nemusíme jim říkat úplně všechno," rozvažoval Lucius. „Nejsou hloupí, vědí, že jsme přátelé, a na tom se nic nezmění. To, že si rozumíme ještě v další oblasti, si necháme pro sebe."

„Tak s tím naprosto souhlasím," kývl Severus. Nějak si neuměl představit, jak se k sobě budou chovat po tom všem před dětmi a před služebnictvem. Už teď si všímal, že někteří Malfoyovi sloužící na něho shlíželi s nevraživostí, domnívajíce se, že čerpá nezasloužená privilegia – a ze svého hlediska nebyli úplně daleko od pravdy. Nikdo z nich nemohl tušit, co všechno učitel pro svého pána dělá.

Severus pomohl Luciusovi dokulhat do hradu. Lucius se hned hrnul dovnitř, chtěl jako první vidět Draca. Paní McGonagallová, postarší přísná vychovatelka Draca a nyní i Harryho, je oba odvedla do Dracovy komnaty. Draco seděl schoulený na posteli a Harry ho objímal kolem ramen.

„Mladý pan Draco se o vás velmi obával, ale pan Harry mu byl velkou oporou," řekla vychovatelka s hrdostí v hlase. Harryho si velmi oblíbila.

Draco prudce vyskočil z postele, utíkal přímo ke svému otci a pevně se k němu přitiskl. Harry ho následoval a za chvíli se už všichni čtyři objímali a uklidňovali navzájem.

„Jak jedna rodina," vrtěla hlavou paní McGonagallová.

---

Lucius musel kvůli svému zranění na noze na několik dní ulehnout. Nechal zavolat svého ranhojiče, ten zhodnotil Severusův postup a v zásadě mu nemohl nic vytknout. Lucius by byl nejraději, kdyby se o něj staral nadále Severus, tomu ale nepřipadalo vhodné připravovat felčara o výdělek, a vytvářet si tak další nepřátele. Musel se také znovu začít věnovat výuce obou chlapců. Velmi ho zarazila skutečnost, že pokaždé, když se léčitel u Luciuse ukázal, jeho dcera vždy poslouchala celou výuku za dveřmi.

Pátého dne už to nevydržel a dívku pozval dovnitř.

„Jak se jmenuješ, děvče?"

„Hermiona Grangerová," špitla dívka.

„Jestli se chceš něčemu přiučit, vezmi si tabulku a můžeš pracovat s námi," řekl Severus.

Draco se zatvářil velmi překvapeně. To se s nimi bude učit dcera obyčejného ranhojiče? Harry naopak společnost uvítal. Draco byl podle jeho názoru až příliš zapálený do získávání vědomostí a Harry se „ve škole" trochu nudil. Draco dosahoval o dost lepších výsledků a Severus byl pak na Harryho zbytečně přísný ve snaze z něj něco vykřesat. Harryho bavilo víc kreslení než latinská gramatika a zlobil se na Draca, že mu odmítá sekundovat v tropení neplech a žertíků na Severusův účet. Střapatá vesničanka mu byla příjemným zpestřením dne, v němž ho až do odpoledne nečekalo nic než čtení nudných textů, psaní nudných textů a rozprava nad nudnými texty.

Jak se ale ukázalo, Hermiona byla, co se učení týče, ještě horší případ než Draco. Hltala každé učitelovo slovo, a jak se zdálo, pamatovala si vše, co si za dveřmi vyslechla, ještě lépe než oba chlapci.

Severus nebyl k jejím snahám slepý a toho odpoledne, když navštívil Luciuse, aby mu sdělil informace o průběhu výuky a ukradl alespoň několik polibků, se mu o talentované dívce zmínil.

„Kdybys dovolil, přibral bych ji do výuky k našim dětem," řekl narovinu.

Lucius se vážně zamyslel. „Je to dívka, Seve, k čemu jí bude vzdělání?"

„A k čemu je vzdělání tobě a mně? Nebude jednou pro nějakého mladíka darem, že bude mít vzdělanou ženu? Nebude taková žena lépe vychovávat svoje děti?" Byla to řečnická otázka, ale velmi vyčítavá.

Lucius si připadal jak pokáraný žáček. Už teď velmi podléhal Severusovým náhledům, a ač by si to nikdy nepřiznal, byl to on, kdo poslouchal a plnil přání druhého muže.

„Dobře, promluvím s jejím otcem. Ale budu od tebe za to něco chtít," řekl smyslně.

A tak dostali Draco a Harry novou spolužačku a Lucius zase jednou volal Severusovo jméno přemožený absolutní slastí, na níž se stával pomalu závislý. Od doby, co se vyznali ze svých citů, se nemohli jeden druhého nabažit. Severus navštěvoval Luciuse v jeho ložnici každý den a neustále spolu sváděli bitvu, kdo s koho. Tahle bitva měla vždy jen dva vítěze a žádné poražené. Prvním, kdo podlehl, byl ovšem Lucius. Ano, ten nadřazený aristokrat se odevzdal učiteli svého syna oddaně a dobrovolně – a nelitoval. Miloval Severusovy doteky a nechal se laskat úplně všude, jeho ruce byly snad kouzelné. Měl pocit, že se musí rozplynout blahem z ještě nepoznaného pocitu rozkoše a sounáležitosti tak intenzivní, že vykřikl – jak jinak – Severusovo jméno. Oslovený ho umlčel polibkem. Ještě že je mezi Luciusovou a Dracovou ložnicí ještě pracovna. 

Tak každý má aspoň chvilku, co si přál – Hermiona školu a Lucius Severuse :-)