Iluminace

Za Brumbálem

Brumbál vůbec neskrýval, jak moc rád Harryho vidí. Oblíbil si ho a dělal si o něj obavy. Nechal si vyprávět celé jeho dobrodružství z posledních let. Když uviděl, jaké nešťastné zranění se mu přihodilo, v jeho očích za půlměsícovými brýlemi se zaleskly slzy, jichž si Harry nemohl nevšimnout. Brumbál dlouho mlčel a přemýšlel.

„Víš, chlapče, to, co se ti stalo, je hodně neblahé, ale není to konec světa. Tvůj talent tím nezanikne. Není vázán na tvoji pravou ruku. Ten je ve způsobu, jak se na svět kolem díváš, jak o věcech přemýšlíš. Je ve tvém srdci, ve tvé mysli a tvých očích. Máš ještě druhou, zdravou ruku. Když se budeš kreslení dostatečně věnovat, naučíš se ji používat. Bratr Lupin disponuje zvláštní schopností, umí používat obě ruce. Požádám ho, aby se ti věnoval a naučil tě používat levou ruku."

Harry na něj překvapeně pohlédl. Udělal by cokoliv, aby mohl znovu iluminovat. Úplně zapomněl, že se chtěl původně zeptat na svůj vztah k Dracovi. Byl celý rozrušený z možnosti vzít zase do ruky štětec a pustit se do své nejmilejší činnosti. Následoval Brumbála do skriptoria a celý napjatý čekal na příchod bratra Lupina. Ten na něj působil maximálně uklidňujícím dojmem – mírně prošedivělý, ale přesto poměrně mladý muž s klidným vystupováním si ho ihned získal. Před ním se Harry nestyděl za svůj handicap jako před Dracem. Nechal se vést a vložil veškerou svou důvěru do tohoto muže, jehož mu Brumbál doporučil jako učitele. Několik hodin věnoval nácviku a uvolňování levé ruky. Když mu ji Lupin vedl, zdálo se tak snadné! Sám bez opory už tak obratný nebyl, ale nepropadal beznaději. Věděl, že než dosáhne byť i malého úspěchu, může to trvat měsíce, nebo dokonce roky. Byl šťastný, že vůbec dostal příležitost dělat to, co má nejraději. K Dracovi se vrátil až pozdě večer. Jeho přítel už si o něj dělal starosti.

„Kde jsi byl tak dlouho? Neříkej, že v klášteře," narážel Draco na jeho časté odchody z doby začátku jeho studia.

„A víš, že jo?" odpověděl Harry s úsměvem. „Navštívil jsem Brumbála."

„Byl jsi u něj několik hodin?"

Harry se rozhodl přiznat, jak se věci mají. Plánoval častější návštěvy u Lupina a Draco má právo znát pravdu.

„Nevím, jestli se jednou budu moci vrátit k iluminování, ale chtěl bych to aspoň zkusit."

Draco si všiml, že Harryho oči zase jednou po dlouhé době září štěstím. Kéž by se mu jeho sen splnil! Nechtěl ho hned vyplašit, ale i tak se mu podařilo uloupit alespoň jeden překvapivě vášnivý polibek. V noci se k němu Harry opět přitiskl. Oba usínali s novou nadějí.

---

Draco se rozhodl rovněž poctít Brumbála svou návštěvou. Přišlo mu to zdvořilé, a přece jen se chtěl zeptat na Harryho pokroky v kreslení.

Brumbál nebyl jeho návštěvou vůbec překvapen, dalo se říct, že ho očekával. Dracovo klidné vystupování a ohleduplnost k Harrymu na něj udělaly dobrý dojem. Stejně jako Severus se nebál svěřit svého oblíbence tomuto muži, pro nějž bylo Harryho dobro vždy prioritou. Zavedl ho do skriptoria a Draco několik minut nerušeně pozoroval, jak se Harry věnuje své nejoblíbenější činnosti. Byl soustředěný a bylo vidět, jak se plně ponořil do své práce, jak je šťastný a rozzářený. Zvládne to. Draco tomu věřil. Zároveň pozoroval i mírné zlepšení hybnosti jeho pravé ruky. Nepolevoval ve svém úsilí jeho ruku rozcvičit a věnoval se jeho rehabilitaci každý den. Pomalu si k sobě znovu nacházeli cestu. Draco tiše odešel ze skriptoria, nedal najevo svou přítomnost, nechtěl Harryho vyrušovat v jeho práci. Trpělivě čekal, až se k němu vrátí. A Harry se vracel čím dál veselejší. Vběhl Dracovi do náruče a objal ho.

„Vím, že jsi tam byl," řekl se zářivým úsměvem, který Draco tak dlouho postrádal.

„Harry, vypadal jsi tak šťastný..."

„Byl jsem šťastný. Už dokážu aspoň psát levou rukou. Já se to naučím, Draco."

Ten večer si položil Draco svou hlavu do jeho klína a Harry mu vískal vlasy. Bylo to úplně stejné jako za časů, kdy byli dětmi. Draco opatrně začal líbat ty ruce, které mu způsobovaly tolik blaha. A světe div se, Harry se nechal, už se nestyděl za jizvy na ruce, protože pochopil, že Draco ho bude milovat takového, jaký je. Stále mu připadalo, že je pro něj příliš hezký, příliš chytrý, ale z nějakého neznámého důvodu si ten dokonalý muž vybral jeho a Harry té lásce důvěřoval, odevzdal se jí a úplně se v ní rozplýval.

Slibuju, že trápení už si vybrali a od teď se bude všechno jen zlepšovat.