Iluminace

Neočekávaná privilegia

Severus brzy zjistil, že Draco je velmi bystrým a pozorným studentem a práce s ním mu byla potěšením. Zajímal se o vše, co mu učitel předkládal, a o všem dlouze přemýšlel a diskutoval. Harry byl k výuce kritičtější – některá témata ho zaujala, jiná už méně. Když se začal nudit, zpravidla kreslil na svou tabulku různé příběhy a vtipy pro pobavení Draca a často rozesmál i Severuse. Školní část dne probíhala vždy v družné pospolitosti a radosti. Zbytek odpoledne trávili chlapci společnými hrami a Severus v knihovně. Pak přišla společná večeře a čas pro Severuse nejnáročnější, společné posezení s jeho zaměstnavatelem. Společných chvil s Luciusem se obával, ale když výjimečně aristokrat o jeho společnost nestál, cítil podivnou prázdnotu a chlad.

Nešlo o to, že by si neměli ti dva o čem povídat – vždycky se našlo společné téma týkající se politiky, filosofie nebo učebního pokroku dětí. Severus se především obával toho, že si Lucius všimne rodícího se citu, který k němu chová. Neodvažoval se doufat, že by to mohlo být vzájemné. Byl v rozpacích pokaždé, když mu Lucius poskytl nějakou přepychovou věc, jejíž hodnota se mu zdála neadekvátní vzhledem k jejich vztahu. Vážil si krásné místnosti, v níž byli s Harrym ubytováni, i neomezeného přístupu do knihovny, ale cokoliv dalšího v něm vyvolávalo sérii otázek, proč mu Lucius uděluje nezasloužená privilegia. Tak se stalo i onoho dne, kdy si Lucius všiml, když byl zkontrolovat průběh výuky, že si Harry musí přidržovat pergamen takřka u očí, aby vůbec něco přečetl. I přes Severusovy protesty se rozhodl pořídit mu na vlastní náklady brýle, což bylo v dané době velmi neobvyklé a drahé. Když pak viděl svého rozradostněného chlapce, kterak si okuláry přidržuje u očí a dychtivě zkoumá obrazy kolem sebe, pocítil hřejivou vděčnost.

Neúměrně přepychových darů ale bylo více – jednou mu Lucius daroval drahou sadu psacího náčiní a pergamenů, jindy zdobený zimní plášť s kožešinou, při další příležitosti vzácnou lékařskou knihu. Severus chtěl pokaždé odmítnout, ale nikdy to nedokázal, protože miloval ten záblesk potěšení v Luciusových očích, když obdarovaný projevil radost.

„To já jsem vděčný tobě za tvoje přátelství," odvětil vždy, když se mu dostalo díků. Každý večer k sobě měli blíž a blíž a po několika měsících už nebylo neobvyklé, že se při svých dlouhých večerních rozhovorech drželi za ruce a při rozloučení Lucius přítele objal. Severus byl zmatený. Jejich vztah už jistojistě nebyl pouhým vztahem zaměstnavatele a pracovníka, ale obyčejným přátelstvím také nebyl. Všímal si, že Lucius se vždy velmi zlobil na služebné, když na černovlasého učitele házely očkem. Tvářil se jako bůh pomsty a nešťastnici, která si troufla usmát se na něj, zpravidla potrestal snížením výplaty. Severus nebyl slepý ani hloupý, ale nějak nevěděl, jak s celou situací naložit. Budou spolu takto trávit večer co večer dalších deset let, než bude Draco připravený k univerzitnímu studiu? Severus se až děsil toho, že by jednou měl odsud odejít. Začínal se cítit doma tam, kde byl Lucius a jejich dva chlapci. Byli u nich teprve pár měsíců a Draco byl úplně jiný než na začátku – už to nebyl ten posmutnělý, zakřiknutý hošík. Teď směle sekundoval Harrymu ve vymýšlení různých neplech a Severus trnul, kdy za to bude od Luciuse jako jeho vychovatel vyplísněn. To se ale nikdy nestalo, Lucius je za každý žertík divže všechny nepochválil.

---

Byl smířený s tím, že s Luciusem ho bude navždy pojit jen platonický vztah, když konečně zasáhla náhoda. Lucius se rád projížděl na koni po svém panství a často ho při tom doprovázel Severus. Tyto projížďky miloval – byl blízko muže, jímž byl okouzlen, ale nebyl nucen s ním konverzovat. Mlčky a v naprostém souznění jim ubíhal společný čas bez dětí a daleko od povinností všedního dne. Na takovou projížďku se oba těšili i tentokrát. 

Už se taky můžete těšit, že se jejich vztah někam posune :-)